Články / Recenze

Jehličí, kosti i uhlíky (Černý kov)

Jehličí, kosti i uhlíky (Černý kov)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 23.07.2019

Přišli jsme v černém
Společně lesem
Přišli jsme nocí
Srdcem opět sem

Prosté hudební album se někdy může změnit v jakýsi umělecký testament. Může se stát konzervovanou kolektivní vzpomínkou, která je v omezené míře distribuována mezi ty, kteří chtějí naslouchat, chtějí být součástí. Tak je to s nahrávkou Společenství, jež vzešlo z uskupení s primitivně emblematickým názvem Černý kov.

Album je záznamem části hudebního putování skupiny přátel, metalových muzikantů, sdružených v Kruhu souznění duší, kteří se objevili v dlouhé řadě dalších projektů. Nahrávky vznikly mezi lety 2006 až 2018 na rozličných místech spjatých s existencí Kruhu. A není jen prostým CD, ale i artefaktem, originálem. Nosič samotný je totiž posílán v obálce, kde se nachází částečky z míst, kde vznikalo. Na posluchače se tak vysype jehličí, kosti i uhlíky. Kus plastu s hudební stopou si tak sebou nese svůj originální genius loci.

Upřímnou řečí
Společným slovem
Sami se sebou
A sami za sebe

Společenství je prosycené duchem severského black metalu, dravého, ale přesto melodického. Zvuková kvalita, jak se dá očekávat ze způsobu nahrávání na různých místech a za různých podmínek, je poněkud kolísává (snad jen závěrečná bonusová Zima je už lehce za hranicí poslouchatelnosti kvůli své zahuhlanosti), je však překvapivě čitelná a dynamická. Zvuková nedokonalost je však zřejmým dědictvím celého konceptu a záměrem, na který je třeba přistoupit. Působivost nahrávky tak může být, bez znalosti obtížně přenositelného kontextu, poněkud obroušena.

Společenství poodhaluje roušku svého vlastního mysticismu, neoslavuje smrt, temnotu a zánik, ale přátelství, souručenství, sílu přírody. Ale posluchače, stejně jako je to ve videoklipech tohoto projektu, nechává stát jaksi daleko od plápolajícího ohně, ve stínech stromů. Cílí hlavně na sebe, na poučenou komunitu, dovnitř kruhu. Koncept, pevná vnitřní svázanost i hudební kvality vedou k tomu, že máme tu čest s jednou z nejzajímavějších žánrových nahrávek za poslední dobu.

Info

Černý kov – Společenství (Beyond Eyes, 2019)
bandcamp projektu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

redakce 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.