Články / Recenze

Jehličí, kosti i uhlíky (Černý kov)

Jehličí, kosti i uhlíky (Černý kov)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Recenze | 23.07.2019

Přišli jsme v černém
Společně lesem
Přišli jsme nocí
Srdcem opět sem

Prosté hudební album se někdy může změnit v jakýsi umělecký testament. Může se stát konzervovanou kolektivní vzpomínkou, která je v omezené míře distribuována mezi ty, kteří chtějí naslouchat, chtějí být součástí. Tak je to s nahrávkou Společenství, jež vzešlo z uskupení s primitivně emblematickým názvem Černý kov.

Album je záznamem části hudebního putování skupiny přátel, metalových muzikantů, sdružených v Kruhu souznění duší, kteří se objevili v dlouhé řadě dalších projektů. Nahrávky vznikly mezi lety 2006 až 2018 na rozličných místech spjatých s existencí Kruhu. A není jen prostým CD, ale i artefaktem, originálem. Nosič samotný je totiž posílán v obálce, kde se nachází částečky z míst, kde vznikalo. Na posluchače se tak vysype jehličí, kosti i uhlíky. Kus plastu s hudební stopou si tak sebou nese svůj originální genius loci.

Upřímnou řečí
Společným slovem
Sami se sebou
A sami za sebe

Společenství je prosycené duchem severského black metalu, dravého, ale přesto melodického. Zvuková kvalita, jak se dá očekávat ze způsobu nahrávání na různých místech a za různých podmínek, je poněkud kolísává (snad jen závěrečná bonusová Zima je už lehce za hranicí poslouchatelnosti kvůli své zahuhlanosti), je však překvapivě čitelná a dynamická. Zvuková nedokonalost je však zřejmým dědictvím celého konceptu a záměrem, na který je třeba přistoupit. Působivost nahrávky tak může být, bez znalosti obtížně přenositelného kontextu, poněkud obroušena.

Společenství poodhaluje roušku svého vlastního mysticismu, neoslavuje smrt, temnotu a zánik, ale přátelství, souručenství, sílu přírody. Ale posluchače, stejně jako je to ve videoklipech tohoto projektu, nechává stát jaksi daleko od plápolajícího ohně, ve stínech stromů. Cílí hlavně na sebe, na poučenou komunitu, dovnitř kruhu. Koncept, pevná vnitřní svázanost i hudební kvality vedou k tomu, že máme tu čest s jednou z nejzajímavějších žánrových nahrávek za poslední dobu.

Info

Černý kov – Společenství (Beyond Eyes, 2019)
bandcamp projektu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.