Články / Reporty

Jemný tanec s pevnými dopady (Pontiak & co.)

Jemný tanec s pevnými dopady (Pontiak & co.)

Michal Smrčina | Články / Reporty | 05.05.2017

Úterní večer, kytary, vousy, Jaro a nějaké to žánrové balancování, které stejně vždy spadne kamsi mimo mantinely. Aspoň tentokrát to platilo pro všechny tři kapely. Jestli početné obecenstvo do Lucerny přilákali hlavně Pontiak nebo i české stálice Bumfrang3 a křtící Or? Snad synergicky všichni z vystupujících – po zásluze, protože každý nabídl specifický přístup k neurčitému klubku kytarové hudby.

Nejprve středočeští Bumfrang3, skupina kolem labelů Sakraphon a Silver Rocket, kterou by někdo nazval podceňovanou, jiný kultovní. S posledním albem Vidim bylo o nich slyšet o něco víc, a i když jejich tvorba vyniká v menších prostorech a nálevnách, zvládli do publika otisknout něco ze svých pomalých i rychlých úvah i zde (působivá Nemůžu zůstane v hlavě dlouho). Chvíli zadumání, pak nervně přešlapující tempo, chvíli báseň, pak instrumentál, nestárnoucí témata člověk, svět a zem, stále androš.

Další zástupci kmene Silver Rocket – Or. Devadesátkové postupy, nejdřív ostře říznout bubínky, zkreslit, pak uklidnit zapomenutou melodií a znovu a jinak, s rozpínavým pnutím z garáží ven. Stejně, ačkoli o něco jemněji, postupují i na novém albu Jaro, které ten večer pokřtili. Stručně, s úsměvem, jako by podobné desky vycházely jen tak. Podat vinyl holce z publika, prostě dárek. Z „jarních“ zvukových stěn rezonoval nový, drásavý track Dolce Vita, na pódiu házel kšticí tuzemský Mark Arm. Trocha rezignované, tísnivé poetiky (pokud jí bylo rozumět), pocuchaných vnitřností, dost hluku a zklidňující melodické linky. Někdy skladby jasně vyvstávaly, jindy se slévaly. Jen uši si závěrem trapně říkaly o špunty.

fotogalerie z koncertu zde

Bratři Carneyové na sebe nenechali dlouho čekat. Lain u nohou plzeň, Jennings pivo vlastní výroby, Van vzadu na bicích s bůhvíčím. Vzhledem k tomu, že poslední deska Dialectics of Ignorance vyšla letos v březnu, nepřekvapí, že zazněly písně právě z ní. Všichni ale stejně tušili, že se dostane i na starší hity, Maker nebo Innocence bodovaly. Pontiak uklidňovali, i když přitvrdili, jejich stoner nebolí. Rozhalené košile, rozcuchané vlasy, dlouhé vousy budily dojem, jako by Pontiak právě zaparkovali dodávku ve stodole u lesa a začali jamovat. Více než hodinový set plynul souvisle, žádné dlouhé proslovy, jen poděkování. Kdo na toto přistoupil a ponořil se do proudu hudby, nemusel ani poslouchat slova. Kdo zůstal stranou a analyticky si dělil set na jednotlivé skladby, přišel o to, v čem je síla Pontiak – tedy o hudební universum, které souznívá napříč celou, dlouhou tvorbou a kde nejzákladnější postupy vytváří působivé kompozice.

Info

Pontiak (us) + Or + Bumfrang3
2. 5. 2017 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Vlastik Vojáček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.