Články / Rozhovory

Jesca Hoop skládá ve squatu s duší

Jesca Hoop skládá ve squatu s duší

Jakub Pech | Články / Rozhovory | 26.10.2012

Kdo se chystá na pražský koncert amerických Shearwater (6. listopadu v Lucerna Music Baru), měl by si pečlivě naposlouchat i písničkářku Jescu Hoop, která jim na podzimním turné předskakuje. Neuvěřitelně muzikální dámu v dětství formovalo rodinné prozpěvování náboženských chvalozpěvů, od kterých však brzy utekla do světa. Dalším mezníkem bylo setkání s Tomem Waitsem a nedávno i spolupráce s Peterem Gabrielem. Ale dost referenčních jmen – Jesca Hoop je svébytnou personou a nedávno vydala už třetí výtečné album The House That Jack Built, které zaujme svou zralostí, a především nebývalou pestrostí.

V jednom starším rozhovoru jsem četl, že prostředí má vliv na vaše psaní. Jak se na něm podepsalo nedávné přestěhování ze Států do Manchesteru?
Nevím přesně. Mnohem spíš se opírám o to nejbližší prostředí a právě teď pracuju v pokoji, který vypadá… no, jako squat a funguje to taky. Nevím, jaký vliv na psaní bude mít později, ale důležité je, aby ten pokoj měl duši, protože to pomáhá.

Proč jste se rozhodla, že poslední album nahrajete opět v Los Angeles?
Protože tam mám ozkoušený skvělý tým spolupracovníků. S Tony Bergem ze studia Zeitgeist, Blakem Millsem a Shawnem Everettem jsem natočila první dvě alba a zkrátka jsem s nimi chtěla udělat ještě jedno.

Nálady i styl vašich písní jsou dost pestré – co všechno vás při tvorbě oslovuje?
Melodie obvykle přicházejí s tím, co se mi dobře zpívá. Když skládám písničku, většinou ji táhne hlas. Co se textů týče, musí se objevit něco, co cinkne o moji pozornost a pak ji taky udrží. Musí jít o něco osobního, na čem mi záleží. Snažím se, aby písně měly na lidi emocionální dopad.

Vaše hra na kytaru je poměrně neobvyklá. Jste samouk?
(smích) Ano, jsem samouk a snažím se na kytaru naučit už několik let, abych to zkrátila.

Na desce to vypadá, že vaším hlavním nástrojem je hlas. O té proměnlivosti přemýšlíte už při skládání nebo až při nahrávání?
Psaní u mě začíná zpíváním a zapisováním a všechno ostatní se pak staví okolo hlasu, takže ústředním bodem je vždycky hlas.

Co vás upoutalo na Banksym, že jste na něj napsala ódu? Jeho tajuplnost nebo konkrétní díla…?
Lidé se pořád snaží zjistit, kdo to je. Ale pro něj bude nejlepší, když zůstane neznámý. Přemýšlela jsem o roli, jakou hraje ve světě umění. Preferuju Banksyho tak, jak je, bez odhalené identity. Ale samozřejmě se mi také líbí, co dělá – na různých úrovních. Má chytré nápady.

Některé skladby na The House That Jack Built byly napsány pod vlivem smutných rodinných okolností (úmrtí dlouhodobě nemocného otce – pozn. a.). Není to těžké, dělit se s publikem o takové téma? Na desce je prezentováno dost bez obalu…
Zjistila jsem, že je mnohem obtížnější v sobě něco tak osobního dusit, pak se to dá i těžko dozpívat. A použité osobní detaily vlastně ani neberu tak, že jsou nezbytně o mě; považuju je spíš za příběhy o tom, jaké je to být člověkem. Taková témata se týkají úplně každého.

The House That Jack Built se prý shoduje s dětskou říkankou, která je u vás oblíbená...
Velká část mého života se odehrála v domě, který postavil můj otec. Uprostřed obalu desky je kostra té stavby a je asi zbytečné dodávat, že můj otec se jmenoval Jack. Je to jen metafora, jinak existuje spousta písní, které se jmenují The House That Jack Built. A tahle zkrátka značí život mého táty.

Myslíte, že jsou ve vašich písních stále otisky nábožných chvalozpěvů z dětství? Například harmonie v Deeper Devastation mi tak trochu připadají…
Tahle není náboženská, ačkoliv je ovlivněna mým vlastním náboženstvím, stejně tak jako vztahy a životní sílou. Ale nehraje to v mém psaní tak důležitou roli a přichází a odchází to docela často.

Klíčí už nyní semínka nových skladeb? Naznačují nějaký nový směr?
Jsem zrovna uprostřed dalšího skládání, ale o směru rozhodně nepřemýšlím. Prostě píšu. Teď jsem ve stavu, kdy jsem úplně mimo takové uvažování – nemám pohlaví, nemám národnost, nemám barvu kůže. Vůbec nemám představu, jak by ty písně měly znít. Jsem ve velice raném stádiu a snažím se sama sebe nesoudit. Písně jenom procházejí.

Nedávno jste byla na turné s Peterem Gabrielem coby doprovodná zpěvačka – jak k tomu došlo?
No, je to malý svět a ten hudební obzvlášť. Pár lidí, co jsem znala, mě s ním spojilo. Poznala jsem jeho dceru asi rok před tím, než jsem se potkala s Peterem. Ani jsem nevěděla, že jsou příbuzní. Přišla ke mně domů, abychom udělali video do jejího projektu The Voice Project, který má pomoci ženám v Ugandě s únosy jejich dětí. A teprve o rok později jsem měla telefonát, jestli bych nedělala pro jejího otce.

Co vám tato spolupráce přinesla?
Naučila jsem se toho spoustu. Ačkoliv jsem odmala byla trénovaná coby sborová zpěvačka, nikdy jsem to vlastně nedělala. Bylo to pro mě přínosné jak po stránce technické, tak i po osobní. Myslím spolupráce s jinými hudebníky na jiné pozici než uprostřed dění. Bylo to skvělé.

V listopadu budete cestovat po Evropě se Shearwater. Znáte jejich tvorbu?
Vlastně je neznám vůbec. Zatím jsem se jen setkala s jejich tour managerem. Ale budeme spolu na cestách pár týdnů, takže se, hádám, poznáme dobře.

Budete mít na turné doprovodnou kapelu?
Na tohle turné se připojuji sólově, takže písně uslyšíte tak, jak byly napsány, v jejich základní podobě.

Info

živě 6. 11. 2012 @ Lucerna Music Bar, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Marián Tesák (Flaam festival): Tento rok je line-up bez akéhokoľvek kompromisu

Michal Pařízek 09.08.2022

Letos se v Nitře představí například Sega Bodega nebo HMLTD, ale také mexická producentka LDY OSC nebo Hyphen Dash, ukrajinská odpověď na slovutné Badbadnotgood.

Andrej Awo Štepita (Tanečno): Obdivujem aktivitu každého v umeleckej sfére

Maria Pyatkina 08.08.2022

Jaké to je organizovat multižánrovou taneční akci ve vzdáleném slovenském městě? A na co se můžeme těšit příští týden v Námestovu? Vypráví organizátor Tanečna Andrej Awo Štepita.

Stone Smoker: Lepší holá louka, než se podřizovat

Anna Baštýřová 06.08.2022

Barvičky, třpytky, tanec, psychedelické projekce i hudba. To je festival Stone Smoker. Rozhovor s pořadateli.

Keoni: Přimět lidi přemýšlet

Kristýna Šaarová 27.07.2022

Keoni hledá inspiraci v sexu, Bohu, vesmíru a spojení s vyšší podstatou bytí. Texty jdou ruku v ruce se směsí hudebních stylů, které se v každém tracku slévají v jednolitý…

Voice of Baceprot: Náš hlas bude silnější a hlasitější!

Barbora Števanka Kadlíčková 09.07.2022

Kapela mladých Indonésanek pocházejících z konzervativní muslimské komunity neměla zdaleka jednoduchou cestu za svým hudebním snem. Rozhovor. Živě na Colours.

Kalandra: Přijmout sebe sama a svůj díl zodpovědnosti

Barbora Števanka Kadlíčková 30.06.2022

Čtveřice, pohybující se na pomezí alternativního popu s vlivy rocku a folku a s odzbrojujícím hlasem Katrine Stenbekk v popředí, letos na Colours of Ostrava. Rozhovor.

Osheyack: Předpandemická podoba klubové zábavy je ta tam

Václav Valtr 24.06.2022

Po deseti letech strávených v Šanghaji se Osheyack stěhuje pryč a vydává album, které je jakousi labutí písní za jeho pobytem. Rozhovor před koncertem ve Fuchsu2.

Daniel Romano: Žádné potěšení by nemělo být proviněním

Adéla Polka 23.06.2022

Rozhovor o tom, co bylo a je country, jak si stojí kanadská hudební scéna, ale také malé nahlédnutí do přísných pracovních postupů.

Matěj Velek (Kasárna Karlín): Zažil jsem neuvěřitelné věci

Jarmo Diehl 22.06.2022

Klasicistní pětipodlažní vojenská budova z roku 1844, která zůstala v téměř původním stavu? Kasárna Karlín slaví pod patronací Pražského centra páté narozeniny a my chceme být u toho. Rozhovor.

Marcin Dubrawski (Dr. Fleischman): Hodně všeho kromě metalu!

redakce 31.05.2022

Dr. Fleischman chystají v Česku hned dva koncerty. Chvíli na zodpovězení pár otázek si udělal Marcin Dubrawski, který v kapele hraje na bicí a má na starosti texty.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace