Články / Recenze

Ještě kousek písně Báry Zmekové

Ještě kousek písně Báry Zmekové

Jakub Koumar | Články / Recenze | 13.12.2013

Někteří hudebníci mají dar nenuceného pohybu napříč scénou. Jakási lehká samozřejmost a tvůrčí jistota jim poskytne pevnou základnu příznivců, někdy i na úkor kreativní progrese, což nemusí být nutně špatně. Spekulovat, jestli Bára Zmeková směřuje k tomuto stavu „lehkosti“, je snad až příliš brzy. Nakročeno k pevnému bodu uprostřed neustále pulzujícího mumraje ale určitě má.

Ještě kousek je dlouhohrající debut pražské nadžánrové klavíristky a písničkářky, i když onu „nadžánrovost“ berme v uvozovkách. Album sází na jazz, blues i folk, ačkoliv není těžké postřehnout, že Báru konkrétní vymezení tvorby moc nezajímá. Její jazz není živoucí, spíš pokorný, náznakový, blues je opatrné, ale nechybí mu sebevědomí. A písničkářství se neomezuje na základní motivy podřízené sdělení, je klavírní pocitovou výpovědí.

Na druhou stranu právě kategorie „singer/songwriter“ je dominantou desky. I když v žádné z písní nechybí celá kapela, důrazné přenesení těžiště na samotnou písničku je cítit ve hře každého člena. Kontrabasista Christoph Schoenbeck nechává své tóny jen decentně brázdit vlnkami klavíru a je na nich odnášen kdovíkam, Jakub X. Baro za bicími zase dává pozor, aby křehkou strukturu nešikovným úderem nerozbil. Tím hlavním je ale pochopitelně klavír, na němž je slyšet, jak Báru hra baví. Po klaviatuře poskakuje rozverně a citlivě, své party zbytečně nezavírá a nechává je rozutíkat do romantizujících skladeb, a byť se to ne vždy daří, dává si pozor na rozbředlost. Vše doprovází medovým témbrem s přelétavou intonací.

Texty jsou plné kainarovské přítomnosti, ale o poznání zasněnější, někdy se nevyhnou „přebásněným klišé“ o cestách do nikam, ovšem nedostatky zdárně překrývají imaginací, fantazií a hlavně čistotou. Mimo hru nejsou ani ostatní nástroje jako klarinet, violoncello, kora nebo trombón. Jejich čas je přísně odměřený, ale právě díky nim deska ubíhá jako o překot, můžeme se jen dohadovat, jestli (a jak moc) se na aranžmá podílel Ondřej Ježek, s nímž se Bára na nahrávání připravovala. Na dlouhohrající prvotinu velice precizní album, všeho je tak akorát, snad jen nástupy by místy mohly být citlivější, ale to skoro nestojí za řeč.

Ještě kousek je jemná, ale nikoli cukrkandlová deska, sebevědomá i pokorná. Připomíná Zuzanu Navarovou, Plíhalovo Nebe počká nebo klavír Ivo Cicvárka v Panoptiku. Díky nápaditému přebalu Prokopa Wilhelma a Roberta Formana se v poličce určitě neztratí, otázkou zůstává, jestli se neztratí v ruchu hudebního velkoměsta, v němž žijeme. I když možná právě to je její největší potenciál. Potichu se ztrácet a tiše být nalézán.

Info

Bára Zmeková – Ještě kousek (Full Moon Magazine, 2013)

http://barazmekova.bandcamp.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace