Články / Recenze

Ještě kousek písně Báry Zmekové

Ještě kousek písně Báry Zmekové

Jakub Koumar | Články / Recenze | 13.12.2013

Někteří hudebníci mají dar nenuceného pohybu napříč scénou. Jakási lehká samozřejmost a tvůrčí jistota jim poskytne pevnou základnu příznivců, někdy i na úkor kreativní progrese, což nemusí být nutně špatně. Spekulovat, jestli Bára Zmeková směřuje k tomuto stavu „lehkosti“, je snad až příliš brzy. Nakročeno k pevnému bodu uprostřed neustále pulzujícího mumraje ale určitě má.

Ještě kousek je dlouhohrající debut pražské nadžánrové klavíristky a písničkářky, i když onu „nadžánrovost“ berme v uvozovkách. Album sází na jazz, blues i folk, ačkoliv není těžké postřehnout, že Báru konkrétní vymezení tvorby moc nezajímá. Její jazz není živoucí, spíš pokorný, náznakový, blues je opatrné, ale nechybí mu sebevědomí. A písničkářství se neomezuje na základní motivy podřízené sdělení, je klavírní pocitovou výpovědí.

Na druhou stranu právě kategorie „singer/songwriter“ je dominantou desky. I když v žádné z písní nechybí celá kapela, důrazné přenesení těžiště na samotnou písničku je cítit ve hře každého člena. Kontrabasista Christoph Schoenbeck nechává své tóny jen decentně brázdit vlnkami klavíru a je na nich odnášen kdovíkam, Jakub X. Baro za bicími zase dává pozor, aby křehkou strukturu nešikovným úderem nerozbil. Tím hlavním je ale pochopitelně klavír, na němž je slyšet, jak Báru hra baví. Po klaviatuře poskakuje rozverně a citlivě, své party zbytečně nezavírá a nechává je rozutíkat do romantizujících skladeb, a byť se to ne vždy daří, dává si pozor na rozbředlost. Vše doprovází medovým témbrem s přelétavou intonací.

Texty jsou plné kainarovské přítomnosti, ale o poznání zasněnější, někdy se nevyhnou „přebásněným klišé“ o cestách do nikam, ovšem nedostatky zdárně překrývají imaginací, fantazií a hlavně čistotou. Mimo hru nejsou ani ostatní nástroje jako klarinet, violoncello, kora nebo trombón. Jejich čas je přísně odměřený, ale právě díky nim deska ubíhá jako o překot, můžeme se jen dohadovat, jestli (a jak moc) se na aranžmá podílel Ondřej Ježek, s nímž se Bára na nahrávání připravovala. Na dlouhohrající prvotinu velice precizní album, všeho je tak akorát, snad jen nástupy by místy mohly být citlivější, ale to skoro nestojí za řeč.

Ještě kousek je jemná, ale nikoli cukrkandlová deska, sebevědomá i pokorná. Připomíná Zuzanu Navarovou, Plíhalovo Nebe počká nebo klavír Ivo Cicvárka v Panoptiku. Díky nápaditému přebalu Prokopa Wilhelma a Roberta Formana se v poličce určitě neztratí, otázkou zůstává, jestli se neztratí v ruchu hudebního velkoměsta, v němž žijeme. I když možná právě to je její největší potenciál. Potichu se ztrácet a tiše být nalézán.

Info

Bára Zmeková – Ještě kousek (Full Moon Magazine, 2013)

http://barazmekova.bandcamp.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jízda kolem slunného pobřeží (Disheveled Cuss)

Ondřej Rudel 25.09.2020

Kytarista a pedálový kouzelník ze skupiny Tera Melos Nick Reinhart vyměnil složité a někdy až chaoticky znějící rytmy math rocku za grunge a power pop.

Snový trip Coals

Vojtěch Rakouš 22.09.2020

Docusoap imponuje atmosférou srovnatelnou s Beach House, ale progresivnější produkcí dělá z Coals osobité představitele současné indiepopové scény.

Sofistikovaný meditačný mood (Owen Pallett)

Matej Kráľ 18.09.2020

Ostrov je pre Palletta samota aj prázdnota, na ktorú vôbec netreba nahliadať výhradne negatívne. Objavujú sa v nej totiž obligátne úlomky svetla.

Omamnými bylinkami vyvoněná potní chýše (Fadex)

Vadim Petrov 16.09.2020

Fadex se dlouho utápěl v různých podobách dubstepu – pomalém, rychlém, smutném, veselém, sám poznal, že už stačilo.

Věčně pomíjivé pocity (Aiko)

Michaela Šedinová 14.09.2020

Album spojuje příjemné stránky popu s upřímnými texty, které odkrývají často bolestivé hledání sebe sama i k ostatním bytostem.

Pokoj na celé léto (Pottery)

Štěpán Sukdol 02.09.2020

Žánrově Pottery originálně přistupují k postpunku a art popu, nebojí se ale zapracovat i další stylotvorné prvky, například funky a groovy basové party.

Konců se nebojme, naopak je vítejme (Protomartyr)

Max Friedrich 31.08.2020

Ultimate Success Today je ucelené dílo, které demonstruje konečnost jako takovou, ať už je to, jak říká Casey, život kapely nebo život soukromý.

Izolace i nekonečná samota (Fur)

Ondřej Rudel 28.08.2020

Facing Home Mixtape obsahuje sedm skladeb připomínajících nostalgické melodie The Beatles, The Beach Boys a The Monkees.

Fantazijné podoby budúcnosti (Deerhoof)

Richard Michalik 24.08.2020

Motív apokalypsy zvukovo definuje roztržitosť jednotlivých skladieb. Deerhoof sa príliš neohliada za melódiou alebo harmóniou.

Všetko zlé raz predsa musí skončiť (Old Man Gloom)

Filip Švantner 22.08.2020

OMG na svojej novinke vstávajú doslova z popola a je potrebné podčiarknuť, že smútok je integrálnou súčasťou nahrávky.