Petr Janiš | Články / Reporty | 29.12.2014
V roce 14 třetího tisíciletí se naskýtá možnost vrátit se do dob, kdy jsem v ústech vyměnil cucající palec u nohy za ten na ruce a kdy o sobě dala vědět kapela, která se snoubením libých melodií a hluku (i když - nedělali za oceánem Hüsker Dü něco podobného?) stala vzorem pro bandy počínaje Pixies neboMy Bloody Valentine a konče Nirvanou. Psychocandy, první album skotských Jesus and Mary Chain, bude příští rok slavit tři kříže a bratři Reidové ho oprašují na Psychocandy Tour.
Po vstupu do manchesterské Academy překvapují prostor (spíš než klub to vypadá jako tělocvična) a kosa (má barmanům usnadnit skladování tekutin?). Nastupuje glasgowská předkapela The Amazing Snakeheads, která se pokouší křížit hlukové blues (podobně jako osmdesátkové australsko-berlínské kapely) s rámusem po vzoru Swans. Počítám, že jediný, kdo se nemodlil za ukončení žalostného hudebního projevu, byli jen skalní příznivci.
Po desetiminutové zvukovce přichází Jesus and Mary Chain. Mikrofonu se chápe Jim Reid, po jeho levici trápí kytaru bratr William. Jim má výzor finančního poradce, Williamovy vlasy připomínají Tima Burtona. Lze se pak divit, že na druhou kytaru hraje dvojník Jima Jarmusche? Poprvé a naposledy lze slyšet všechno, co lídr kapely apaticky a jako by s nezájmem říká: “Zahrajeme pár písní, dáme krátkou pauzu a koncert ukončíme setem z Psychocandy…” Je to pouze škodolibost manchesterských zvukařů, nebo mezi sourozenci Reidovými stále panuje nevraživost z konce 90. let? William začíná trápit svůj obráběcí nástroj a do nahuštěného prostoru pod pódiem vhání jednu zvukovou tsunami za druhou, zatímco zpěv je pod tonáží kytarových feedbacků utopený.
Otvírají April Skies. Komunikace s publikem žádná, jeden flák střídá druhý. V doznívajících kytarových feedbacích jsou čas od času slyšet slova díků. Obecenstvo bratrům Reidových zobe z ruky. A nejen díky koncertnímu diamantu v podobě Reverence, jehož melodie je zastřena v kytarových vazbách. Před provařenou filmovou Just Like Honey (objevila se v Lost in Translation) se Jesus and Mary Chain pakují do zákulisí. Reinkarnace třiceti minutových vystoupení z počátku kariéry? Po kratičké pauze Reidové přehrávají Psychocandy dle pořadí skladeb na albu, set zahájí Just Like Honey a končí It´s So Hard. Songy jsou doplněny projekcí upomínající na skupinu a jejich rodnou hroudu – obalem desky roku 1985, zběsilou motocyklovou jízdou, fragmenty vytripovaných obrazů i filmovými střípky. Souznění zvuku a obrazu. Moshpit se stává vroucím maelströmem lidských těl, pogujících lidí je více než fotících nebo filmujících. Jako v osmdesátkách.
Hudba dnešních Jesus and Mary Chain zní více než aktuálně a bratři Reidové nemusí nahrávat staronová alba. A že mají dostatek energie, dokazuje i to, že “ledová jeskyně” se během koncertu proměnila na saunu. S křesťanským povzdechnutím “Kam Bůh nemůže, nastrčí Jesus(e) and Mary Chain” se nezbývá než modlit, aby Psychocandy Tour zavítalo i do naší – ateistické – krajiny.
Jesus and Mary Chain (uk)
20. 11. 2014, Academy, Manchester, UK
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.