Jakub Koumar | Články / Reporty | 26.10.2016
Představovat Mezinárodní festival dokumentárních filmů, který se rok co rok koná v Jihlavě, by bylo zbytečné. Stejně jako dokola připomínat, jak festival perfektně zapadá do jihlavského urbanismu. Že rok co rok vyrůstá v Jihlavě nová, specifická výzdoba, že festival nabízí vyjma dokumentárních filmů i bohatý doprovodný program a tak dále a tak dále.
Dvacátý ročník je ale už na první pohled pojatý velkolepě. Krom toho, že výzdoba, jak je už zvykem, působí esteticky i funkčně, zaskočí návštěvníky i velkoryse pojatá koncepce náměstí. Vedle obrovského dřevěného regálu, který dle architektů Josefa Čančíka a Víta Šimka plní roli „odkladiště“ a „naleziště“ (ne)potřebných věcí, mohou diváci navštívit moderní, prosklené city moduly. Ty nabízejí festivalové centrum, kavárnu nebo výstavu mapující dvacetiletou historii klíčové kulturní události Vysočiny, rozšířené opět i mimo město Jihlavu, do nedaleké Třešti.
Kromě 3 500 přihlášených snímků mají návštěvníci možnost navštívit Pavlem Klusákem dramaturgicky poskládaný hudební program, mohou ukojit své virtuální choutky v Game zone nebo rovnou skočit do instalace virtuální reality. Pro fajnšmekry experimentálního filmu bude opět dostupná filmová výstava Laboratorium, pro unavené oči poslouží rozhlasové dokumenty a mnoho dalšího.
Jubilejní 20. ročník jihlavského festivalu odstartoval, jak už bývá zvykem, v Domě kultury a odborů slavnostním zahájením. A tradice se organizátoři drží i nadále, když se ho ujal divadelní soubor VOSTO5. Nutno říct, že povedeně. Po počáteční nejistotě při pohledu na prázdné jeviště byli diváci překvapeni živým vysíláním z jihlavského náměstí, odkud se diskutující aktéři pozvolna přesouvali do sálu. Živé, vtipné, nenucené, nestrojené, zábavné. A křtít knihu na zastávce MHD nebo předávat cenu Respektu ve festivalovém baru je prostě super.
Po slavnostním zahájení následovala premiéra filmu Zákon Helena ze soutěžní kategorie Česká radost o nejlepší český dokument. Mladá dokumentaristka Petra Nesvačilová sleduje několik hlavních aktérů v kauze Berdychova gangu, několik kriminálníků vzpomínajících na gangsterství v devadesátých letech. Nevybočující a programově poněkud přehypovaný dokument jistě vyžadoval odvahu autorky při práci s bývalými trestanci, nicméně forma ani obsah se do paměti diváků nevryjí a zřejmě mu hrozí, že na něj sedne prach stejně jako na Berdychův gang.
Mezinárodní festival dokumentárních filmů odstartoval grandiózně. Pomineme-li výraznou výzdobu města, nabízí na první pohled vlastně to, co minule. Na druhý pohled je ovšem patrné, jak organizátoři pilují a zdokonalují obsah. Nechce se vám na film? Hudby je tu dost, můžete zajít na výstavu do spřátelených míst, navštívit divadla nebo se projet v trolejbuse s živou kapelou. Zásadní krok udělala organizace, která letos funguje tak, jak by člověk u mezinárodního festivalu čekal. Festival opět stojí za návštěvu už jen pro svou jedinečnou atmosféru, jíž žije celé město, nabízí pocit neustálého objevování. Místa i akce jsou nápadité a chcete-li, můžete si na šest dní natřískat program, že budete rádi, když se vyspíte.
Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
25. - 30. 10. 2016 Jihlava
www.facebook.com/MFDFjihlava
www.dokument-festival.cz
Marek Hadrbolec, Veronika Vagačová 21.04.2024
Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den Brno.
Alžběta Sadílková 21.04.2024
My promlouváme k prostoru, prostor promlouvá k nám. Součástí oslav 40. narozenin Atria Žižkov byl i víkendový dvojkoncert pod taktovkou Heartnoize promotion.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.