Jakub Koumar | Články / Reporty | 27.10.2016
Mezinárodní festival dokumentárních filmů rozjel svůj nabitý program druhým dnem, v němž představil hlavní i doprovodný program.
V rámci něj odstartovala i kategorie domácího festivalu, v němž se lze podívat do všemožných bytů a prostorů, které jsou většině návštěvníků utajeny. Včerejšek nabídl experimentálního dokumentaristu Petra Skalu a autorské čtení Patrika Ouředníka. Rozjela se i divadelní představení dlouholetých partnerů festivalu VOSTO5 a hlavně započal hudební program, kdy se v jihlavském klubu Soul rozparádili Midi Lidi.
Hudební program je už několikátý rok v režii hudebního publicisty Pavla Klusáka, který zahájil nově zařazenou filmovou kategorii s názvem Zkouška sirén. Pozoruhodná sekce představující hudební dokumenty započala vizuálně neotřelým snímkem Zuzanny Solakiewicz o slavném skladateli elektroakustické hudby Eugeniuszovi Rudnikovi, který shodou smutných náhod zemřel před třemi dny. Snímek sleduje mistra magnetofonové pásky v jeho pracovním vypětí, kdy neustále přetáčí, hledá a modifikuje magnetofonové zvukové pásky, aby našel či vytvořil ten správný zvuk pro své spletité a divoké kompozice. Jeho vytížení střídají teoretické úvahy o povaze zvuku a jeho formování, nahlížejí do Rudnikových deníků a střídají herecké a taneční performance o možnostech vizualizace hudby i jejím formování v prostoru. Jedinou vadou na kráse bylo zařazení promítání do nočních hodin do poměrně zbytečně velkorysého sálu v Dělnickém domě. Řekněme si na rovinu, že asi nebyl důvod u snímku pro tak úzké obecenstvo k obavám, že si nebudou mít kam sednout. Když připočtu mučivé židle, vychází mi, že pro tuto projekci by byl ideální malý, komorní a pohodlný sál kina Dukla.
Do své tvůrčí kuchyně nechají umělci nahlédnout i skrze programovou sekci Masterclass. Světoví režiséři přijíždějí každoročně do Jihlavy, aby seznámili diváky se zákulisím své práce. Středeční Masterclass si odškrtl americký experimentální filmař Bill Morrison, který během dvou dechberoucích hodin představil ukázky i celé své filmy. Vrcholem přednášky bylo uvedení snímku Light Is Calling. Půvabně barevný film přepracovává fatálně poškozenou kopii němého filmu The Bells. Divák tak nahlížel romantický i smutný příběh o lásce, zatímco před jeho očima se rozvinula nebetyčná vizuální krása rozpadlých filmových políček, ztrácejících se v abstrakcích filmové destrukce. Masterclass Billa Morrisona demonstroval to, v čem je jihlavský festival nejkrásnější - neopakovatelné setkání s autory, které už zřejmě nikdy nepotkáte.
Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
25. - 30. 10. 2016 Jihlava
www.facebook.com/MFDFjihlava
www.dokument-festival.cz
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.