Články / Reporty

Ji.hlava 20 #6

Ji.hlava 20 #6

Jakub Koumar | Články / Reporty | 01.11.2016

Mezinárodní festival dokumentárních filmů oslavil dvacáté narozeniny a udělal to velkolepě a se ctí. Ozdobil Jihlavu jednou z největších festivalových architektur za svou existenci a nabídl spoustu opravdu kvalitního filmového i jiného programu. Poslední den už panovala poklidná atmosféra. Ačkoli projekce byly až do večera, ulicemi se táhly štrůdly návštěvníků s bagáží k nádraží.

Přesto si ještě dost diváků nenechalo ujít slušnou nabídku filmů, do níž patřila i projekce vítězných dokumentů. Malý sál kina Dukla hostil poslední projekci experimentální sekce Fascinace. Z bloku se zastřešujícím tématem Nadhled, který představil filmy od počátku 20. století po současnost, byl bez pochyby nejzajímavější ten Alexandra Larose Ville Marie. Kanadský filmař docílil efektu závratě pomocí záznamu z kamer, které házel z mrakodrapů. Kamery umístil do "nerozbitné" schránky, jež po dopadu sice nedokázala úplně zabránit rozbití kamery, ale udržela filmový pás ve tmě. Je pozoruhodné, že štáb nakonec zničil pouhé dva přístroje ze sedmi, jak prozradil autor v diskuzi. Ville Marie obsahuje spoustu efektů, filtrů a abstraktních poloh, až se těžko věří, kolik možností nabízí osmimilimetrový film.

Došlo i na promítání vítězného experimentálního filmu, kterým se stala Paměťová stopa, jejímž autorem je Daïchi Saïto. Bezmála dvacetiminutový snímek zprostředkovává divokou barevnou změtí složitý koncept obrazů pracujících s paměťovou schopností neuronových sítí.

Na neokoukanou rovinu navázal i workshop Pavla Klusáka Adult Contemporaries, kde dramaturg hudebního programu ukázal, jakým směrem se vyvíjí kombinace experimentálního videa a hudby. Klipy autorů jako Oneohtrix Point Never, Merzbow nebo třeba Norman Westberg na ploše půldruhé hodiny oslovily diváky odlišnými metodami, jak přistupovat k hudebním stylům jako noise, drone nebo experimental.

Už pár let se festival v Jihlavě drží zaběhnuté tradice propojení celého města. To v důsledku působí, jako by bylo postavené přímo pro něj. Přestože se ve filmovém programu objevilo pár hluchých míst, vlastně to nebylo na škodu, protože vznikla možnost zavítat na neznámé místo, zažít něco nového a občas i nečekaného. Oproti loňsku nedošlo k nějakému výraznému progresu, ale je otázka, jestli je ještě něco takového zapotřebí. Kvalitativně se výrazně zdokonalila pořadatelská činnost, což byl nedostatek, který se s akcí táhl překvapivě dlouho.

Letošní motto Co si neseme na zádech bylo příznačné z více důvodů. I na bedrech Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava totiž spočívá jeho vlastní minulost, kterou i přes veškerou snahu zcela odhodit nemůže. MFDF má ovšem dobře zformovanou osobnost, každý jeho ročník byl jasně identifikovatelný a návštěvníci se stále vracejí na stará místa, aby zažili stejné, ale vlastně nové věci. A letošní ročník nebyl výjimkou.

Info

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
25. - 30. 10. 2016 Jihlava
www.facebook.com/MFDFjihlava
www.dokument-festival.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace