Jakub Koumar | Články / Reporty | 28.10.2018
Významnou součástí programu Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě je experimentální film. V sobotu se v promítacích sálech naplno rozjela jeho soutěžní kategorie Fascinace a jeden z bloků představil hned tři velmi zdařilé snímky. Hudební krajina nadžánrového umělce Jeana-Michela Rollanda odráží jeho zálibu v hudbě a malbě. Při pohledu na marseilleský přístav sleduje a zachycuje paletu jeho barev a tu pak transkribuje pro piano. Vzniká tak soudobá kompozice, podkreslující zvláštní, až romanticky nadýchaný obraz jak od holandských mistrů malířů s digitální konstruktivistickou vrstvou.
Videoartový projekt Uvnitř švédské výtvarnice Tove Kjellmark představuje fragmenty ženské postavy pohlcované tmou, která je navíc zkreslená, nekonkrétní, a přitom agresivní. Film zanechává dojem intimity, ale i svíravého pocitu objevování něčeho zapovězeného. O zdaleka nejsilnější vstup do bloku se však postaral Australan Richard Tuohy, pravidelný jihlavský host a jeden z nejvlivnějších experimentálních filmařů současnosti. Jeho nový film Míchání a stínění je postavený na multiexpozicích vytvářených přímo v kameře. Tuohy natáčí ulice a domy v Malajsii, přičemž se mu daří bez jakékoli vizuální kontroly pozoruhodně precizně skládat jednotlivé expozice a vytvářet překrásně barevný, lehce neostrý a velice dynamický a atmosférický pohled na město kolem.
Další stálicí jihlavského festivalu je nizozemský autor Thomas Mohr. Svůj letošní film Timelines (2/1) promítá v Laboratoriu, v rámci festivalové výstavy experimentálních filmů. Mohr si pro svou koláž vybral příspěvky ze své Facebookové zdi a v geometricky přísně uspořádané změti vyvolal dojem informačního přetížení v době sociálních sítí.
Nic, nebo jen velmi málo. Tak zní téma hudebního programu a sobotní scéna dokázala, že i klid může mít svůj vrchol. Rakouský skladatel Radu Malfatti do své basové foukací harmoniky jen lehce vydechoval a po takto vznikajících něžných dronech bylo potřeba usilovně pátrat. V tiché atmosféře kostela vznikla rozjímavá kompozice jemné harmoniky, lehkého hučení zahřívacích lamp a všudypřítomného šumu opatrného lidského pohybu.
Z Brna s sebou do Jihlavy přivezl svůj oblíbený arzenál, včetně ozvučeného pletacího stroje vybaveného fotosenzitivní ploškou s akustickým snímačem, Ivan Palacký. Pomocí rozličného harampádí a těch nejběžnějších světelných prvků (blikačka na kolo nebo ledkový větráček) zaplnil kostel praskavou, přitom velmi křehkou ruchovou kompozicí.
Nejsilnější zážitek pak nabídl důležitý festivalový host, skladatel a na hudbu zaměřený spisovatel David Toop. Společně s Lucií Štěpánkovou vytvořil nápaditou performanci složenou jednak ze subtilních terénních nahrávek nebo takřka neslyšitelných radiových záznamů, ale především z naprosto půvabně uspořádaných šramotů, ruchů, cinkotu, štěrchání i zvonění. Pokud loňský hudební program splňoval opravdu vysoké parametry, letos se podařilo zvednout laťku ještě o pár čísel výš.
22. MFDF Ji.hlava
25. - 30. 10. 2018
Jihlava
fb událost
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.