Články / Reporty

Jihlavské blues (MFDF Ji.hlava)

Jihlavské blues (MFDF Ji.hlava)

blueskin | Články / Reporty | 31.10.2018

Za ty roky, kdy na jihlavský festival dokumentárních filmů jezdím, mám silné podezření, že metropole Vysočiny ve skutečnosti neexistuje. Že se jedná jen o každoročně pracně budovanou kulisu, v níž se svátek dokumentů odehrává. Závěrečný festivalový den se obvykle nese v duchu, který této teorii odpovídá - demontují se dočasné stavby, které ve městě vyrostly, přičemž se mezi dělníky proplétají viditelně unavení návštěvníci vyzobávající poslední položky programu přehlídky. Zatímco Inspirační fórum nabízí čerstvou sérii diskuzí, v projekčních sálech už běží pouze reprízy, například vítězných filmů v jednotlivých soutěžních sekcích.

Belgický snímek Volný pokoj (r. Alexandra Kandy Longuet) vyhrál v sekci Opus Bonum, která má reprezentovat aktuální tendence světové dokumentární tvorby. Formálně jde o tradiční observační dokument, jehož hrdiny je čtveřice obyvatel motelu kdesi v americké pustině. Motel je zároveň i metaforou pro životní situaci těchto vyděděnců - původně mělo jít o dočasný domov, ze kterého se však postupně stalo trvalé bydliště bez valné naděje na změnu. Fascinace nejrůznějšími outsidery je u dokumentaristů běžná, méně často se tuto fascinaci daří přetavit ve film, který je jak hluboce lidský, tak formálně vytříbený.

Poněkud matoucí zážitek přináší sledování dalšího vítězného filmu. Argentinský Portrét domácích (r. Joaquín Maito) vyhrál v sekci První světla zaměřené na výrazné celovečerní dokumentární debuty. Výrazný v tomto případě znamená spoléhající se na vlastní filmový jazyk. Unikátnost tohoto jazyka ale zároveň klade na diváka značné nároky a ztěžuje pochopení toho, co se snímek vlastně snaží říct. V jednu chvíli sledujeme kolonie polodivokých koček někde v Japonsku, následně si prohlížíme argentinské graffiti prorokující vzestup dělnické třídy, načež se prostřednictvím archivního filmu vydáváme na barcelonský hřbitov k hrobu Buenaventury Durrutiho. Spojnice mezi těmito obrazy poletují kdesi ve vzduchu a k jejich lapení je třeba mimořádné imaginace, které se mi bohužel jaksi nedostává.

Více komunikativní je (nesoutěžní) film Svědkové Putinovi. Ukrajinský režisér Vitalij Manskij v něm vypráví příběh vzestupu současného prezidenta Ruské federace. Manskij pro Vladimira Putina původně natáčel propagační dokumenty, teprve posléze začal získaný materiál skládat do díla, které odráží komplexnost Putinovy veřejné persony. Při sledování snímku se člověk nevyhne jistým sympatiím k novodobému diktátorovi, kterého Manskij sleduje z až neuvěřitelné blízkosti. Teprve když autor od objektu svého filmu poodstoupí a zaměří se na Putinovy vazby na další hybatele kremelského zákulisí, začínají původní pastelové barvy vykreslovaného obrazu nabírat temnějších odstínů.

Po pětidenním zápřahu jsou tři projekce během osmi hodin až až. Počasí je navzdory chvilkovému oteplení opět podzimní, čas opustit nakašírované kulisy neexistující Jihlavy a těšit se na další ročník festivalu. Podle závěrečné tiskové zprávy ten letošní navštívilo zase o něco více dokumentů lačných hlav. Stále tak platí neustále omílaný narativ o přehlídce, která ze skromných studentských začátků vyrostla v jeden z nejvýznamnějších domácích filmových festivalů. Navíc v takový, který svůj záběr neustále sympaticky překračuje - letos kromě tradičního Inspiračního fóra například i sekcí věnovanou virtuální realitě. Tak snad ta energie a nápady organizátorům ještě dlouho vydrží.

Info

22. MFDF Ji.hlava
25. - 30. 10. 2018 Jihlava

foto © Stefan Berec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Billie! Kuřecí! Eilish! Nugety!

redakce 21.08.2019

Billie vypálí největší hitovku hned zkraje, dívky ještě mladší než zpěvačka vřeští, až přehluší soundsystém – divím se, že zapomenou na breakdown v půlce písničky.

Hip Hop Kemp 2019: Trueschoolová orientace

redakce 19.08.2019

Ustálená dramaturgie generuje ustálená očekávání a něco, co lze označit jako programové bloky. Nejlepší koncert festivalu přitom můžete zažít kdykoli.

Dobrš bylo (Dobršská brána 2019)

redakce 19.08.2019

Moje předsevzetí bylo jasné: jet někam, kde jsem ještě nebyla. Ideálně na malý festival s netradičním line-upem, buď v horách nebo u vody. Výběr se tím dramaticky zúžil...

Sázky na (ne)jistotu aneb Top 5 Hip Hop Kemp 2019

redakce 18.08.2019

Přebíhal jsem od jedné stage ke druhé a za den stihl i deset koncertů. Při dotazu na nejlepších pět se každý dlouze zamyslel...

Čiže relax, aj búrka (Grape 2019)

redakce 13.08.2019

Tento rok som sa na letisko dostavila po dlhšom čase strávenom na juhu Anglicka, čiže samotný príchod do rodnej krajiny bol trochu kultúrnym šokom...

Aká krajina, taký Katapult. (Brutal Assault 2019)

redakce 11.08.2019

Ve vydatném dešti ale zmokla jak festivalová brožura, tak program na klíčenkách rozdávaných u vstupu. Moderní doba? Je třeba šířit poselství a čokoládovou radost.

Ztlumte ty světla, prosím. (Brutal Assault 2019)

redakce 10.08.2019

Někdo vyslyšel moje fňuky? Říkají, že třetí den bývá kritický, díry v line-upu a vedrem podpořená únava svádí k experimentu.

Their bodies are open (Brutal Assault 2019)

redakce 09.08.2019

Koncert Daughters byl definitivní. Zhudebněná cesta devíti kruhy pekla k absolutnímu zešílení a excentrický projev frontmana Alexise Marshalla, totální paralýza jedovatým potem.

Umírat budu za úsvitu! (Brutal Assault 2019)

redakce 08.08.2019

Dovolenková očista hlukem? Klišé se nevyhneme, obzvlášť na akci, který Google mapy vtipně značí jako Festival Nechutného Napadení. Brutal Assault 24, den první.

... a stejně to bylo málo (Beseda u Bigbítu 2019)

redakce 07.08.2019

Tváře, které jsem tu noc viděla já byly na správné straně. A vezmu-li v potaz fakt, že členové Algiers i australských Kill Devil Hills, o kterých ještě bude řeč, zůstali…