Články / Reporty

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

Jan Starý | Články / Reporty | 02.09.2019

„Večer v opeře“? Název závěrečného koncertu Ostravských dnů působil poněkud poťouchle. Namísto tradičního honosného prostředí totiž probíhal v Trojhalí Karolina, nově rekonstruovaném prostoru ze začátku 20. století, který byl původně součástí koksovny (originálně umístěné uprostřed města a používané až do roku 1986). Primární je tu kontrast červených cihel a železných konstrukcí s moderním betonem, elegancí a prostorností Trojhalí ještě překonává třeba krakovské železniční muzeum, které využívají festivaly Sacrum Profanum a Unsound.

V tomto industriálním zázemí navíc Symfonický orchestr Českého rozhlasu provedl dvojici skladeb, které neměly s tradičním pojetím žánru společného zhola nic. Úvodní skladba Nad městem je ostrov mladého českého skladatele Petra Bakly dokonce nebyla operou ani nominálně. Baklovým mottem je: „Nesnažte se svou hudbu dělat zajímavější, než ve skutečnosti je. Ničemu tím nepomůžete.“ Používá nezvykle triviální postupy, ke kterým přistupuje formalisticky, a kontrast dvou rovnocenných vrstev; obecně je jeho přístup spíš „vědecký“ než citový. Jeho skladba v sobě pojila neklid a drama, které obstarávaly zejména smyčce, s volnějším plynutím, které zdůrazňovaly dechy. Nábojem se Bakla trefoval někam mezi Pendereckého naléhavost a organičnost Luthera Adamse. Relativně přehledná, ale jednotlivými postupy jaksi „cizí“ skladba bavila po celou dobu.

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj. Také scéna bývá minimalistická. V Ostravě se rozhodli poněkud zvláštně využít barvy a jednoduché tvary z festivalové grafiky, jinak se scéna omezovala na vysutou loďku pro sopranistku Claudii Barainsky a na dva můstky, po kterých se potácela dvojice postav-tuláků.

Feldmanova hudba se, jak je u něj pravidlem, pohybovala v nekonečně bohatých odstínech šedi. Souzvuky smyčců a žestí desítek hráčů vytvářely podivné témbry, jejichž originalitu by mohla Feldmanovi závidět většina ambientních a elektronických skladatelů, specifikem Neither byly také vyloženě chytlavé motivy, které se v téměř hodinové skladbě průběžně objevovaly. Výrazně se projevovala posílená sekce bicích nástrojů (včetně pro Feldmana typické celesty nebo vibrafonu), která jednak podtrhovala rytmickou komplexnost a nepravidelnost, jednak nečekaně vytvářela drony sloužící jako podklad kompozice. Především díky bohatému, nesmírně plastickému zvuku kontrastujícímu se střídmostí struktury se názory, že jde o Feldmanovo mistrovské dílo nebo rovnou o jednu ze zásadních kompozic druhé poloviny minulého století, jevily zcela na místě.

Pár poznámek si zaslouží i „libreto“ a jeho interpretace. Neither je báseň (dle konvencí) / povídka (dle Becketta) o několika řádcích, která svým způsobem shrnuje Beckettovo dílo na jeho posedlost nemožností přesného vyjádření a snahu najít nepojmenovatelnou třetí cestu mezi záhadami lidské já a záhadami světa. Neither nabízí také metaforu pro Beckettovo postavení mezi modernou a postmodernou, minimalismem a komplexitou, abstrakcí a konkrétností, kdy autor nespadá ani do jedné kategorie, ale i pro Feldmanovo rozkročení mezi (opět) minimalismem a komplexností, cageovským experimentem a romantickou tradicí.

Když tedy postava v loďce konotovala Charóna a prostor mezi životem a smrtí, potažmo androgynním vzhledem nabízela transgenderovou interpretaci, šlo spíš o nežádoucí konkretizace Neither, které zužovaly možné výklady textu. Právě tak stylizace kráčejících postav do Beckettových tuláků z 50. let (Molloy, Malone umírá, Čekání na Godota atd.) působila poněkud automaticky a zanedbávala fakt, že se Beckett v Neither (1976) odklonil od hledání „nepojmenovatelného já“ spojeného s těmito postavami právě k oné třetí cestě. Naopak když sběr břeven (v barvách festivalu) upomínal na křížovou cestu, dávalo to větší smysl vzhledem k Beckettovu důrazu na utrpení a faktu, že tuto metaforu sám několikrát použil.

V minulém článku jsem zmiňoval určitou organizační nedotaženost Ostravských dnů. Ta se tentokrát projevila v překladu textu, který byl, naštěstí i s originálem, umístěný v obřím provedení za orchestrem. Petr Kotík se odchýlil stylem, namísto Beckettovy úsporné, ale zcela funkční syntaxe se zamotal do elips a několikrát prostě neporozuměl významu textu. Ostravské dny měly oslovit některého Beckettova překladatele nebo anglistu, který se Beckettovi věnuje.

Info

Ostravské dny 2019: Večer v opeře
31. 8. 2019 Trojhalí Karolina, Ostrava

foto © Ostravské centrum nové hudby

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.