Články / Reporty

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

Jan Starý | Články / Reporty | 02.09.2019

„Večer v opeře“? Název závěrečného koncertu Ostravských dnů působil poněkud poťouchle. Namísto tradičního honosného prostředí totiž probíhal v Trojhalí Karolina, nově rekonstruovaném prostoru ze začátku 20. století, který byl původně součástí koksovny (originálně umístěné uprostřed města a používané až do roku 1986). Primární je tu kontrast červených cihel a železných konstrukcí s moderním betonem, elegancí a prostorností Trojhalí ještě překonává třeba krakovské železniční muzeum, které využívají festivaly Sacrum Profanum a Unsound.

V tomto industriálním zázemí navíc Symfonický orchestr Českého rozhlasu provedl dvojici skladeb, které neměly s tradičním pojetím žánru společného zhola nic. Úvodní skladba Nad městem je ostrov mladého českého skladatele Petra Bakly dokonce nebyla operou ani nominálně. Baklovým mottem je: „Nesnažte se svou hudbu dělat zajímavější, než ve skutečnosti je. Ničemu tím nepomůžete.“ Používá nezvykle triviální postupy, ke kterým přistupuje formalisticky, a kontrast dvou rovnocenných vrstev; obecně je jeho přístup spíš „vědecký“ než citový. Jeho skladba v sobě pojila neklid a drama, které obstarávaly zejména smyčce, s volnějším plynutím, které zdůrazňovaly dechy. Nábojem se Bakla trefoval někam mezi Pendereckého naléhavost a organičnost Luthera Adamse. Relativně přehledná, ale jednotlivými postupy jaksi „cizí“ skladba bavila po celou dobu.

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj. Také scéna bývá minimalistická. V Ostravě se rozhodli poněkud zvláštně využít barvy a jednoduché tvary z festivalové grafiky, jinak se scéna omezovala na vysutou loďku pro sopranistku Claudii Barainsky a na dva můstky, po kterých se potácela dvojice postav-tuláků.

Feldmanova hudba se, jak je u něj pravidlem, pohybovala v nekonečně bohatých odstínech šedi. Souzvuky smyčců a žestí desítek hráčů vytvářely podivné témbry, jejichž originalitu by mohla Feldmanovi závidět většina ambientních a elektronických skladatelů, specifikem Neither byly také vyloženě chytlavé motivy, které se v téměř hodinové skladbě průběžně objevovaly. Výrazně se projevovala posílená sekce bicích nástrojů (včetně pro Feldmana typické celesty nebo vibrafonu), která jednak podtrhovala rytmickou komplexnost a nepravidelnost, jednak nečekaně vytvářela drony sloužící jako podklad kompozice. Především díky bohatému, nesmírně plastickému zvuku kontrastujícímu se střídmostí struktury se názory, že jde o Feldmanovo mistrovské dílo nebo rovnou o jednu ze zásadních kompozic druhé poloviny minulého století, jevily zcela na místě.

Pár poznámek si zaslouží i „libreto“ a jeho interpretace. Neither je báseň (dle konvencí) / povídka (dle Becketta) o několika řádcích, která svým způsobem shrnuje Beckettovo dílo na jeho posedlost nemožností přesného vyjádření a snahu najít nepojmenovatelnou třetí cestu mezi záhadami lidské já a záhadami světa. Neither nabízí také metaforu pro Beckettovo postavení mezi modernou a postmodernou, minimalismem a komplexitou, abstrakcí a konkrétností, kdy autor nespadá ani do jedné kategorie, ale i pro Feldmanovo rozkročení mezi (opět) minimalismem a komplexností, cageovským experimentem a romantickou tradicí.

Když tedy postava v loďce konotovala Charóna a prostor mezi životem a smrtí, potažmo androgynním vzhledem nabízela transgenderovou interpretaci, šlo spíš o nežádoucí konkretizace Neither, které zužovaly možné výklady textu. Právě tak stylizace kráčejících postav do Beckettových tuláků z 50. let (Molloy, Malone umírá, Čekání na Godota atd.) působila poněkud automaticky a zanedbávala fakt, že se Beckett v Neither (1976) odklonil od hledání „nepojmenovatelného já“ spojeného s těmito postavami právě k oné třetí cestě. Naopak když sběr břeven (v barvách festivalu) upomínal na křížovou cestu, dávalo to větší smysl vzhledem k Beckettovu důrazu na utrpení a faktu, že tuto metaforu sám několikrát použil.

V minulém článku jsem zmiňoval určitou organizační nedotaženost Ostravských dnů. Ta se tentokrát projevila v překladu textu, který byl, naštěstí i s originálem, umístěný v obřím provedení za orchestrem. Petr Kotík se odchýlil stylem, namísto Beckettovy úsporné, ale zcela funkční syntaxe se zamotal do elips a několikrát prostě neporozuměl významu textu. Ostravské dny měly oslovit některého Beckettova překladatele nebo anglistu, který se Beckettovi věnuje.

Info

Ostravské dny 2019: Večer v opeře
31. 8. 2019 Trojhalí Karolina, Ostrava

foto © Ostravské centrum nové hudby

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.