Články / Reporty

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

Jiná opera, jiné zvuky: Ostravské dny 2019

Jan Starý | Články / Reporty | 02.09.2019

„Večer v opeře“? Název závěrečného koncertu Ostravských dnů působil poněkud poťouchle. Namísto tradičního honosného prostředí totiž probíhal v Trojhalí Karolina, nově rekonstruovaném prostoru ze začátku 20. století, který byl původně součástí koksovny (originálně umístěné uprostřed města a používané až do roku 1986). Primární je tu kontrast červených cihel a železných konstrukcí s moderním betonem, elegancí a prostorností Trojhalí ještě překonává třeba krakovské železniční muzeum, které využívají festivaly Sacrum Profanum a Unsound.

V tomto industriálním zázemí navíc Symfonický orchestr Českého rozhlasu provedl dvojici skladeb, které neměly s tradičním pojetím žánru společného zhola nic. Úvodní skladba Nad městem je ostrov mladého českého skladatele Petra Bakly dokonce nebyla operou ani nominálně. Baklovým mottem je: „Nesnažte se svou hudbu dělat zajímavější, než ve skutečnosti je. Ničemu tím nepomůžete.“ Používá nezvykle triviální postupy, ke kterým přistupuje formalisticky, a kontrast dvou rovnocenných vrstev; obecně je jeho přístup spíš „vědecký“ než citový. Jeho skladba v sobě pojila neklid a drama, které obstarávaly zejména smyčce, s volnějším plynutím, které zdůrazňovaly dechy. Nábojem se Bakla trefoval někam mezi Pendereckého naléhavost a organičnost Luthera Adamse. Relativně přehledná, ale jednotlivými postupy jaksi „cizí“ skladba bavila po celou dobu.

Když Morton Feldman oslovil Samuela Becketta s žádostí o libreto, oba se okamžitě shodli na tom, že operu nesnáší. Úměrně tomu v Neither absentuje většina jejích specifik, například děj. Také scéna bývá minimalistická. V Ostravě se rozhodli poněkud zvláštně využít barvy a jednoduché tvary z festivalové grafiky, jinak se scéna omezovala na vysutou loďku pro sopranistku Claudii Barainsky a na dva můstky, po kterých se potácela dvojice postav-tuláků.

Feldmanova hudba se, jak je u něj pravidlem, pohybovala v nekonečně bohatých odstínech šedi. Souzvuky smyčců a žestí desítek hráčů vytvářely podivné témbry, jejichž originalitu by mohla Feldmanovi závidět většina ambientních a elektronických skladatelů, specifikem Neither byly také vyloženě chytlavé motivy, které se v téměř hodinové skladbě průběžně objevovaly. Výrazně se projevovala posílená sekce bicích nástrojů (včetně pro Feldmana typické celesty nebo vibrafonu), která jednak podtrhovala rytmickou komplexnost a nepravidelnost, jednak nečekaně vytvářela drony sloužící jako podklad kompozice. Především díky bohatému, nesmírně plastickému zvuku kontrastujícímu se střídmostí struktury se názory, že jde o Feldmanovo mistrovské dílo nebo rovnou o jednu ze zásadních kompozic druhé poloviny minulého století, jevily zcela na místě.

Pár poznámek si zaslouží i „libreto“ a jeho interpretace. Neither je báseň (dle konvencí) / povídka (dle Becketta) o několika řádcích, která svým způsobem shrnuje Beckettovo dílo na jeho posedlost nemožností přesného vyjádření a snahu najít nepojmenovatelnou třetí cestu mezi záhadami lidské já a záhadami světa. Neither nabízí také metaforu pro Beckettovo postavení mezi modernou a postmodernou, minimalismem a komplexitou, abstrakcí a konkrétností, kdy autor nespadá ani do jedné kategorie, ale i pro Feldmanovo rozkročení mezi (opět) minimalismem a komplexností, cageovským experimentem a romantickou tradicí.

Když tedy postava v loďce konotovala Charóna a prostor mezi životem a smrtí, potažmo androgynním vzhledem nabízela transgenderovou interpretaci, šlo spíš o nežádoucí konkretizace Neither, které zužovaly možné výklady textu. Právě tak stylizace kráčejících postav do Beckettových tuláků z 50. let (Molloy, Malone umírá, Čekání na Godota atd.) působila poněkud automaticky a zanedbávala fakt, že se Beckett v Neither (1976) odklonil od hledání „nepojmenovatelného já“ spojeného s těmito postavami právě k oné třetí cestě. Naopak když sběr břeven (v barvách festivalu) upomínal na křížovou cestu, dávalo to větší smysl vzhledem k Beckettovu důrazu na utrpení a faktu, že tuto metaforu sám několikrát použil.

V minulém článku jsem zmiňoval určitou organizační nedotaženost Ostravských dnů. Ta se tentokrát projevila v překladu textu, který byl, naštěstí i s originálem, umístěný v obřím provedení za orchestrem. Petr Kotík se odchýlil stylem, namísto Beckettovy úsporné, ale zcela funkční syntaxe se zamotal do elips a několikrát prostě neporozuměl významu textu. Ostravské dny měly oslovit některého Beckettova překladatele nebo anglistu, který se Beckettovi věnuje.

Info

Ostravské dny 2019: Večer v opeře
31. 8. 2019 Trojhalí Karolina, Ostrava

foto © Ostravské centrum nové hudby

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tóny chorobné, způsoby nejtemnější (Tones of Decay)

Dantez 20.09.2022

Záhrobí, nezemskost, rozklad i něco Satana. Mozky stojící za Kreas Promotion se chopily šance a v doznívajícím festivalovém shonu chytají nejzvučnější jména soudobého death metalu.

Bydliště zvuku nestálé (Order of Sonic Chaos 2/3: MSHR, EJTECH)

Minka Dočkalová 18.09.2022

Odradek v Kafkově povídce na dotaz „A kde bydlíš?“ odpoví „Bydliště nestálé“, zatímco se směje smíchem, který zní jako spadané listí... Terén a jeho zákruty.

Vysmát se vší bolesti světa (Shilpa Ray)

David Stoklas 15.09.2022

Shilpa Ray střídala mohutný chraplák s jemným hlasem, v melancholičtějších polohách vzbuzovala smutek, v těch energických jste se jí musel bát.

Když tě budí Sohn ze spaní

Veronika Mrázková 13.09.2022

Když vstal zpoza kláves, rozpovídal se. Ani ne o nové desce, která vyšla teď v září, ale o tom, jak je to všechno „fucking awesome” a že jsme teď komunita…

Slib mi, že nezapomeneš snít (Austin Antoine + Moonchild)

Veronika Mrázková 12.09.2022

„Kdo je tady na rande? A kdo si tím není jistý, ale doufá, že to jako rande dopadne?” Rapper, bavič, zdatný stand-up komik, zpěvák, performer, ale taky Moonchild.

Na kontexte záleží. Teda pokiaľ zrovna nie ste Emma Ruth Rundle... (ArcTanGent Festival 2022)

Lucia Banáková 27.08.2022

Festivalový ekvivalent Spartan Race poskočil na evolučnom rebríčku o niekoľko stupňov, a to so všetkým kladmi, aj zápormi, čo takýto krok prináša.

Metalová plichta za zdmi slezskoostravského hradu (Metal!!!)

Dantez 24.08.2022

Osud si na ostravskou hradní oslavu extrémní kytarové hudby v podobě festivalu Metal!!! nachystal několik pastí. A vybruslit šlo jen z některých.

Jak se klukům z Boskovic plní festivalový sen (Raveyard 2022)

Nikol Halamásková 24.08.2022

Mindicted Crew s partou dobrovolníků se letos pustila do dalšího ročníku festivalu pro mladé, protože to je podle nich přesně to, co okolí malebného města postrádá.

Královna Šumavy (Dobršská brána 2022)

Aneta Kohoutová 23.08.2022

Déšť nás vyprovází i na cestě zpátky. Na palubní desce opatrně rozkládám šestnáct popsaných a rozpitých stránek fialového sešitu a troje čerstvě promočené ponožky.

Pomíjivý strach z prázdnoty (Order of Sonic Chaos 1: Ephemeral Shrine)

Minka Dočkalová 23.08.2022

Podzemní prostor, který průběžně hostí experimentální projekty nonkonformního uskupení Terén, je charismatickým místem, které každé instalaci dodává naprosto specifický výraz.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace