Články / Reporty

Jindy než v neděli, prosím: The Antikaroshi

Jindy než v neděli, prosím: The Antikaroshi

woko | Články / Reporty | 28.04.2015

Neděle se nejspíš podepisuje na účasti. Při zvukovce Kuře prohlásil, že to je moc chytrá kapela, že přijde málo lidí. Ten Kuře! Budějičtí Microvomit si tak postavili aparatury přímo do rohu tanečního parketu, připadal jsem si jak u někoho v obýváku. Ne že bych znal lidi, co mají bicí v obýváku, ale na kapelu si div můžete sáhnout, přišla vaše správná parta, pivo v ruce, všichni jsou stejně a dobře naladěni. Microvomit mezitím v šeru Sedmičky pošlapávají a hlučí. Jediný maják života je stroboskop v kopáku bubeníka, který se za chvíli odporoučí (stroboskop). Bubeník se může utlouct, v prostojích vrství činely jako by to byly palačinky, a zase je sundává. Zbylá dvojice se ohýbá nad nástroji a krabičkami, loudí prvotřídní noise. Zprvu tam stojíte a nevíte, jak se v tom vyznat, za tři minuty se přistihnete, jak nevědomky kývete hlavou i nohou. Jak to začalo, tak to končí. Chlapi dohlučí, rozpačitě poděkují za nadšený potlesk a uklízejí. Na Zu jsem nebyl, ale nedivím se, že tam sklidili takový ohlas.

The Antikaroshi je chytrá hudba ve chvíli, kdy ji musíte někomu vysvětlit. Berou si to nejlepší z math rocku a post-punku a balí to do přístupnějšího indierockového obalu. Ve skladbách zpívají, nebo křičí. Řežou do toho, nebo si je můžete pustit na procházku po Petříně. A takoví sympaťáci. S téměř třičtvrtěhodinovým programem začínají, zvuk jim jde na ruku. Krom ozkoušených šlágrů vkládají do setlistu i novinky z neexistující desky, která má vyjít na podzim, a co měl Strahov tu čest slyšet, dost se přitvrdí. Nemáte šanci se nudit, když kapela střídá houpavé mathrockové skladby se řvaním a tvrdými riffy. „Můžeme vám zahrát ještě jeden z nový desky. Kvůli němu jsem si koupil tadycten whammy pedal.“ U Blow se na chvíli musí zastavit, protože se v té matice sami ztratí, ale nedělají si z toho hlavu. Na konci vyzvídají, jak se komu co líbilo, vzpomínají na Beroun. Tak snad zase příště, jindy než v neděli.

Info

The Antikaroshi (de) + Microvomit
26. 4. 2015, Strahov 007, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...