Články / Reporty

Jiskrná Hlavenková na vrcholu

Jiskrná Hlavenková na vrcholu

Veronika Mikulová | Články / Reporty | 15.04.2017

Historka na začátek? Kostel sv. Vavřince je sice i na Petříně, ale na koncert byste na něj běželi jako já zbytečně. Odehrával se ve staré modlitebně sv. Vavřince na farnosti na Újezdě, tedy pod Petřínem. V místě, které vzbuzovalo velký respekt. Nonšalantní pán za mnou svému doprovodu těsně před koncertem nahlas googlil: „Toto místo vzniklo už ve 12. století, původně v románském stylu. Fresky, jejichž torza stále vidíme, jsou ze století čtrnáctého...“ Taky poznával klavír: „Je starý, už téměř legendární, seznámil jsem se s ním v Telči. Byl stvořen pro piedestal, pro velkou hru… Už se nevyrábí.”

Když jsem Beatu Hlavenkovou viděla naposledy, byl to zážitek jiného druhu, tehdy opanovala Czech Music Crossroads v industriálních kulisách Dolní oblasti Vítkovice. V jedné ze síní Pražské filharmonie měl Hlavenkové recitál zase jiné vyznění, poetické, s puncem unikátnosti, o to vzácnější, že má s albem Scintilla jen tři zastávky. Většina jejich vystoupení probíhala poslední dva roky díky velkorysým Norským fondům ve Skandinávii a odtamtud si „přivezla” vnímavého pianistu Anderse Aaruma. Jako třetí se před komorní publikum postavil Miloš Dvořáček (-123minut, Čikori, Vladimír Václavek atd.), jehož respekt k toku skladeb a empatický doprovod takřka bez předchozího zkoušení sklízel velký potlesk. Když hrál metličkami na vlastní dlaně a rytmus doplňoval kličkou nefunkční hrací skříňky, říkala jsem si, že jeho hravost s věkem ještě roste.

fotogalerie z koncertu zde

Virtuózní Hlavenková si pozvala ještě jednoho hosta, když v jedné skladbě zazpíval Justin Lavash. A překvapil, jeho niterný projev připomněl největší písničkáře 20. století a dokonale zapadl do koncepční prezentace celé desky. Program Scintilla představuje „jiskry” života umělkyně: Dětství, Věčnost, Krajina... A zatímco se Hlavenková navzdory námětům patosu vyhnula, já se mu bráním jen stěží. Většina melodií byla nesmírně něžná, zároveň jádro její tvorby je v lehkosti základních motivů. Ano, ohromila i několika hutnými pasážemi, ale víc než náročná „kila” zaujaly jemné klavírní linky hrané unisono s Andersem. Jako zásadní obohacení vnímám právě Andersovy Rhodes klávesy, které mají rozvláčný, zeširoka posazený, mazlivý zvuk. A když bylo třeba dát skladbě něco navíc, sáhla Hlavenková po krabičce, „ve které si převáží část svých hostů z desky”. (Až v letáku k turné jsem si všimla, že mezi nimi ve studiu usedl také světoznámý klarinetista Evan Zyporyn, jehož spolupráci oceňoval sám Steve Reich.) Sem tam nám je pustila z krabičky ven a jindy plnila modlitebnu tím, k čemu byla určena, andělským zpěvem. Hádám, že poslouchali i ti na výsostech.

Info

Beata Hlavenková
11. 4. 2017, Kostel sv. Vavřince, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.