Články / Reporty

Jiskrná Hlavenková na vrcholu

Jiskrná Hlavenková na vrcholu

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 15.04.2017

Historka na začátek? Kostel sv. Vavřince je sice i na Petříně, ale na koncert byste na něj běželi jako já zbytečně. Odehrával se ve staré modlitebně sv. Vavřince na farnosti na Újezdě, tedy pod Petřínem. V místě, které vzbuzovalo velký respekt. Nonšalantní pán za mnou svému doprovodu těsně před koncertem nahlas googlil: „Toto místo vzniklo už ve 12. století, původně v románském stylu. Fresky, jejichž torza stále vidíme, jsou ze století čtrnáctého...“ Taky poznával klavír: „Je starý, už téměř legendární, seznámil jsem se s ním v Telči. Byl stvořen pro piedestal, pro velkou hru… Už se nevyrábí.”

Když jsem Beatu Hlavenkovou viděla naposledy, byl to zážitek jiného druhu, tehdy opanovala Czech Music Crossroads v industriálních kulisách Dolní oblasti Vítkovice. V jedné ze síní Pražské filharmonie měl Hlavenkové recitál zase jiné vyznění, poetické, s puncem unikátnosti, o to vzácnější, že má s albem Scintilla jen tři zastávky. Většina jejich vystoupení probíhala poslední dva roky díky velkorysým Norským fondům ve Skandinávii a odtamtud si „přivezla” vnímavého pianistu Anderse Aaruma. Jako třetí se před komorní publikum postavil Miloš Dvořáček (-123minut, Čikori, Vladimír Václavek atd.), jehož respekt k toku skladeb a empatický doprovod takřka bez předchozího zkoušení sklízel velký potlesk. Když hrál metličkami na vlastní dlaně a rytmus doplňoval kličkou nefunkční hrací skříňky, říkala jsem si, že jeho hravost s věkem ještě roste.

fotogalerie z koncertu zde

Virtuózní Hlavenková si pozvala ještě jednoho hosta, když v jedné skladbě zazpíval Justin Lavash. A překvapil, jeho niterný projev připomněl největší písničkáře 20. století a dokonale zapadl do koncepční prezentace celé desky. Program Scintilla představuje „jiskry” života umělkyně: Dětství, Věčnost, Krajina... A zatímco se Hlavenková navzdory námětům patosu vyhnula, já se mu bráním jen stěží. Většina melodií byla nesmírně něžná, zároveň jádro její tvorby je v lehkosti základních motivů. Ano, ohromila i několika hutnými pasážemi, ale víc než náročná „kila” zaujaly jemné klavírní linky hrané unisono s Andersem. Jako zásadní obohacení vnímám právě Andersovy Rhodes klávesy, které mají rozvláčný, zeširoka posazený, mazlivý zvuk. A když bylo třeba dát skladbě něco navíc, sáhla Hlavenková po krabičce, „ve které si převáží část svých hostů z desky”. (Až v letáku k turné jsem si všimla, že mezi nimi ve studiu usedl také světoznámý klarinetista Evan Zyporyn, jehož spolupráci oceňoval sám Steve Reich.) Sem tam nám je pustila z krabičky ven a jindy plnila modlitebnu tím, k čemu byla určena, andělským zpěvem. Hádám, že poslouchali i ti na výsostech.

Info

Beata Hlavenková
11. 4. 2017, Kostel sv. Vavřince, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.