Články / Reporty

Jóhann Jóhannsson a Counter-Strike

Jóhann Jóhannsson a Counter-Strike

Popluh | Články / Reporty | 13.12.2012

V rámci přehlídky severské hudby do Prahy znovu zavítal islandský hudebník Jóhann Jóhannsson. Rudolfinum tentokrát zaměnil za Akropoli a Pražský komorní orchestr za krajanku Hildur Gudnadóttir a tři notebooky. Volba to byla rozhodně zajímavá.

Ještě pár minut před oficiálním začátkem zela Akropole prázdnotou a na úspěšný koncert to zrovna nevypadalo. Jakmile se ale předkapela a zároveň i manželský pár Irena a Vojtěch Havlovi poprvé pustil do nástrojů, prostor se rychle a velmi slušně zaplnil. Nutno podotknout, že zaslouženě. Poklidná a převážně instrumentální předehra k hlavním hvězdám večera příjemně navnadila a publikum naladila na správnou vlnu.

Bez většího otálení se pódia ujala druhá dvojice, která i přes použití elektroniky navázala na komorní atmosféru předkapely. Až to občas vypadalo, že hlavní hvězdou večera je spíše cellistka Hildur Gudnadóttir, jejíž nástroj a občas i hlas v komorních aranžmá pro laptop, piano a violoncello vynikal. Doprovodná projekce pak byla spíš jen na doladění atmosféry, celý koncert by se klidně obešel bez ní.

Přestože Jóhannsson je hudební experimentátor, který má za sebou řadu žánrů a různých kolaborací, koncert se nesl ve výrazně klidném ambientním duchu s jemnou elektronickou nebo klavírní linkou v podkresu, která gradovala jen zřídkakdy. Experimentovalo se spíše se zvukem samotných nástrojů, kromě efektových krabiček a elektroniky i pomocí lepicí pásky, mincí a klíčů vlepených do srdce piana. Jinak ale hlavní hvězda večera shrbená v obleku za monitorem připomínala spíš profesora za školou vyřizujícího mailovou korespondenci. I taková může být současná vážná hudba. O degradaci se dá mluvit stejně tak jako o evoluci, názor nechť si udělá každý sám.

Jediným, za to docela podstatným minusem byl nevhodný prostor. Po dvou hodinách stání u podobné hudby nohy prostě dřevění a vrzající podlaha a schody na trase sál-bar-sál taky udělají své. Na své si přišli i milovníci zvuku fotografické závěrky. Díky ambientní a tiché hudbě nešlo přístroje několika přítomných fotografů přeslechnout. V některých případech ani přehlédnout díky použití externího blesku namířeného kvůli rozptylu světla do stropu. Nahoře na galerii to nešlo neocenit, spíš než na koncertě soudobé vážné hudby jsem si připadal jako při hře Counter-Strike. V momentě, kdy ale fotoaparáty utichly a courání ustalo, se ke slovu dostalo to hlavní, tedy hudba a v tom případě bylo o co stát. Bohužel, díky délce koncertu ono vtažení i vzhledem k rušivým elementům nebylo nikdy úplné. I když všichni přítomní dostáli svému jménu, celkový dojem stejně nesl nepříjemnou pachuť. Člověk se nemohl zbavit pocitu, že na jiném místě a při dvojnásobné délce koncertu to mohl být skutečně dokonalý magický zážitek.

Info

Hildur Guđnadóttir & Jóhann Jóhannsson (isl)
10. 12. 2012, Palác Akropolis, Praha

foto © Kryštof Havlice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Atlas ptáků)

Veronika Havlová, Viktor Palák 29.08.2021

Před třemi lety dostal Olmo Omerzu ve Varech za svůj film Všechno bude cenu za režii, teď se vrátil do hlavní soutěže s příběhem patriarchy...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace