Články / Reporty

Jóhann Jóhannsson a Counter-Strike

Jóhann Jóhannsson a Counter-Strike

Popluh | Články / Reporty | 13.12.2012

V rámci přehlídky severské hudby do Prahy znovu zavítal islandský hudebník Jóhann Jóhannsson. Rudolfinum tentokrát zaměnil za Akropoli a Pražský komorní orchestr za krajanku Hildur Gudnadóttir a tři notebooky. Volba to byla rozhodně zajímavá.

Ještě pár minut před oficiálním začátkem zela Akropole prázdnotou a na úspěšný koncert to zrovna nevypadalo. Jakmile se ale předkapela a zároveň i manželský pár Irena a Vojtěch Havlovi poprvé pustil do nástrojů, prostor se rychle a velmi slušně zaplnil. Nutno podotknout, že zaslouženě. Poklidná a převážně instrumentální předehra k hlavním hvězdám večera příjemně navnadila a publikum naladila na správnou vlnu.

Bez většího otálení se pódia ujala druhá dvojice, která i přes použití elektroniky navázala na komorní atmosféru předkapely. Až to občas vypadalo, že hlavní hvězdou večera je spíše cellistka Hildur Gudnadóttir, jejíž nástroj a občas i hlas v komorních aranžmá pro laptop, piano a violoncello vynikal. Doprovodná projekce pak byla spíš jen na doladění atmosféry, celý koncert by se klidně obešel bez ní.

Přestože Jóhannsson je hudební experimentátor, který má za sebou řadu žánrů a různých kolaborací, koncert se nesl ve výrazně klidném ambientním duchu s jemnou elektronickou nebo klavírní linkou v podkresu, která gradovala jen zřídkakdy. Experimentovalo se spíše se zvukem samotných nástrojů, kromě efektových krabiček a elektroniky i pomocí lepicí pásky, mincí a klíčů vlepených do srdce piana. Jinak ale hlavní hvězda večera shrbená v obleku za monitorem připomínala spíš profesora za školou vyřizujícího mailovou korespondenci. I taková může být současná vážná hudba. O degradaci se dá mluvit stejně tak jako o evoluci, názor nechť si udělá každý sám.

Jediným, za to docela podstatným minusem byl nevhodný prostor. Po dvou hodinách stání u podobné hudby nohy prostě dřevění a vrzající podlaha a schody na trase sál-bar-sál taky udělají své. Na své si přišli i milovníci zvuku fotografické závěrky. Díky ambientní a tiché hudbě nešlo přístroje několika přítomných fotografů přeslechnout. V některých případech ani přehlédnout díky použití externího blesku namířeného kvůli rozptylu světla do stropu. Nahoře na galerii to nešlo neocenit, spíš než na koncertě soudobé vážné hudby jsem si připadal jako při hře Counter-Strike. V momentě, kdy ale fotoaparáty utichly a courání ustalo, se ke slovu dostalo to hlavní, tedy hudba a v tom případě bylo o co stát. Bohužel, díky délce koncertu ono vtažení i vzhledem k rušivým elementům nebylo nikdy úplné. I když všichni přítomní dostáli svému jménu, celkový dojem stejně nesl nepříjemnou pachuť. Člověk se nemohl zbavit pocitu, že na jiném místě a při dvojnásobné délce koncertu to mohl být skutečně dokonalý magický zážitek.

Info

Hildur Guđnadóttir & Jóhann Jóhannsson (isl)
10. 12. 2012, Palác Akropolis, Praha

foto © Kryštof Havlice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace