Články / Recenze

John Frusciante jako symbol lehkosti

John Frusciante jako symbol lehkosti

Tereza Tůmová | Články / Recenze | 26.02.2013

Je únor, od zářijovýho vydání Fruscianteho novýho alba nějakej čas. Pouštím si to zas a přemejšlím, jak jsem při prvním poslechu zoufala, že život je na konci tunelu, kterej nekončí světlem, ale dírou s pádem o pár levelů níž. Zajímavý, jak se vzpomínky lehce otisknou a přenesou pomocí hudby, z pohledu dneška to bylo báječný období a při poslechu PBX Funicular Intaglio Zone se začínám radovat. Frusciante jako symbol lehkosti. Miluju ten jemně odrbanej charakteristickej hlas. Představuje uvolněnost člověka, kterej našel po všelijakym opojení a sebedestrukci směr života a přetavil hudbu v prostor pro nekonečně nadšený experimentování a ukojení touhy po svébytnym vyjádření.

Trvalo to pár let, než si, jak sám říká, ošahal všechny programy, který mu dneska umožňujou syntézu přístrojový techniky s lidskym elementem, tolik ovlivněnym popem a rockem z doby o dekádu a dvě dřív. Zkušenosti kombinovaný s rytmem osmdesátkovýho acid houseu, vliv přátelství a spolupráce s Omarem Rodríguez-Lópezem, to dalo vzniknout „progressive synthpopu“. Po tříleté pauze od desky Empyrean se loni v červenci objevilo EP Letur-Lefr, spíše navazující na předcházející tvorbu, odlehčeně naléhavé a přímočařejší. Jako můstek slouží volně stažitelný song Walls and Doors.

Přestože album PBX Funicular Intaglio Zone vznikalo během několika měsíců a střídá styl se stylem skladbu za skladbou a rychlé střihy v rámci songů, považuju ho za jedno z nejucelenějších poslední doby. Songy se přelévají neuvěřitelně svižně a stopáž ke třiceti sedmi minutám vyplní vyčerpávajícim rytmem bez zbytečností a monotónních vycpávek. Od začátku do konce se Frusciante drží jednoduchý linky směrem vpřed s pravidelnejma oscilacema klidu a naléhavejch výbuchů, který udržují pozornost a nutí sledovat expresi každýho jednoho beatu. Je to lepší než film.

Na cestě k vnitřnímu srovnání dochází k introspekci vztahů uvnitř sebe sama, stejně tak i interpersonálních, s nadějí na přijetí okolím si klade otázky a hledá cestu k osvobození. Občas uklouzne po hladký ploše tanečního rytmu až ke klišé typu „Respect who you are inside/ let your heart be your guide“ v songu Mistakes, ale zpátky si mě získá rozvahou a návratem ke starším deskám v závěru, „nothing disconects us/ not silence or time“. A nemůže mě nenadchnout introvertní prohlášení o mlčenlivosti ve světě zaplavenym žvástavejma kecama.

S nadšením vlastním cílevědomým muzikantům se schopností nahrát a vyprodukovat celou desku s minimální výpomocí mířím ke stejnýmu na druhý straně příjmu, Frusciante pro samotáře a sólo poslech s maximálním vtažením do klidnýho světa neustálých pochybností, burcujících k honbě za novym, neobjevenym a překvapujícim. Posledních pár tónů a terapie končí. Now, I can almost face myself.

Info

John Frusciante – PBX Funicular Intaglio Zone (Record Collection, 2012)
www.johnfrusciante.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?

Vstříc temným zítřkům (Bahratal)

redakce 31.08.2019

Domácí krajinou táhne trojspřeží Bahratal – Lezok – Náv, pod diktátem jejichž riffů se nihilismus nejhrubšího zrna sbližuje s alternativní scénou.

Zrcadlo za éterickou mlhou (Drab Majesty)

redakce 20.08.2019

Každý mileniál hovící osmdesátkovým zvukům spojovaným s gotickou subkulturou musí být vděčný za jeho soudobou renesanci.