Michal Pařízek | Články / Recenze | 06.01.2015
Alba s doprovodem symfonického orchestru mají téměř vždy nálepku něčeho exkluzivního, ale málokdy za to skutečně stojí. Tahle móda se pravidelně vrací v několikaletých cyklech, naštěstí jde stále o celkem nákladnou záležitost, jinak by s orchestrem hrál nejspíš úplně každý. Jenže výjimky existují všude, John Grant jako by se pro velký orchestr narodil. Elektrický kovboj jede na smyčcové vlně.
Největším problémem podobných „experimentů“ bývá násilné manévrování jiné hudby do klasických schémat, v případě tohoto spojení se to povedlo možná jaksi mimoděk, ale o to lépe. Patos měl v hudbě Johna Granta odjakživa čestné místo, stejně jako pompa a ušlechtilost. Logicky by si tedy s ohromnými možnostmi symfonického orchestru měl dobře rozumět, nehledě na to, že poslední album Pale Green Ghosts bylo téměř čistě elektronické. John Grant se o tomto projektu zmiňoval na jaře v rozhovoru pro Full Moon, velice se na koncerty těšil a živé album je možná nadplán. Byla by ovšem věčná škoda, kdyby tyhle koncerty nebyly zaznamenány.
Písně Johna Granta díky novým aranžmá nečekaně rozkvetly. Asi neexistuje nikdo, kdy by mu nepřál úspěch, pohnutý životní příběh dojímá, navíc o posledních albech se nedá mluvit jinak než v superlativech. Jeho skladby na nich udivují spojením odzbrojující upřímnosti s poměrně striktním aranžmá (a strohým elektro doprovodem v případě posledního Pale Green Ghosts), symfonická armáda jim dodala rozměr antického dramatu. Není to jen o násobení silných stránek, ale hlavně o mocném prokreslení atmosféry, změně prostředí a definitivnímu potvrzení kouzla Grantova talentu. Majestátní melodie odhodily v novém ohozu veškerý ostych, najednou tu místo nesměle přešlapujících nadějí stojí sebevědomé klasiky. Konstantní kvalitu Grantovi tvorby dokazuje i to, že setlist koncertu je téměř napůl rozložen mezi obě sólová alba.
Nové aranžmá citlivě zpracovala dlouholetá Grantova spolupracovnice Fiona Brice, těžko mezi šestnáctkou skladeb nějakou vyzvednout. Šedesátičlenný orchestr má ohromnou sílu, kterou v těch nejvypjatějších momentech ještě násobí sbor, ve všech skladbách se objevuje také Grantova kapela a celý ansámbl ovládá od klavíru dobře naladěný John Grant. Právě jemu bohaté aranžmá a klasická síla, které jdou jeho písním vyloženě k duhu, prospěly možná nejvíc. Vždycky patřil k výrazným zpěvákům, k těm, kteří vyznávali spíše tradiční hodnoty než experimentální kouzla, a nová zkušenost to jenom potvrzuje. Skoro to vypadá, jako by byl John Grant do alternativy jen zapůjčen a jeho pravé místo bude právě v čele velkých orchestrů.
Koncertní záznam trvá přes devadesát minut, na takové ploše by se jistě našla slabší místa. Skladby často začínají pouze s klavírem, po pár taktech se přidá kapela a vše vyvrcholí v orchestrální bouři. To působí možná schematicky, ale je jasné, že je to malá daň za krátké období zkoušení a příprav. Nejsilnější je nahrávka v momentech, kdy se protnou elektronické podklady s klasickou orchestrací, tady jsou cítit velké možnosti tohoto spojení. Počkejme si na to, až začne John Grant kompozice pro takový orchestr skutečně psát. To bude teprve zážitek.
John Grant with BBC Philharmonic Orchestra – Live in Concert (Bella Union, 2014)
www.bbc.co.uk
www.johngrantmusic.com
foto © BBC
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.