Články / Reporty

José González – sám, s kapelou, nebo raději Junip?

José González – sám, s kapelou, nebo raději Junip?

Zdeněk Němec | Články / Reporty | 07.03.2015

Deset let od debutu Veneer přistál v Praze José González. Švédský písničkář, co vypadá jako Španěl a ještě k tomu hraje na španělku. Neprojížděl kolem náhodou, ale přivezl kapelu a novou desku Vestiges & Claws. Do vyprodaného Lucerna Music Baru s nimi navíc dorazila známá Islanďanka Ólöf Arnalds.

Coby člen koncertní sestavy múm jezdila Ólöf Arnalds na šňůry po celém světě. Teď do Prahy přijela sama za sebe, s aktuální deskou Palme a s kytaristou. Björk o ní kdysi prohlásila, že je „někde mezi dítětem a starou ženou“. Arnalds to potvrdila pěveckým projevem (i vzhledem) a příjemně naladila publikum na Gonzáleze.

Ten o své nové desce prohlásil: „Původně jsem byl rozhodnutý, že se na Vestiges & Claws budu držet minimalistického stylu, který jsem představil na předchozích dvou albech. Jenže když jsem se pustil do nahrávání, zjistil jsem, že většina skladeb zní mnohem lépe s kytarami, údernějšími bicími a doprovodnými vokály. Myslím, že jsem zvolil dobře, album je díky tomu mnohem zajímavější a různorodější." Tady se láme chleba. Záleží, jestli jste fanoušci komorního debutu Veneer a podobně jemné nahrávky In Our Nature, anebo Junip. Hlavně je ale důležité, co čekáte od Josého sólového koncertu.

I když Vestiges & Claws zdaleka nezní jako Junip (pořád jde o lehce rozpoznatelnou řadovku frontmana), při živém provedení tomu bylo jinak. Určitě se na tom podepsala i přítomnost Tobiase Winterkorna na pódiu. Právě s ním González tvoří základ Junip. Tam, kde dřív bývala jen kytara a introvertní zpěv, které občas doprovázel nenápadný rytmus vyťukávaný do těla kytary, byla na koncertě celá kapela. Vícehlasy, klávesy, druhá kytara a rytmus umocněný dvěma bubeníky. Jeden klasický a druhý s kongy. O to více působily písně hrané jen Gonzálezem a z Crosses se rázem stalo něco kouzelného. Španělka a něžný zpěv!

Z celého vystoupení jasně vyčníval hit Heartbeats a výborně vygradovaná píseň Teardrop, při které kapela dokonale šlapala. Vůbec nevadilo, že jde o covery The Knife a Massive Attack. Naopak. Tyto dvě skladby jasně dokázaly, jak Josého silný a osobitý projev může výborné písničky posunout jinam - novým a zajímavým směrem.

Jistá míra intimity byla zachována i přes fakt, že González nebyl na pódiu sám a navíc hrál ve vyprodaném klubu. O tom, že je okouzlující sympaťák, netřeba diskutovat (kolik muzikantů dá během „svého“ setu prostor pro písničku klávesákovy kapely jako González?). Kouzlo osobnosti fungovalo. Koncert byl moc fajn, kapela držela pohromadě, ale pokud mám jít příště na sólový koncert Josého Gonzáleze, tak poprosím bez doprovodných muzikantů. V případě Gonzáleze s kapelou dám raději přednost Junip.

Info

José González (swe)
4. 3. 2015, Lucerna Music Bar, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace