Články / Reporty

Jsou to Mono? Jsou to Boris? Jambinai!

Jsou to Mono? Jsou to Boris? Jambinai!

woko | Články / Reporty | 14.06.2014

O koncertu Jambinai jsem se dozvěděl celkem náhodou a že jsem mu věnoval pozornost, byla náhoda ještě větší. Fotka kapely hrající na nástroje, které nás v hudebce rozhodně neučili, mě pomalu donutila dát oči vsloup. “To bude zase nějaký etno, co?” Když na to ale všude dávají nálepku “post-rock”, něco na tom asi bude. Ale dítě Boris a Mono jsem nečekal.

Nicméně. Večer otevírali Kaplan Bros., což je půlka Vložte kočku. Cyrila s Kryštofem jsem slyšel poprvé, takže jsem neměl žádná očekávání, ale nakonec jsem koukal s otevřenou pusou. Kdybyste vzali rytmiku Holy Fuck, zamíchali naléhavost Fuck Buttons a přidali taky experimentálnost Battles, máte obraz, jaký se naskýtal nějaké stovce návštěvníků Akropole. I když to s hlavním aktem nemělo moc společného (příliš elektro), na rozhýbání hodně slušné. Publikum odměňovalo dvojici upřímným aplausem a Kaplanovic ještě vděčněji děkovali. Budou na United Islands, zajděte si je poslechnout.

Korejská trojice se kousek před devátou ukázala na pódiu a bez většího uklánění a “Hello, Praha!” se usadili za nástroje. (Taky jste si všimli, že asijské kapely většinou sedí, ať hrají sebevětší bordel?) Doteď nevím, který nástroj je který (krom kytary a macbooku hrají na piri, geomungo a haegeum), ale první tři skladby měl každý dostatek času si udělat pořádek v tom, jak který zní. Jambinai totiž začali zvolna a atakovali tu pomyslnou etno laťku, když prvních dvacet minut dokázali svou klidnou hudbou pár přítomných étericky roztančit. Po první skladbě vypukl takový aplaus, že jsem se lekl. Zaskočeni byli i protagonisté, kteří s rozzářenými úsměvy, úklony a roztomile lámanou angličtinou děkovali, co jim skromnost dovolovala. Za nimi ovšem stály ohromné bicí a baskytara (se sezením, přirozeně), ke kterým se po chvíli přidala dvojice Bratson, provázející Jambinai na tour. A v ten moment jsem byl jinde. Temná a tvrdá hudba jak vystřižená z toho nejsurovějšího gore horroru, sypačky a basa podladěná až běda. Jsou to Mono? Jsou to Boris? Ne, kamaráde, jsou to Jambinai, protože ty jejich tradiční nástroje fakt dělaj rozdíl a podle nich je poznáš. Po půl hodině atakování postmetalových krajin se Bratson zase sebrali a zmizeli, abysme si vyslechli předposlední skladbu večera. Ticho před bouří. Melancholická desetiminutovka s koncem jak z apokalypsy nechala prostor už na jeden jediný kousek. Time of Extinction je štempl kapely, a jestli jste si pořád neudělali obrázek, co hrají, běžte si je okamžitě pustit. Během těch tří minut jsem se bál, aby to nástroje přežily. Kytarista jednou rukou hrál na kytaru, tou druhou na trubku (?). Akropole bouřila, kapela nevěděla, jak už by děkovala a komu by věnovala potlesk.

Jambinai vystoupili v rámci doprovodného programu Respect Festivalu na Ladronce. Normálně bych řekl, že něco podobného dlouho neuslyšíte. Ale Respect festival začíná právě dnes.

Info

Jambinai (kr) + Kaplan Bros.
10. 6. 2014, Palác Akropolis, Praha

foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jazz přede dveřmi filharmonie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 17.10.2021

Jazz Goes to Town rád prošlapává nové cesty. Otázka je, jestli je to cesta objevitelská, nebo jde jen o slepou uličku v dalším vývoji přehlídky.

Zničit a přetvořit (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 16.10.2021

Další dva festivalové dny daly divákům zabrat. Dramaturgie se tentokrát pustila do poněkud náročných vod – což ale není nikterak špatně.

Progrese a tradice (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.10.2021

Podstatnou změnou byl dominantní syntezátor a také černý humor, který se odrážel v názvech skladeb i groteskní hudbě. Proklatě dobré a nesmírně intenzivní...

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace