Články / Profily/retro

JuJu - divoká honička Adamse a Camary

JuJu - divoká honička Adamse a Camary

Akana | Články / Profily/retro | 22.08.2015

OHODNOŤTE DESKU

Svět world music je plný jednorázových fúzí, v nichž muzikanti s různým kulturním zázemím otestují navzájem své empatické schopnosti – tu s lepším, tu s horším výsledkem – a pak si jdou dál svou cestou. Spolupráce kytaristy Justina Adamse a gambijského muzikanta Juldeha Camary ale evidentně představuje delší trať. Album In Trance, na němž poprvé svá občanská jména zaštítili zkratkou JuJu, je jejich třetí. Vzniklo opět ve studiu, ale způsobem nahrávání i samotným charakterem skladeb se přibližuje živému záznamu. Pro ty, kdo vědí, jak to na pódiu JuJu umějí rozbalit, jistě dobrá zpráva.

Většinu skladeb kapela realizovala téhož roku během jediné session a, jak se říká, z jedné vody. Dvě zbývající – Mariama Trance a Deep Sahara – vznikly stejným způsobem, jen o něco dříve, a vyšly na EP The Trance Session v roce 2010. Výsledky obou studiových setkání jsou na jednom nosiči naprosto kompatibilní, a to i přesto, že muzikantské sestavy na nich nebyly totožné. Na starších záznamech doprovází ústřední dvojici pouze bubeník Martyn Baker, který nahradil perkusistu Salaha Dawsona Millera z obou předchozích alb, a jeho hra na bicí a cajon zachovává subtilnost afrických rytmů. V novějších skladbách už ale slyšíme plnokrevnou kapelu s basou Billyho Fullera, který s Adamsem a Camarou spolupracuje od začátku, a s bicími nováčka Davea Smithe. S přispěním jeho nesmírně dynamické hry se z JuJu stává nespoutaně jamující saň, pro níž už žádná omezení neexistují.

Název nahrávky je prakticky doslovný. Písně se natahují do gradujících tranzů, ve kterých všichni muzikanti dokonale souzní. Justin Adams disciplinovaně plní roli doprovazeče, ale jeho z blues vycházející riffy, drobné efekty i psychedelické zvukové plochy rozhodně nejsou tuctovou kulisou. Forbínu ovšem většinou okupuje Juldeh Camara, jednak jako zpěvák, jednak s jednostrunnými houslemi ritti (epizodně se v Deep Sahara chopí i talking drumu), na něž vyluzuje neuvěřitelně strhující a hýřivé melodické „hady“. Jeho hra je zároveň repetitivní, a tudíž do tranzu pošťuchující, zároveň i jiskřící v neustálém obměňování. Přitom se nikdy nezvrhává do egocentrického sólování. Zůstává v těsném kontaktu s Adamsovou kytarou a těžko říct, kdo z těch dvou má na telepatickém propojení větší zásluhu.

Prvotřídního partnera oba našli ve Smithovi, který jejich souhru úžasně napružil a v písních Nightwalk nebo Djanfa Moja strhává do freneticky uhánějících vírů. Především Djanfa Moja, asi největší trhák alba, v těch nejvypjatějších momentech evokuje scénu z nějakého akčního filmu, v níž na střechách vagónů splašeného vlaku (Smith-Fuller) probíhá divoká honička Adamse a Camary, když ten druhý má vyloženě bondovské schopnosti. I ve volnějších tempech písní Waide Nayde, Jombajo a Halanam je ale dost prostoru pro dechberoucí souhru a hypnotizující atmosféru.


Tahle britsko-gambijská družba má trvale vzestupnou tendenci. Na každé desce se Adams s Camarou zatím vždy posunuli o kus dál a na In Trance se dostali na téměř mimosmyslovou úroveň. Možná už stejným směrem není kam dál jít a album se stane přirozeným završením spolupráce. Ale jestliže selhává moje vlastní představivost, vůbec to nemusí znamenat, že možnosti kapely jsou vyčerpané. Ať už tyhle muzikanty napříště potkáme právě pod hlavičkou JuJu, pod křídly Roberta Planta nebo každého zvlášť, je se na co těšit.

Info

JuJu - In Trance (Real World, 2011)
www.realworldrecords.com/artist/3752/juju

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pouťové obludárium Toma Waitse

Akana 07.06.2020

O tom, že je album Swordfishtrombones ve Waitsově kariéře zásadním předělem, není třeba dlouze diskutovat.

Vizuální cesta Einstürzende Neubauten

Jan Škop 22.04.2020

Einstürzende Neubauten a jejich vztah k videoklipům a vůbec pohyblivým obrázkům aneb doplňující materiál k hlavnímu tématu aktuálního vydání Full Moonu.

Track týdne: Soccer96 - I Was Gonna Fight Fascism (ft. Alabaster dePlume)

Jiří Špičák 02.04.2020

Jako správný politický track má groove: vzpomeňte si na kultovní revolucionářský motorik Crest milovaných Stereolab a hned vám bude jasné, kde se pohybujeme a kde skončíme.

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.

Full Moon Stage 2019: The Kill Devil Hills

redakce 14.04.2019

Australský Divoký západ v Ostravě? The Kill Devil Hills představí na Full Moon Stage svou aktuální desku.

Full Moon Stage 2019: Holy Motors

redakce 12.04.2019

Čarovnou náladu a cinematické westernové motivy násobí mohutný zvuk tří kytar, zkreslený spoustou efektů a reverbu.