Články / Profily

JuJu - divoká honička Adamse a Camary

JuJu - divoká honička Adamse a Camary

Akana | Články / Profily | 22.08.2015

OHODNOŤTE DESKU

Svět world music je plný jednorázových fúzí, v nichž muzikanti s různým kulturním zázemím otestují navzájem své empatické schopnosti – tu s lepším, tu s horším výsledkem – a pak si jdou dál svou cestou. Spolupráce kytaristy Justina Adamse a gambijského muzikanta Juldeha Camary ale evidentně představuje delší trať. Album In Trance, na němž poprvé svá občanská jména zaštítili zkratkou JuJu, je jejich třetí. Vzniklo opět ve studiu, ale způsobem nahrávání i samotným charakterem skladeb se přibližuje živému záznamu. Pro ty, kdo vědí, jak to na pódiu JuJu umějí rozbalit, jistě dobrá zpráva.

Většinu skladeb kapela realizovala téhož roku během jediné session a, jak se říká, z jedné vody. Dvě zbývající – Mariama Trance a Deep Sahara – vznikly stejným způsobem, jen o něco dříve, a vyšly na EP The Trance Session v roce 2010. Výsledky obou studiových setkání jsou na jednom nosiči naprosto kompatibilní, a to i přesto, že muzikantské sestavy na nich nebyly totožné. Na starších záznamech doprovází ústřední dvojici pouze bubeník Martyn Baker, který nahradil perkusistu Salaha Dawsona Millera z obou předchozích alb, a jeho hra na bicí a cajon zachovává subtilnost afrických rytmů. V novějších skladbách už ale slyšíme plnokrevnou kapelu s basou Billyho Fullera, který s Adamsem a Camarou spolupracuje od začátku, a s bicími nováčka Davea Smithe. S přispěním jeho nesmírně dynamické hry se z JuJu stává nespoutaně jamující saň, pro níž už žádná omezení neexistují.

Název nahrávky je prakticky doslovný. Písně se natahují do gradujících tranzů, ve kterých všichni muzikanti dokonale souzní. Justin Adams disciplinovaně plní roli doprovazeče, ale jeho z blues vycházející riffy, drobné efekty i psychedelické zvukové plochy rozhodně nejsou tuctovou kulisou. Forbínu ovšem většinou okupuje Juldeh Camara, jednak jako zpěvák, jednak s jednostrunnými houslemi ritti (epizodně se v Deep Sahara chopí i talking drumu), na něž vyluzuje neuvěřitelně strhující a hýřivé melodické „hady“. Jeho hra je zároveň repetitivní, a tudíž do tranzu pošťuchující, zároveň i jiskřící v neustálém obměňování. Přitom se nikdy nezvrhává do egocentrického sólování. Zůstává v těsném kontaktu s Adamsovou kytarou a těžko říct, kdo z těch dvou má na telepatickém propojení větší zásluhu.

Prvotřídního partnera oba našli ve Smithovi, který jejich souhru úžasně napružil a v písních Nightwalk nebo Djanfa Moja strhává do freneticky uhánějících vírů. Především Djanfa Moja, asi největší trhák alba, v těch nejvypjatějších momentech evokuje scénu z nějakého akčního filmu, v níž na střechách vagónů splašeného vlaku (Smith-Fuller) probíhá divoká honička Adamse a Camary, když ten druhý má vyloženě bondovské schopnosti. I ve volnějších tempech písní Waide Nayde, Jombajo a Halanam je ale dost prostoru pro dechberoucí souhru a hypnotizující atmosféru.


Tahle britsko-gambijská družba má trvale vzestupnou tendenci. Na každé desce se Adams s Camarou zatím vždy posunuli o kus dál a na In Trance se dostali na téměř mimosmyslovou úroveň. Možná už stejným směrem není kam dál jít a album se stane přirozeným završením spolupráce. Ale jestliže selhává moje vlastní představivost, vůbec to nemusí znamenat, že možnosti kapely jsou vyčerpané. Ať už tyhle muzikanty napříště potkáme právě pod hlavičkou JuJu, pod křídly Roberta Planta nebo každého zvlášť, je se na co těšit.

Info

JuJu - In Trance (Real World, 2011)
www.realworldrecords.com/artist/3752/juju

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kde se myšlenky mění v pocity (Circuit Des Yeux)

Jakub Koumar 28.09.2022

Poslouchat Circuit des Yeux je jako stát před propastí, a přitom si užívat každý okamžik na hraně disonance, zatímco se tělem rozlévají obavy i radost.

Šviháctví i zádumčivost - Carson McHone

Evžen Muller 25.06.2022

Oceňovaná texaská písničkářka, jejíž album Carousel bylo časopisem Rolling Stone zařazeno mezi nejlepší country & americana, vydala letos novinku Still Life. Proč si ji nenechat ujít naživo?

Full Moon Stage 2022: EABS

redakce 03.06.2022

EABS ostatně spolupracovali s mnoha důležitými jmény současné globální jazzové scény, za všechny jmenujme Bena Lamara Gaye, Jeru the Damaja nebo Tenderloniouse.

Full Moon Stage 2022: Etceteral

redakce 05.05.2022

Trojice umělců prošla mnoha formacemi a spojuje ji vášeň pro jazz a elektroniku i unikátní vizuální estetiku, obrazová stránka je pro její vystoupení klíčová.

Full Moon Stage 2022: The Sweet Release of Death

redakce 02.03.2022

Strhující koláž, křišťálově čisté melodie i výbuchy surového hluku. Máte rádi Sonic Youth?

Full Moon Stage 2022: Inturist

redakce 23.02.2022

Jevgenij Gorbunov je významnou postavou aktuální ruské scény. Na Full Moon Stagi s projektem Inturist vystoupí ve čtyřčlenné sestavě.

Full Moon Stage 2022: Squid

redakce 22.02.2022

Společně s kapelami Black Country, New Road a Black Midi tvoří nejvýraznější trojici kapel pohrdající žánrovými škatulkami.

Full Moon Stage 2022: Health

redakce 21.02.2022

Health představují dokonalé ztělesnění konceptu ‚ubavit se k smrti‛. Hysteričtí, umělí, prázdní a nehorázně zábavní. Na Colours of Ostrava, na Full Moon stagi.

Nejlepší texty Full Moonu 2021: Správným směrem aneb Ruská indie scéna

Maria Pyatkina 20.01.2022

Průkopnici ruské indie scény následovali na začátku tisíciletí západní trendy nebo snili o tom, aby prorazili v zahraničí. Poslední desetiletí pozorujeme jiný trend...

Nejlepší texty Full Moonu 2021: Soumrak bohů? The Doors a změna vnímání rockového hrdiny

Michal Pařízek, Karel Veselý 19.01.2022

Jsou The Doors po půl století ještě relevantní? Byl Jim Morrison skutečně někým, k němuž je záhodno vzhlížet?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace