Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 19.11.2016
Nezastupitelné místo v historii alternativní rockové hudby Pixies už nikdo neodpáře, jejich návrat na scénu v roce 2004 uvítal nejenom početný zástup pamětníků, ale také řada nových fanoušků. Když už to vypadalo, že se kapela spokojila s nekonečným přehráváním klasického materiálu, vydala comebackovou desku Indie Cindy. Všeobecné nadšení brzy vystřídalo roztrpčení, vstoupit dvakrát do stejné řeky není jednoduché a vztahy mezi členy formace nepůsobily zrovna zdravým dojmem. Rychlý návrat do současnosti, Pixies vypouští ven další studiovou desku a scénář se opět opakuje. Velké očekávání je pryč, ale zažít naživo všechny zásadní hity je stále dostatečné lákadlo. Ostatně dva vyprodané koncerty v roce 2013 dopadly na jedničku.
Letošní vystoupení Pixies nalezlo útočiště v moderní multifunkční hale Fórum Karlín, která je vždy zárukou kvalitního zvuku a vysokého návštěvnického komfortu. Lepší prostor pro akce podobných rozměrů v Praze zkrátka nenajdete. Švédská kytarovka Fews usazená v Londýně nepatří mezi nejzářivější mladé talenty současnosti, ale roli předkapely do puntíku splnili. Zasněné skladby nepostrádaly potřebnou gradaci, střízlivý potlesk se měnil v nadšené ovace, až vše vyvrcholilo masivní explozí euforie.
Samotní Pixies odstartovali atmosférickou instrumentálkou Cecilia Ann, aby v rychlém sledu následoval průřez bohatou diskografií, kdy prakticky neopomenuli žádnou studiovou desku. Naplno se tak bohužel ukázalo, že novinka Head Carrier s výjimkou několika povedených skladeb jako Baal's Back nebo All I Think About Now nemůže konkurovat dnes už klasickému materiálu.
Komunikace s publikem byla opět veskrze žádná a přes profesionální výkon kapely nebylo z hudebníků cítit žádné velké nadšení. O jediný výraznější moment překvapení se postaralo krátké improvizované běsnění během Vamos, kdy se všem členům Pixies rozhořely malé ohníčky v očích. Ovšem dříve, než mohl vypuknout regulérní požár, byl plamen bezpečně uhašen. Na závěr ani příliš nepřekvapilo, že pražského vystoupení skončilo poněkud uspěchaně. Nadšené publikum se dočkalo pouze jediného přídavku v podobě rarity Into the White, pak kapela zmizela v oblacích kouře a přes vytrvalý potlesk fanoušků se už nevrátila.
Ne že by Pixies udělali ostudu, ale pohled na dlouholeté oblíbence, kteří rutinně přehrávají jeden legendární song za druhým, krutě zabolí. Rockoví dinosauři existují i na alternativní scéně.
Pixies (usa) + Fews (se)
17. 11. 2016 Forum Karlín, Praha
foto © Romana Kovácsová
Filip Peloušek 30.09.2024
Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory.
Filip Peloušek, Dominik Polívka 29.09.2024
Jak byly první dvě noci pod Veletržákem ve znamení dystopie a pozvolného zániku civilizace, tak sobotní noc posouvá dění do chladné mechanické budoucnosti, kde jsou lidé pouhou vzpomínkou.
Klára Řepková 29.09.2024
Adam Dragun jen občas mezi skladby zařadí proklamace, které mají podtrhnout úzkostlivé vyznění nahrávky o „východoevropské verzi pozdního kapitalismu“.
Dominik Polívka, Jarda Petřík 28.09.2024
Kdo čekal, že program do druhé ranní ryze postávací/posedávací, toho 33EMYBW vyvede z omylu během prvních minut svého frenetického živáku.
Marek Hadrbolec 27.09.2024
Kanadská čtveřice sice několikrát nabídne záchranné lano v podobě melodie nebo silnějšího motivu, nikdo ale nemá vůli se ho chytit a nechat se vytáhnout zpět na světlo.
Dominik Polívka, Kristina Kratochvilová 27.09.2024
Přebíhám rozkopanou silnici k Veletržnímu paláci, který se na další čtyři večery, a brzká rána, stane mnohým druhým domovem. Mám skluz...
Jakub Veselý 27.09.2024
Ďalšie skladby napredujú bez pauzy a dlhé repetičné pasáže nehlásia koniec. Je to jeden celok, ktorý omamuje poslucháčov.
Veronika Tichá 25.09.2024
Z nové desky, na jejíž vydání spustili WWW crowdfundingovou kampaň, úspěšnou po pár dnech, nezaznělo živě nic, nicméně dvojice Anděrových předvedla...
Jarda Petřík 25.09.2024
Jsou to právě tyhle kontakty a propojení napříč AV festivalovou scénou, které v budoucích letech posunou Lunchmeat festival co do prezentovaných projektů výrazně dopředu.
Jarda Petřík 24.09.2024
Po čekání na dostatečně silnou mlhu se rozsvítí intenzivní bílá světla a uprostřed prostoru před projekčním obdélníkem se pozvolna zhmotní postava Katariny Gryvul.