Články / Reporty

Jumpdafuckup!

Jumpdafuckup!

Jana Michalcová, David Čajčík | Články / Reporty | 31.01.2016

Na druhý deň ráno pravdepodobne väčšina publika skončila bez hlasu a so svalovicou na krku z metania vlasmi (uši nebolia!), čo by stručne vystihlo, o čom bol koncert. Nechýbalo nič, čo je známe zo záznamov koncertov, a všetko bolo dopredu pripravené, ale slovo stereotypnosť to obchádza zďaleka. Vypredané hlasili takmer do všetkých sektorov, z ktorých dovidieť na pódium, už tri týždne pred koncertom, na čo sa spustila priekupnícka olympiáda. Výherca si mohol lístok na stánie kúpiť za dvojnásobnú cenu. Pár dní na to sa spustil predaj druhej vlny a na stánie bolo zrazu voľno. Zaťať zuby a odpustiť si pivo.

O2 Aréna také pogo asi ešte nezažila, tisícky ľudí v publiku dokonale reagovali na tempo kopáku. Keď sa zdvihlo nad 140 bpm (čo nie je pri Slipknot raritou), bolo to znamenie k moshpitu. Všetko šlapalo skvele. Na plátne zatiaľ prebiehali absurdné prírodné zábery, k čomu sedí slovenské príslovie "Kto sa bojí, nech nechodí do lesa". Z otočných vysokozdvižných vozíkov sledovali šialený dav Chris Fehn a Shawn "Clown" Crahan, posledný povodný člen kapely. Basy z perkusií sú nočná mora reprákov a fanúšikovia ich milujú a o dvadsať rokov mladší nováčik za bicími dôstojne nahradil Joeyho Jordisona, pričom jeho predchádzajúce hranie v punkrockovej kapele Against Me! pôsobí minimálne úsmevne. Frontman Corey Taylor si každou vetou získaval ďalšieho člena do svojej metalovej rodiny a bez nadmerného moralizovania sa hral s davom ako s bábkami: Tak čo urobíte, keď poviem "jump the fuck up"? Tisícky vyskočili a pekelný tanec pokračoval ďalej. Aréna vrela nadšením, ale Slipknot ďalej prihadzovali do kotla. A pokiaľ by sa nerozsvietili svetlá, tak by šialenstvo pokračovalo do rána.

Od úvodnej The Negative One až po prídavok Spit It Out bolo jasné, že Slipknot musí prísť znova, pretože fanúšikov nezasýtili, skôr im spravili ešte väčšiu chuť.

Šest let uplynulo, než Slipknot znovu nasadili masky na české půdě. Nekompromisní metalové divadlo se odehrálo na půdě kompromisů – v O2 aréně. Ke všeobecné spokojenosti nezpůsobilo oddělení zón na stání jakýkoliv úbytek zón pro pogo. Ověřit lze stěží, ale je dost možné, že svatostánek megakoncertů zažil největší moshpit ever. Rychle, dokola, dopředu, dozadu... sednout. JUMPDAFUCKUP! Scénografie tak akorát: tři výtahy, velká obrazovka, rampa. Chyběly ohně, ohňostroje, dokonce i konfety. Videa promítaná na obrazovku si většinou na kontinuitu nehrála - od abstrakce a geometrie po naturalistické makra vyšťárávání kdovíčeho z kdovíkoho. Ani jeden záběr na kapelu, na masky. Jak (ne)prodat svou image po dvaceti letech. Sympatické.

Setlist preferoval desku Iowa, která slaví patnáct let, a samozřejmě poslední .5: The Gray Chapter. Ta se k překvapení většiny ukázala být mimořádně silným albem mainstreamového metalu kapely, od které se toho již tolik nečekalo. Zda tím do druhé dekády vykročila natolik sebejistě, že nebude navždy spojována jen s dekádou minulou, ukáže až další deska. Na koncertě zamrzel fakt, že estráda našláplých věcí málokdy sklouzla k melodii (čestnou výjimku tvoří nejlepší song šedé kapitoly – Devil in I), a tím upozadila vlastnost, kterou Slipknot přece jen vyčnívají mezi ostatními aréna metaly, a tou je kvalita zpěvu Coreyho Taylora. Boční projekty frontamany nemusíte mít v lásce, ale co se Corey ve Stone Sour naučí, ve Slipknot jako když najde.

Ne vždy můžeme na koncertě vidět takové upřímné nadšení v očích publika. Radost, že ten očekávaný večer konečně přišel. Od propocených čtrnáctiletých kluků, kteří každý oddych na kraji kotle berou jako osobní prohru, po usměvavé čtyřicátníky, kteří přišli zavzpomínat. Na lepší časy? Hleďme dopředu. Kvalita koncertu se často pozná podle kvality supportu. Suicidal Tendencies mluví za vše.

Info

Suicidal Tendencies (us) + Slipknot (us)
27. 1. 2016, O2 Arena, Praha

foto © Vojtěch Kubec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...