Články / Reporty

Jumpdafuckup!

Jumpdafuckup!

Jana Michalcová, David Čajčík | Články / Reporty | 31.01.2016

Na druhý deň ráno pravdepodobne väčšina publika skončila bez hlasu a so svalovicou na krku z metania vlasmi (uši nebolia!), čo by stručne vystihlo, o čom bol koncert. Nechýbalo nič, čo je známe zo záznamov koncertov, a všetko bolo dopredu pripravené, ale slovo stereotypnosť to obchádza zďaleka. Vypredané hlasili takmer do všetkých sektorov, z ktorých dovidieť na pódium, už tri týždne pred koncertom, na čo sa spustila priekupnícka olympiáda. Výherca si mohol lístok na stánie kúpiť za dvojnásobnú cenu. Pár dní na to sa spustil predaj druhej vlny a na stánie bolo zrazu voľno. Zaťať zuby a odpustiť si pivo.

O2 Aréna také pogo asi ešte nezažila, tisícky ľudí v publiku dokonale reagovali na tempo kopáku. Keď sa zdvihlo nad 140 bpm (čo nie je pri Slipknot raritou), bolo to znamenie k moshpitu. Všetko šlapalo skvele. Na plátne zatiaľ prebiehali absurdné prírodné zábery, k čomu sedí slovenské príslovie "Kto sa bojí, nech nechodí do lesa". Z otočných vysokozdvižných vozíkov sledovali šialený dav Chris Fehn a Shawn "Clown" Crahan, posledný povodný člen kapely. Basy z perkusií sú nočná mora reprákov a fanúšikovia ich milujú a o dvadsať rokov mladší nováčik za bicími dôstojne nahradil Joeyho Jordisona, pričom jeho predchádzajúce hranie v punkrockovej kapele Against Me! pôsobí minimálne úsmevne. Frontman Corey Taylor si každou vetou získaval ďalšieho člena do svojej metalovej rodiny a bez nadmerného moralizovania sa hral s davom ako s bábkami: Tak čo urobíte, keď poviem "jump the fuck up"? Tisícky vyskočili a pekelný tanec pokračoval ďalej. Aréna vrela nadšením, ale Slipknot ďalej prihadzovali do kotla. A pokiaľ by sa nerozsvietili svetlá, tak by šialenstvo pokračovalo do rána.

Od úvodnej The Negative One až po prídavok Spit It Out bolo jasné, že Slipknot musí prísť znova, pretože fanúšikov nezasýtili, skôr im spravili ešte väčšiu chuť.

Šest let uplynulo, než Slipknot znovu nasadili masky na české půdě. Nekompromisní metalové divadlo se odehrálo na půdě kompromisů – v O2 aréně. Ke všeobecné spokojenosti nezpůsobilo oddělení zón na stání jakýkoliv úbytek zón pro pogo. Ověřit lze stěží, ale je dost možné, že svatostánek megakoncertů zažil největší moshpit ever. Rychle, dokola, dopředu, dozadu... sednout. JUMPDAFUCKUP! Scénografie tak akorát: tři výtahy, velká obrazovka, rampa. Chyběly ohně, ohňostroje, dokonce i konfety. Videa promítaná na obrazovku si většinou na kontinuitu nehrála - od abstrakce a geometrie po naturalistické makra vyšťárávání kdovíčeho z kdovíkoho. Ani jeden záběr na kapelu, na masky. Jak (ne)prodat svou image po dvaceti letech. Sympatické.

Setlist preferoval desku Iowa, která slaví patnáct let, a samozřejmě poslední .5: The Gray Chapter. Ta se k překvapení většiny ukázala být mimořádně silným albem mainstreamového metalu kapely, od které se toho již tolik nečekalo. Zda tím do druhé dekády vykročila natolik sebejistě, že nebude navždy spojována jen s dekádou minulou, ukáže až další deska. Na koncertě zamrzel fakt, že estráda našláplých věcí málokdy sklouzla k melodii (čestnou výjimku tvoří nejlepší song šedé kapitoly – Devil in I), a tím upozadila vlastnost, kterou Slipknot přece jen vyčnívají mezi ostatními aréna metaly, a tou je kvalita zpěvu Coreyho Taylora. Boční projekty frontamany nemusíte mít v lásce, ale co se Corey ve Stone Sour naučí, ve Slipknot jako když najde.

Ne vždy můžeme na koncertě vidět takové upřímné nadšení v očích publika. Radost, že ten očekávaný večer konečně přišel. Od propocených čtrnáctiletých kluků, kteří každý oddych na kraji kotle berou jako osobní prohru, po usměvavé čtyřicátníky, kteří přišli zavzpomínat. Na lepší časy? Hleďme dopředu. Kvalita koncertu se často pozná podle kvality supportu. Suicidal Tendencies mluví za vše.

Info

Suicidal Tendencies (us) + Slipknot (us)
27. 1. 2016, O2 Arena, Praha

foto © Vojtěch Kubec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tóny chorobné, způsoby nejtemnější (Tones of Decay)

Dantez 20.09.2022

Záhrobí, nezemskost, rozklad i něco Satana. Mozky stojící za Kreas Promotion se chopily šance a v doznívajícím festivalovém shonu chytají nejzvučnější jména soudobého death metalu.

Bydliště zvuku nestálé (Order of Sonic Chaos 2/3: MSHR, EJTECH)

Minka Dočkalová 18.09.2022

Odradek v Kafkově povídce na dotaz „A kde bydlíš?“ odpoví „Bydliště nestálé“, zatímco se směje smíchem, který zní jako spadané listí... Terén a jeho zákruty.

Vysmát se vší bolesti světa (Shilpa Ray)

David Stoklas 15.09.2022

Shilpa Ray střídala mohutný chraplák s jemným hlasem, v melancholičtějších polohách vzbuzovala smutek, v těch energických jste se jí musel bát.

Když tě budí Sohn ze spaní

Veronika Mrázková 13.09.2022

Když vstal zpoza kláves, rozpovídal se. Ani ne o nové desce, která vyšla teď v září, ale o tom, jak je to všechno „fucking awesome” a že jsme teď komunita…

Slib mi, že nezapomeneš snít (Austin Antoine + Moonchild)

Veronika Mrázková 12.09.2022

„Kdo je tady na rande? A kdo si tím není jistý, ale doufá, že to jako rande dopadne?” Rapper, bavič, zdatný stand-up komik, zpěvák, performer, ale taky Moonchild.

Na kontexte záleží. Teda pokiaľ zrovna nie ste Emma Ruth Rundle... (ArcTanGent Festival 2022)

Lucia Banáková 27.08.2022

Festivalový ekvivalent Spartan Race poskočil na evolučnom rebríčku o niekoľko stupňov, a to so všetkým kladmi, aj zápormi, čo takýto krok prináša.

Metalová plichta za zdmi slezskoostravského hradu (Metal!!!)

Dantez 24.08.2022

Osud si na ostravskou hradní oslavu extrémní kytarové hudby v podobě festivalu Metal!!! nachystal několik pastí. A vybruslit šlo jen z některých.

Jak se klukům z Boskovic plní festivalový sen (Raveyard 2022)

Nikol Halamásková 24.08.2022

Mindicted Crew s partou dobrovolníků se letos pustila do dalšího ročníku festivalu pro mladé, protože to je podle nich přesně to, co okolí malebného města postrádá.

Královna Šumavy (Dobršská brána 2022)

Aneta Kohoutová 23.08.2022

Déšť nás vyprovází i na cestě zpátky. Na palubní desce opatrně rozkládám šestnáct popsaných a rozpitých stránek fialového sešitu a troje čerstvě promočené ponožky.

Pomíjivý strach z prázdnoty (Order of Sonic Chaos 1: Ephemeral Shrine)

Minka Dočkalová 23.08.2022

Podzemní prostor, který průběžně hostí experimentální projekty nonkonformního uskupení Terén, je charismatickým místem, které každé instalaci dodává naprosto specifický výraz.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace