Jiří Fiedler | Články / Recenze | 25.06.2014
Na pátou řadovou desku Kasabian jsme museli čekat nezvykle dlouho, a tak po letargickém, sotva minutovém úvodu, umocňujícím následující smršt, přichází song Bumblebeee, který přesně vystihuje energii probíjející mezi kapelou a fanoušky při živém vystoupení. Je znát, že dvorní skladatel Sergio Pizzorno se pustil do neprobádaných míst, materiál působí roztěkaně a kolísá mezi protikladnými náladami. Chvíli jste v extázi, abyste hned nato upadli do kómatu melancholické vize dnešní uspěchané doby, posléze znovu roztáhnete křídla, zkusíte vzlétnout a stoupáte k nebi, kde se show rozjede dvojnásob zábavně.
Hoši z britského Leicasteru, jenž je prý v současnosti neméně chaotický jako aktuální tvorba Kasabian, se snaží být průhlednější než v případě druhého alba Empire (2006), které bylo ukázkovým případem překombinovanosti, takže na lapidárně nazvaném 48:13 například nehledejte víceslovné názvy (pokud nepočítáme zkratku S.P.S., tedy Scissors, Paper and Stone). Uchu lahodí částečný návrat ke kořenům a s tím související syrovost skladeb, což neznamená, že by zde nebyl posun od minulého repertoáru. To, co Pizzorno označuje jako future rock'n'roll, je směsí kytarového rocku, elektroniky a tanečního náboje, které jsou charakteristické pro rukopis čtveřice. Máme tu skotačícího adepta na singl Eez-Eh, plouživě klopýtající odraz očí Glass, připomínku až filmových aranžmá v podobě Bow (jichž byl plný Velociraptor!, 2011), gradovanou Explodes a uvolňující S.P.S. na závěr. Pořád je tu cítit ta hypnotická aura, která prostupuje každou část celku a zároveň navozuje atmosféru putování neznámým kosmem, jehož podstatou je objevování vzdálených a na první pohled rozostřených míst.
Kasabian potvrzují, že si jsou jistí jak v halucinačním blouznění, tak v nespoutaném pohybu, k němuž strhnou všechny v dosahu. Zaslouží si vydobyté místo mezi hvězdami současné špičky britského rocku a mají plné právo být headlinery těch nejprestižnějších festivalů typu Glastonbury. Nechme je vyřádit se na pódiích a doufejme, že jim zůstane energie na stavbu dalšího originálního plavidla vyplouvajícího do neznámých vod rozbouřeného oceánu inspirace.
Kasabian – 48:13 (Sony Music, 2014)
http://www.kasabian.co.uk
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.