Články / Recenze

Kámen, nůžky, papír - Kasabian

Kámen, nůžky, papír - Kasabian

Jiří Fiedler | Články / Recenze | 25.06.2014

Na pátou řadovou desku Kasabian jsme museli čekat nezvykle dlouho, a tak po letargickém, sotva minutovém úvodu, umocňujícím následující smršt, přichází song Bumblebeee, který přesně vystihuje energii probíjející mezi kapelou a fanoušky při živém vystoupení. Je znát, že dvorní skladatel Sergio Pizzorno se pustil do neprobádaných míst, materiál působí roztěkaně a kolísá mezi protikladnými náladami. Chvíli jste v extázi, abyste hned nato upadli do kómatu melancholické vize dnešní uspěchané doby, posléze znovu roztáhnete křídla, zkusíte vzlétnout a stoupáte k nebi, kde se show rozjede dvojnásob zábavně.

Hoši z britského Leicasteru, jenž je prý v současnosti neméně chaotický jako aktuální tvorba Kasabian, se snaží být průhlednější než v případě druhého alba Empire (2006), které bylo ukázkovým případem překombinovanosti, takže na lapidárně nazvaném 48:13 například nehledejte víceslovné názvy (pokud nepočítáme zkratku S.P.S., tedy Scissors, Paper and Stone). Uchu lahodí částečný návrat ke kořenům a s tím související syrovost skladeb, což neznamená, že by zde nebyl posun od minulého repertoáru. To, co Pizzorno označuje jako future rock'n'roll, je směsí kytarového rocku, elektroniky a tanečního náboje, které jsou charakteristické pro rukopis čtveřice. Máme tu skotačícího adepta na singl Eez-Eh, plouživě klopýtající odraz očí Glass, připomínku až filmových aranžmá v podobě Bow (jichž byl plný Velociraptor!, 2011), gradovanou Explodes a uvolňující S.P.S. na závěr. Pořád je tu cítit ta hypnotická aura, která prostupuje každou část celku a zároveň navozuje atmosféru putování neznámým kosmem, jehož podstatou je objevování vzdálených a na první pohled rozostřených míst.

Kasabian potvrzují, že si jsou jistí jak v halucinačním blouznění, tak v nespoutaném pohybu, k němuž strhnou všechny v dosahu. Zaslouží si vydobyté místo mezi hvězdami současné špičky britského rocku a mají plné právo být headlinery těch nejprestižnějších festivalů typu Glastonbury. Nechme je vyřádit se na pódiích a doufejme, že jim zůstane energie na stavbu dalšího originálního plavidla vyplouvajícího do neznámých vod rozbouřeného oceánu inspirace.

Info

Kasabian – 48:13 (Sony Music, 2014)
http://www.kasabian.co.uk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.