Články / Recenze

Kafe v lese s Billy Barmanem. Naozaj?

Kafe v lese s Billy Barmanem. Naozaj?

Martin Řezníček | Články / Recenze | 01.04.2016

Slovenští indie rockeři Billy Barman jsou silnou koncertní kapelou a poté, co učarovali domácímu publiku, se pomalu dostávají i do povědomí českých posluchačů. To se potvrdilo i v Café V lese, kam dorazilo na dvě stě lidí, i když nadpoloviční většinu návštěvníků tvořili v Praze žijící Slováci.

Koncert začal se zpožděním kvůli problémům na dálnici. Kapela neměla tolik času na přípravu, což bylo znát na nejistém nástupu provázeném technickými problémy a špatně zřetelným zpěvem. Zvuk se během úvodní písně ale usadil a na konci večera se už mnozí podivovali nad tak kvalitním ozvučení sklepního klubu.

Kapela vybrala nejúspěšnější písně z dosavadních dvou alb Noční Jazdci (2010) a Modrý Jazyk (2013). Jednoduché popové nápěvy (Traja), emocemi nabité Mama nebo Mladým chýbá vojna (čerstvý singl roku 2015 Radio_Head Awards), skočná Cigánská, elektropopový Orbit i punkrockově laděný Introvert strhly fanoušky ke zpěvu, kterým provázeli kapelu od začátku až do konce. Po jedenácti koktejlech se chtěli Billy Barman rozloučit, diváci se ovšem dožadovali přídavku – zatím nezazněla balada Vrkoče ani Strmá voda. Frontman Juraj Podmanický tu první vytáhl ze šejkru, ale v rozjařené atmosféře komorní skladba moc nevynikla. Když jako druhý přídavek zazněla Strmá voda, nechali spokojení fanoušci kapelu odejít.

Podmanický celý večer prokládal vtípky, sliboval setkání na baru, rozdával úsměvy a působil velmi přátelsky. Zpěvu nebylo co vytknout, snad kromě neustálého „Ooooo“ v první půli setu, zbytek skupiny podával jistý výkon, i když kromě kytaristy Jozefa Vrabela nevystupoval z frontmanova stínu. Všechny songy, a je to slyšet hlavně na desce Modrý jazyk, mají Barmani zvukově i textařsky vychytané: zvuk je svěží, nevtíravě působivý, písně si žijí vlastním životem a kapela je nemusí do posluchačů tlačit silou. Díky tomu dobře fungují i naživo a snesou srovnání např. s našimi Tata Bojs, kteří svou hudbu servírují se stejnou grácií, i když jsou žánrově jinde.

To, že fanoušci nechali kapelu odejít po Strmé vodě, nebyla tak úplně pravda. Dav už se sice pomalu rozcházel a utichal, ale po chvíli se opět strhl povyk a Billy Barman ještě jednou nastoupili, aby odehráli Fuck Forever od BabyShambles. Originální „barmanské“ songy tím nepředčili, takže konec vyzněl trochu do prázdna, ale koncert to nezabilo. Podmanický a spol. si posluchače umí podmanit a souznění mezi fanoušky a kapelou je na koncertech Billy Barman mimořádně přitažlivé.

Info

Billy Barman (sk)
29. 3. 2016, Café V lese, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.