Články / Recenze

Kafe v lese s Billy Barmanem. Naozaj?

Kafe v lese s Billy Barmanem. Naozaj?

Martin Řezníček | Články / Recenze | 01.04.2016

Slovenští indie rockeři Billy Barman jsou silnou koncertní kapelou a poté, co učarovali domácímu publiku, se pomalu dostávají i do povědomí českých posluchačů. To se potvrdilo i v Café V lese, kam dorazilo na dvě stě lidí, i když nadpoloviční většinu návštěvníků tvořili v Praze žijící Slováci.

Koncert začal se zpožděním kvůli problémům na dálnici. Kapela neměla tolik času na přípravu, což bylo znát na nejistém nástupu provázeném technickými problémy a špatně zřetelným zpěvem. Zvuk se během úvodní písně ale usadil a na konci večera se už mnozí podivovali nad tak kvalitním ozvučení sklepního klubu.

Kapela vybrala nejúspěšnější písně z dosavadních dvou alb Noční Jazdci (2010) a Modrý Jazyk (2013). Jednoduché popové nápěvy (Traja), emocemi nabité Mama nebo Mladým chýbá vojna (čerstvý singl roku 2015 Radio_Head Awards), skočná Cigánská, elektropopový Orbit i punkrockově laděný Introvert strhly fanoušky ke zpěvu, kterým provázeli kapelu od začátku až do konce. Po jedenácti koktejlech se chtěli Billy Barman rozloučit, diváci se ovšem dožadovali přídavku – zatím nezazněla balada Vrkoče ani Strmá voda. Frontman Juraj Podmanický tu první vytáhl ze šejkru, ale v rozjařené atmosféře komorní skladba moc nevynikla. Když jako druhý přídavek zazněla Strmá voda, nechali spokojení fanoušci kapelu odejít.

Podmanický celý večer prokládal vtípky, sliboval setkání na baru, rozdával úsměvy a působil velmi přátelsky. Zpěvu nebylo co vytknout, snad kromě neustálého „Ooooo“ v první půli setu, zbytek skupiny podával jistý výkon, i když kromě kytaristy Jozefa Vrabela nevystupoval z frontmanova stínu. Všechny songy, a je to slyšet hlavně na desce Modrý jazyk, mají Barmani zvukově i textařsky vychytané: zvuk je svěží, nevtíravě působivý, písně si žijí vlastním životem a kapela je nemusí do posluchačů tlačit silou. Díky tomu dobře fungují i naživo a snesou srovnání např. s našimi Tata Bojs, kteří svou hudbu servírují se stejnou grácií, i když jsou žánrově jinde.

To, že fanoušci nechali kapelu odejít po Strmé vodě, nebyla tak úplně pravda. Dav už se sice pomalu rozcházel a utichal, ale po chvíli se opět strhl povyk a Billy Barman ještě jednou nastoupili, aby odehráli Fuck Forever od BabyShambles. Originální „barmanské“ songy tím nepředčili, takže konec vyzněl trochu do prázdna, ale koncert to nezabilo. Podmanický a spol. si posluchače umí podmanit a souznění mezi fanoušky a kapelou je na koncertech Billy Barman mimořádně přitažlivé.

Info

Billy Barman (sk)
29. 3. 2016, Café V lese, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?