Články / Recenze

Kakapo doufá ve spásu (a mystický jazz)

Kakapo doufá ve spásu (a mystický jazz)

Jakub Koumar | Články / Recenze | 05.03.2013

Kakapo aka Jakub Pech vydal první dlouhou desku a hned s ní chce zachránit jeden ohrožený živočišný druh. Nový Zéland je domovem spousty pozoruhodných živočichů. Jedním z nich je nenápadný nelétavý papoušek, o jehož existenci nemá asi spousta z nás nejmenší ponětí a jehož druh je na pokraji vyhynutí. Kakapo je překrásné stvoření. Jeho pohnutý osud je důkazem toho, jak tvrdý, ale také rozmanitý je svět kolem nás.

A rozmanitá je i hudba, kterou původem pouliční umělec Kakapo rozehrává. Aby nezůstal pouze ve veřejném prostoru, projevil se o vánocích roku 2011. První CD s příhodně apokalyptickým názvem Divné vánoce a poslední nový rok předpovědělo konec světa špatně. Za to však názorně ukázalo, jakým směrem se bude Kakapo ubírat. Beze strachu z kakofonií se vrhl do sférického shoegazu, krautrocku, minimalismu i droneových prvků. Na malém prostoru rozehrál bohatou džungli zvuků s opakujícími se fragmenty melodií. Dokázal, že umí navodit atmosféru disharmoniemi i nekompromisními nájezdy noiseu po vzoru Bena Frosta.

Apokalyptičnost hudebníka s ptačí maskou neopustila ani letos, když hned v lednu vydal první dlouhohrající desku Homo Relicto. „Člověk odcházející“ si dobře pamatuje silný závěr Divných vánoc a nebojí se svůj odchod započít stejně monumentálně. Úvodní Preminiscence rozehrává napínavý a gradující minimalismus, následně se ale hudební jazyk orientuje především na kytarový základ. Kytara coby nositel ducha stojí za delší zmínku. Jakub Pech alias Kakapo nástroj ovládá a deska se několikrát rozdýchává díky jiskrným a zapamatovatelným motivům. Skladbu Růst z úst poznáte hned po prvním poslechu, V lese se zas opírá o jazzové motivy, Karamelín nabídne poblázněný kontrapunkt. Vše je zahráno čistě, legato citlivě a přesně, šest strun zvoní a deska jimi dýchá a je jedno, jaký zvuk si Pech vybral za stěžejní. Akustický, kvákadlo nebo jiskřivá nálada telecasteru prohnaná přes bůhvíjaké efekty. Ty mají kolikrát špinavý charakter, který dodává soundu šmrnc, a když mluvíme o preciznosti, je potřeba vyzdvihnout i výslednou kvalitu „podomácku“ dělaného masteringu.

Ostatní nástroje nabízejí bez nadsázky všechno možné. Slyšíme rozličné dechy, haldu perkusí, flétny, smyčce či klavír. Zapojí se ambientní plochy i zvuky vody nebo šum lesa. Všechno se pojí dohromady do mystického jazzu. Jazzových motivů a nálad je požehnaně, i když někdy jsou až příliš přímočaré. Chvilku jsou kompozice pestré a bohaté, a najednou jako by už nebylo co objevovat. Nezmění to ani přítomnost hostů, flétnisky Mariany Zilynské nebo literáta Jana Duhajského. (Ten přispěl skvělým textem do vokální hříčky Už asi těžko.)

Celková atmosféra a promyšlenost skladeb zůstala na půl cesty. Zatímco předchozí EP se podařilo díky krátké stopáži zaplnit nápady, Homo Relictus se více roztahuje a tím trpí. Některé písně jsou krásně vybarvené a bohaté (např. hutné Bytosti nebo rozmanitá Sbohem a díky za satori), jenže stopáž je nahnaná i kousky, které možná mohly ještě vyčkat. U takto koncipovaného projektu bych se taky nezlobil za větší katarzi (závěrečný verš: „Starý svět umírá, nový se narodí“ tento účel rozhodně nenaplňuje). Když se začne vybarveným a gradujícím minimalismem a skončí nemastně a neslaně, řeknete si, že nahrávka mohla být klidně až o čtyři skladby kratší.

Homo Relicto nese plno dobrých nápadů, potěší citem pro neotřelou melodii nebo snovými abstraktními texty. Často zasazuje jazzovou náladu do neotřelých poloh a zároveň se od jazzu úplně odvrací. Postrádá ale nějaký opravdu zásadní moment nebo jasnější směr. Podobně jako nebohý Kakapo nedokáže vzlétnout a zazářit ve slunečním svitu. Možná právě v tom je jeho krása, ale i riziko nepřežití.

Info

Kakapo – Homo Relicto (self-released, 2013)
www.kakapo.bandcamp.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Snový trip Coals

Vojtěch Rakouš 22.09.2020

Docusoap imponuje atmosférou srovnatelnou s Beach House, ale progresivnější produkcí dělá z Coals osobité představitele současné indiepopové scény.

Sofistikovaný meditačný mood (Owen Pallett)

Matej Kráľ 18.09.2020

Ostrov je pre Palletta samota aj prázdnota, na ktorú vôbec netreba nahliadať výhradne negatívne. Objavujú sa v nej totiž obligátne úlomky svetla.

Omamnými bylinkami vyvoněná potní chýše (Fadex)

Vadim Petrov 16.09.2020

Fadex se dlouho utápěl v různých podobách dubstepu – pomalém, rychlém, smutném, veselém, sám poznal, že už stačilo.

Věčně pomíjivé pocity (Aiko)

Michaela Šedinová 14.09.2020

Album spojuje příjemné stránky popu s upřímnými texty, které odkrývají často bolestivé hledání sebe sama i k ostatním bytostem.

Pokoj na celé léto (Pottery)

Štěpán Sukdol 02.09.2020

Žánrově Pottery originálně přistupují k postpunku a art popu, nebojí se ale zapracovat i další stylotvorné prvky, například funky a groovy basové party.

Konců se nebojme, naopak je vítejme (Protomartyr)

Max Friedrich 31.08.2020

Ultimate Success Today je ucelené dílo, které demonstruje konečnost jako takovou, ať už je to, jak říká Casey, život kapely nebo život soukromý.

Izolace i nekonečná samota (Fur)

Ondřej Rudel 28.08.2020

Facing Home Mixtape obsahuje sedm skladeb připomínajících nostalgické melodie The Beatles, The Beach Boys a The Monkees.

Fantazijné podoby budúcnosti (Deerhoof)

Richard Michalik 24.08.2020

Motív apokalypsy zvukovo definuje roztržitosť jednotlivých skladieb. Deerhoof sa príliš neohliada za melódiou alebo harmóniou.

Všetko zlé raz predsa musí skončiť (Old Man Gloom)

Filip Švantner 22.08.2020

OMG na svojej novinke vstávajú doslova z popola a je potrebné podčiarknuť, že smútok je integrálnou súčasťou nahrávky.

Ničivě přesný hlas T. S. Eliota

Libor Staněk 21.08.2020

„Do dnešní doby žádný z básníků Eliotovu Pustinu nepřekonal,“ zapsal si do deníku zkraje šedesátých let Jiří Kolář.