Jaroslav Kejzlar | Články / Sloupky/Blogy | 04.07.2018
Zatím bída. Odešla jsem z kina, což se mi stalo asi třikrát v životě. Nejhorší film vůbec. Takhle mě navnazovali kamarádi a známí svými dosavadními dojmy z letošní karlovarské nabídky. Už to vypadalo, že nejvýraznější doporučení dostanu na dokument o Orsonu Wellesovi, jehož tvůrce v duchu „kapitána očividného“ dochází k závěru, že tenhle velikán stříbrného plátna rád maloval obrazy, a proto ho to tolik táhlo k filmu. Ale nevzdal jsem se.
A dobře jsem udělal. Snímek Zama (uváděný v sekci Horizonty) argentinské režisérky Lucrecie Martel je zasazený do doby kolonizace Jižní Ameriky. Úředník Diego de Zama v něm prožívá krizi při odloučení od rodiny, potýká se s mírou odpovědnosti vůči španělské koruně a stejně jako většině kolonizátorů kolem něj mu vrtá hlavou dopadení zrádce Vicuñi Porta. Všichni by ho chtěli zabít, získat pochvalu na nejvyšších místech a opustit nehostinný kontinent, proto neuvážlivě roznášejí drby o tom, že se to někomu skutečně povedlo. Tajemná postava jim však stále uniká.
Civilně nasnímaný historický film nenechává tolik vyniknout třeba dobové kostýmy, soustředí se spíš na obličeje a výrazy herců, ze kterých pak umožňuje divákovi číst o povaze a vývoji postav. Režisérka pomalým tempem umně vykresluje podivné bezčasí kolonizátorské vesnice i jihoamerické džungle. A jak je její vyprávění zprvu provokativně humorné, postupně utahuje smyčku kolem krku protagonisty, kterého z vůdčího postu shodou nejrůznějších okolností sesazuje až na pozici psance bojujícího o holý život.
Když už jsem do sekce Horizonty jednou úspěšně zabrousil, rozhodl jsem se z ní nevybrušovat a pokračoval rovnou na scenáristickou cenou v Cannes ověnčený film Šťastný Lazzaro. Snímek režisérky Alice Rohrwacher je skvělý ve své první polovině, kdy sledujeme hlavního hrdinu zadarmo a tvrdě dřít v podvodníky vykořisťované a od civilizace izolované vesnici. Je i velmi dobrý ve druhé polovině, kdy se otroctvím navždy poznamenaní vesničané tragikomicky vyrovnávají s realitou 21. století. Jednotlivých témat a nejrůznějších symbolů je ale v celé konstrukci vyprávění až příliš. Nehledě na to, že samotný prvek z Bible notoricky známého zmrtvýchvstání působí v příběhu navíc a podle mě do něj vkládá zbytečný klín.
Věřím, že i tak bude tohle drama o lidské přirozenosti pro spoustu lidí originální, já jsem si ale při projekci mockrát vzpomněl na povídku Prase spisovatele Roalda Dahla. V ní se naivní vegetariánský kuchař vydá z hor a lesů poprvé do civilizace. Ve snaze přizpůsobit se a objevovat nové, masité chutě nakonec tvrdě narazí. Dobrosrdečný Lazzaro ho v mnohém připomíná.
Na večer jsem nezvolil žádný chutný japonský krvák, ale dokument režisérů Stéphana Manchematina a Serge Steyera Zvuk v tichu (soutěž dokumentárních filmů). Francouzští tvůrci v něm observační metodou zachycují portrét biologa a nadšeného sound recordisty, který obdivuhodným způsobem nahrává i uchu běžně neznámé zvuky přírody. Prostorový zvuk v sále mě skutečně mockrát přinutil zavřít oči a jenom se zaposlouchat, na druhou stranu přespříliš repetitivní pohled na monotónně mluvícího biologa vyvolával pocit, že z dokumentu o zvuku se dalo vytěžit trochu víc. Pravdou ale je, že uši mám teď našpicované jako netopýr, a to se vždycky hodí.
53. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
29. 6. - 7. 7. 2018, Karlovy Vary
festivalový web
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?
redakce 04.01.2024
Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...
redakce 03.01.2024
Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.