Články / Sloupky/Blogy

Kalamáry Vary: Jihoamerické bezčasí a pološťastný Lazzaro

Kalamáry Vary: Jihoamerické bezčasí a pološťastný Lazzaro

Jaroslav Kejzlar | Články / Sloupky/Blogy | 04.07.2018

Zatím bída. Odešla jsem z kina, což se mi stalo asi třikrát v životě. Nejhorší film vůbec. Takhle mě navnazovali kamarádi a známí svými dosavadními dojmy z letošní karlovarské nabídky. Už to vypadalo, že nejvýraznější doporučení dostanu na dokument o Orsonu Wellesovi, jehož tvůrce v duchu „kapitána očividného“ dochází k závěru, že tenhle velikán stříbrného plátna rád maloval obrazy, a proto ho to tolik táhlo k filmu. Ale nevzdal jsem se.

A dobře jsem udělal. Snímek Zama (uváděný v sekci Horizonty) argentinské režisérky Lucrecie Martel je zasazený do doby kolonizace Jižní Ameriky. Úředník Diego de Zama v něm prožívá krizi při odloučení od rodiny, potýká se s mírou odpovědnosti vůči španělské koruně a stejně jako většině kolonizátorů kolem něj mu vrtá hlavou dopadení zrádce Vicuñi Porta. Všichni by ho chtěli zabít, získat pochvalu na nejvyšších místech a opustit nehostinný kontinent, proto neuvážlivě roznášejí drby o tom, že se to někomu skutečně povedlo. Tajemná postava jim však stále uniká.

Civilně nasnímaný historický film nenechává tolik vyniknout třeba dobové kostýmy, soustředí se spíš na obličeje a výrazy herců, ze kterých pak umožňuje divákovi číst o povaze a vývoji postav. Režisérka pomalým tempem umně vykresluje podivné bezčasí kolonizátorské vesnice i jihoamerické džungle. A jak je její vyprávění zprvu provokativně humorné, postupně utahuje smyčku kolem krku protagonisty, kterého z vůdčího postu shodou nejrůznějších okolností sesazuje až na pozici psance bojujícího o holý život.

Když už jsem do sekce Horizonty jednou úspěšně zabrousil, rozhodl jsem se z ní nevybrušovat a pokračoval rovnou na scenáristickou cenou v Cannes ověnčený film Šťastný Lazzaro. Snímek režisérky Alice Rohrwacher je skvělý ve své první polovině, kdy sledujeme hlavního hrdinu zadarmo a tvrdě dřít v podvodníky vykořisťované a od civilizace izolované vesnici. Je i velmi dobrý ve druhé polovině, kdy se otroctvím navždy poznamenaní vesničané tragikomicky vyrovnávají s realitou 21. století. Jednotlivých témat a nejrůznějších symbolů je ale v celé konstrukci vyprávění až příliš. Nehledě na to, že samotný prvek z Bible notoricky známého zmrtvýchvstání působí v příběhu navíc a podle mě do něj vkládá zbytečný klín.

Věřím, že i tak bude tohle drama o lidské přirozenosti pro spoustu lidí originální, já jsem si ale při projekci mockrát vzpomněl na povídku Prase spisovatele Roalda Dahla. V ní se naivní vegetariánský kuchař vydá z hor a lesů poprvé do civilizace. Ve snaze přizpůsobit se a objevovat nové, masité chutě nakonec tvrdě narazí. Dobrosrdečný Lazzaro ho v mnohém připomíná.

Na večer jsem nezvolil žádný chutný japonský krvák, ale dokument režisérů Stéphana Manchematina a Serge Steyera Zvuk v tichu (soutěž dokumentárních filmů). Francouzští tvůrci v něm observační metodou zachycují portrét biologa a nadšeného sound recordisty, který obdivuhodným způsobem nahrává i uchu běžně neznámé zvuky přírody. Prostorový zvuk v sále mě skutečně mockrát přinutil zavřít oči a jenom se zaposlouchat, na druhou stranu přespříliš repetitivní pohled na monotónně mluvícího biologa vyvolával pocit, že z dokumentu o zvuku se dalo vytěžit trochu víc. Pravdou ale je, že uši mám teď našpicované jako netopýr, a to se vždycky hodí.

Info

53. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
29. 6. - 7. 7. 2018, Karlovy Vary
festivalový web

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 04.01.2024

Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 03.01.2024

Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace