Články / Reporty

Kalamáry Vary: Ve jménu Otce amen

Kalamáry Vary: Ve jménu Otce amen

Jaroslav Kejzlar | Články / Reporty | 07.07.2019

Ocenění jsou rozdána, kinosály se vylidnily a po desetidenním maratonu zbyla před branami potemnělého Thermalu už zase jenom spoušť odpadků. Konec festivalu je vždy poněkud hořko-sladký. V rámci ohlédnutí za jeho 54. ročníkem je teď příležitost zaměřit se na film, který ze západu Čech odjíždí s Křišťálovým glóbem pro celkového vítěze.

Marek Eben při závěrečném vyhlašování nejprve zavtipkoval o osmaosmdesátileté Jiřině Bohdalové a jejím nočním tanci v proslulém Becher baru. Pak opakovaně zval na podium porotu dokumentární soutěže, která v rozpacích stála už dobrou minutu za ním, a nakonec z jeho úst vzešla ta nejpodstatnější, pro mnoho diváků překvapivá zpráva, a to že nejlepším filmem se stalo drama Otec.

Ve snímku bulharské režisérské dvojice Kristina Grozeva a Petar Valčanov přijíždí Pavel na pohřeb své matky, kde se shledává se svým otcem Vasilem, jehož smrt velmi zasáhla. Oba protagonisté jsou naprosto rozdílní a nechtějí se jeden druhému přizpůsobovat. V jejich hádkách se postupně odrážejí nejen hořkosti rodinných vztahů, ale i složitá minulost dříve komunistického Bulharska. Pavel se kvůli otcově sebedestruktivitě, při níž se melodramaticky snaží vyrovnat se smrtí ženy, vydává za hranice vlastní trpělivosti. Film sám o sobě melodramatický není, je spíš komorním hledáním cesty k překonání komunikační bariéry uvnitř rodiny.

Otcovo ocenění je vlastně smysluplným vyústěním letošní přehlídky, na níž se objevilo velké množství mezigeneračních témat a filmů o těžkostech vztahů mezi rodiči a dětmi. O nesnázích rodičovství pojednává i další oceněný snímek, německá Lara, zaměřuje se na ně další zástupce Hlavní soutěže, slovensko-české drama Budiž světlo, ale taky snímek Caseyho Afflecka Světlo mého života, dokument Martina Marečka Dálava nebo úspěšný animovaný film Darii Kashcheevy Dcera.

Otec přitom po dobu festivalu neměl zrovna velké ohlasy a na novinářské projekci ani nezaplnil sál, přičemž věkový průměr osazenstva byl daleko přes šedesát let. Jde zkrátka o poctivě udělaný evropský film, který bez atraktivního prostředí a výraznějšího působení na divákovy city těžko zaboduje v konkurenci jiných taháků, teď se ale třeba spolu s jihokorejskou senzací, canneským vítězem Parazit pravděpodobně podívá do české distribuce. Bez Křišťálového glóbu by na to nejspíš neměl nárok.

Info

54. MFF Karlovy Vary
28. 6. - 6. 7. 2019 Karlovy Vary
fb festivalu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.