Články / Reporty

Kalamáry Vary: Ve jménu Otce amen

Kalamáry Vary: Ve jménu Otce amen

Jaroslav Kejzlar | Články / Reporty | 07.07.2019

Ocenění jsou rozdána, kinosály se vylidnily a po desetidenním maratonu zbyla před branami potemnělého Thermalu už zase jenom spoušť odpadků. Konec festivalu je vždy poněkud hořko-sladký. V rámci ohlédnutí za jeho 54. ročníkem je teď příležitost zaměřit se na film, který ze západu Čech odjíždí s Křišťálovým glóbem pro celkového vítěze.

Marek Eben při závěrečném vyhlašování nejprve zavtipkoval o osmaosmdesátileté Jiřině Bohdalové a jejím nočním tanci v proslulém Becher baru. Pak opakovaně zval na podium porotu dokumentární soutěže, která v rozpacích stála už dobrou minutu za ním, a nakonec z jeho úst vzešla ta nejpodstatnější, pro mnoho diváků překvapivá zpráva, a to že nejlepším filmem se stalo drama Otec.

Ve snímku bulharské režisérské dvojice Kristina Grozeva a Petar Valčanov přijíždí Pavel na pohřeb své matky, kde se shledává se svým otcem Vasilem, jehož smrt velmi zasáhla. Oba protagonisté jsou naprosto rozdílní a nechtějí se jeden druhému přizpůsobovat. V jejich hádkách se postupně odrážejí nejen hořkosti rodinných vztahů, ale i složitá minulost dříve komunistického Bulharska. Pavel se kvůli otcově sebedestruktivitě, při níž se melodramaticky snaží vyrovnat se smrtí ženy, vydává za hranice vlastní trpělivosti. Film sám o sobě melodramatický není, je spíš komorním hledáním cesty k překonání komunikační bariéry uvnitř rodiny.

Otcovo ocenění je vlastně smysluplným vyústěním letošní přehlídky, na níž se objevilo velké množství mezigeneračních témat a filmů o těžkostech vztahů mezi rodiči a dětmi. O nesnázích rodičovství pojednává i další oceněný snímek, německá Lara, zaměřuje se na ně další zástupce Hlavní soutěže, slovensko-české drama Budiž světlo, ale taky snímek Caseyho Afflecka Světlo mého života, dokument Martina Marečka Dálava nebo úspěšný animovaný film Darii Kashcheevy Dcera.

Otec přitom po dobu festivalu neměl zrovna velké ohlasy a na novinářské projekci ani nezaplnil sál, přičemž věkový průměr osazenstva byl daleko přes šedesát let. Jde zkrátka o poctivě udělaný evropský film, který bez atraktivního prostředí a výraznějšího působení na divákovy city těžko zaboduje v konkurenci jiných taháků, teď se ale třeba spolu s jihokorejskou senzací, canneským vítězem Parazit pravděpodobně podívá do české distribuce. Bez Křišťálového glóbu by na to nejspíš neměl nárok.

Info

54. MFF Karlovy Vary
28. 6. - 6. 7. 2019 Karlovy Vary
fb festivalu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.