Jaroslav Kejzlar | Články / Reporty | 04.07.2019
Po loňském boomu devíti snímků nemá letos Česká republika v karlovarských soutěžích tolik zástupců, což se setkalo s citelnou kritikou ze strany médií. Odpovídající reakcí by proto měla být snaha věnovat pečlivou pozornost těm filmům, které se v solidní zahraniční konkurenci na festival probojovaly.
Pozornost odborné veřejnosti se upírala převážně do sekce Na východ od Západu, kde se představil celovečerním debutem absolvent FAMU Michal Hogenauer. Tiché doteky vtahují diváka do striktního režimu bohaté německé rodiny, kam přijede česká au-pair (Eliška Křenková). Nápadně obrazově stylizované psychologické drama v mnohém připomíná další výraznou tuzemskou prvotinu Domestik režiséra Adama Sedláka, která svou živočišností a bezútěšností provokovala karlovarské obecenstvo loni. Hogenauer ovšem není ochotný překračovat hranice a čeřit artovou vodu. Jeho film je sice přiléhavě strnulý a využívá herce spíš jako figury zdobící pečlivě komponované záběry, ale ve výsledku je příliš čistý a nekontaktní na to, aby vyvolal hlubší pocity.
Velmi osobitý dojem naopak zanechávají představitelé dokumentu Martina Marečka Dálava, s nímž se tvůrce po osmi letech vrací do Soutěže dokumentárních filmů. V komorně pojaté road movie Mareček sleduje bývalého finančního poradce Víta a jeho svérázného čtrnáctiletého syna Grišu, kteří jedou autem navštívit chlapcovu matku a sestru do Ruska, kde se obě po rozpadu manželství usadily. Co se z počátku jeví jako jednoduchá cesta, se postupně mění v kafkovsky neuspokojivou pouť za někým, kdo jako by existoval byť jen ve vzpomínkách a postrádal fyzickou podobu. Mareček pojímá Vítovu ženu jako mytickou bytost, kterou je možné pro její plachost spatřit jen na vzdáleném duchovním místě, ve specifický čas a za konkrétního světla. Díky nesourodé dvojici cestovatelů, uzavřeného puberťáka a melancholického otce, je Dálava nejen tajuplnou, ale taky autenticky vtipnou a osvěžující podívanou.
O silném zážitku se překvapivě mluví zejména v souvislosti se slovensko-českým dramatem Budiž světlo. Film, o kterém se dopředu příliš nepsalo, představuje jedinou českou stopu v hlavní soutěži a premiéru zažil už o víkendu. Režisér a producent Marko Škop zasadil děj na současný slovenský venkov a postupně v něm boří iluze optimistického a morálně zásadového otce, formujícího harmonickou rodinu. Jeho ženu užírá osamělost a děti jsou vtahovány do světa násilí a šikany. Snímek sice nepostrádá hutnou atmosféru, jenže aby mohl docílit dostatečně bezvýchodného efektu, musel divákovi uzavřít cestu ke všemu vnějšímu týkajícího se hlavních postav. Hrdinové se místy chovají podivně pasivně, což působí zjednodušeně a nelogicky.
Budiž světlo ale sbírá nadšené ohlasy, a to i u diváků, důkazem je průběžné umístění v top desítce ankety Divácká cena (tu jasně vede dokument Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny Forman vs. Forman). Pokud by se zvěsti o všeobecném nadšení projevily i na sobotním vyhlašování vítězů, znamenalo by to, že s českými snímky je to letos celé trochu naruby. Mluví se o těch, u nichž se to nečekalo a které se měly ztratit v konkurenci dalších filmů.
54. MFF Karlovy Vary
28. 6. - 6. 7. 2019 Karlovy Vary
fb festivalu
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.