Články / Reporty

Kapitánu Demovi došel dech (a lidem v Roxy taky)

Kapitánu Demovi došel dech (a lidem v Roxy taky)

blueskin | Články / Reporty | 16.04.2017

Když vás nedostatek vzduchu přiměje lapat po dechu hned po příchodu do klubu, je něco špatně. Mizerný zvuk, tlačenice, zahulenost - to všechno se dá na koncertu přežít, kyslíkový deficit je ale jasný dealbreaker. Tenhle pak překonal leccos, co jsem v Roxy zažil, dokonce i legendární koncert Franz Ferdinand v létě 2004, o jehož nelidských podmínkách psali i v britském Kvéčku.

Přitom to mohl být celkem fajn večer. V paměti mi zůstává předloňské vánoční vystoupení Kapitána Dema, které mělo všechny atributy skvělého koncertu. Jiří Burian a jeho crew se překonávala jak při vymýšlení pódiové prezentace, tak i při samotné realizaci celé show, která svou výpravností nemá v našich končinách obdoby.

“Málokdo jde u nás v dotahování nehudebních složek živých vystoupení tak daleko jako právě Burian ve své kapitánské inkarnaci,” psal jsem tehdy. Platí to i dnes, jenom se z toho všeho nějak vytratila někdejší čerstvost a neokoukanost. Burian a spol. sice obměnili kulisy, jinak ale v Roxy předvedli prakticky totéž.

To by až tak nevadilo, kdyby se mohli opřít o kvalitní hudební materiál. Ten na letošní desce Bez klobouku boss je ale o několik tříd horší než skladby z předchozího alba Okamžitě odejdi do svého pokoje a vrať se, až budeš normální. Na něm se Burianovi povedlo ideálně vyvážit hru s personou fiktivního miliardáře Dema s hudebně a textově zajímavým, různorodým obsahem.

fotogalerie z koncertu tady

Bez klobouku boss je oproti tomu kolekcí jednorozměrných kvazihiphopových skladeb, jež nahrávají na smeč Burianovým odpůrcům. Tam, kde Okamžitě odejdi… udivovalo šíří témat, které v rámci nastavených limitů zpracovávalo, zůstává letošní novinka beznadějně uvězněna v gravitačním poli ega svého autora.

Říkám to nerad, protože Buriana stále považuju za zásadní postavu současné tuzemské pop music, album Bez klobouku boss mu ale ke cti příliš neslouží a totéž platí bohužel i o jeho křtu. Vše, co na něm bylo nové, bylo zoufale nenápadité (jako třeba úvodní scénka s předáváním cen Gramy, kdy ve všech kategoriích vyhrál - světe, div se - Kapitán Demo). Zbytek byl pouhý recyklát, fightclubovská kopie z kopie. Snad to příště půjde i s kyslíkem a nápady.

Info

Kapitán Demo
12. 4. 2017, Roxy, Praha

foto © Jan Rozsypal

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.