Články / Reporty

Kapitánu Demovi došel dech (a lidem v Roxy taky)

Kapitánu Demovi došel dech (a lidem v Roxy taky)

blueskin | Články / Reporty | 16.04.2017

Když vás nedostatek vzduchu přiměje lapat po dechu hned po příchodu do klubu, je něco špatně. Mizerný zvuk, tlačenice, zahulenost - to všechno se dá na koncertu přežít, kyslíkový deficit je ale jasný dealbreaker. Tenhle pak překonal leccos, co jsem v Roxy zažil, dokonce i legendární koncert Franz Ferdinand v létě 2004, o jehož nelidských podmínkách psali i v britském Kvéčku.

Přitom to mohl být celkem fajn večer. V paměti mi zůstává předloňské vánoční vystoupení Kapitána Dema, které mělo všechny atributy skvělého koncertu. Jiří Burian a jeho crew se překonávala jak při vymýšlení pódiové prezentace, tak i při samotné realizaci celé show, která svou výpravností nemá v našich končinách obdoby.

“Málokdo jde u nás v dotahování nehudebních složek živých vystoupení tak daleko jako právě Burian ve své kapitánské inkarnaci,” psal jsem tehdy. Platí to i dnes, jenom se z toho všeho nějak vytratila někdejší čerstvost a neokoukanost. Burian a spol. sice obměnili kulisy, jinak ale v Roxy předvedli prakticky totéž.

To by až tak nevadilo, kdyby se mohli opřít o kvalitní hudební materiál. Ten na letošní desce Bez klobouku boss je ale o několik tříd horší než skladby z předchozího alba Okamžitě odejdi do svého pokoje a vrať se, až budeš normální. Na něm se Burianovi povedlo ideálně vyvážit hru s personou fiktivního miliardáře Dema s hudebně a textově zajímavým, různorodým obsahem.

fotogalerie z koncertu tady

Bez klobouku boss je oproti tomu kolekcí jednorozměrných kvazihiphopových skladeb, jež nahrávají na smeč Burianovým odpůrcům. Tam, kde Okamžitě odejdi… udivovalo šíří témat, které v rámci nastavených limitů zpracovávalo, zůstává letošní novinka beznadějně uvězněna v gravitačním poli ega svého autora.

Říkám to nerad, protože Buriana stále považuju za zásadní postavu současné tuzemské pop music, album Bez klobouku boss mu ale ke cti příliš neslouží a totéž platí bohužel i o jeho křtu. Vše, co na něm bylo nové, bylo zoufale nenápadité (jako třeba úvodní scénka s předáváním cen Gramy, kdy ve všech kategoriích vyhrál - světe, div se - Kapitán Demo). Zbytek byl pouhý recyklát, fightclubovská kopie z kopie. Snad to příště půjde i s kyslíkem a nápady.

Info

Kapitán Demo
12. 4. 2017, Roxy, Praha

foto © Jan Rozsypal

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace