Martin Řezníček | Články / Reporty | 24.03.2018
19:22, Fibichova
Jdu kolem Žižkovský věže a dochází mi, že letos vypadla z programu. Naštěstí. Živě si pamatuju čekačky na výtah nahoru i dolů. Jinak ale lokály spíš přibývají.
19:30, Palác Akropolis
Východištěm lyžařskejch stop je letos Palác Akropolis. Konec pracovního týdne už vylákal vetší množství zvěře z úkrytů a nor. Už opáskování rychle proklouznou směr stage, kde se chystají Manon meurt.
19:48, tamtéž
Shoegazeři trochu rychle vyrostli z dětskejch bot. Všechno je až moc správně chycený, schémata příliš dokonalý. Je to neupřímnost, povrchnost, hra na impresi nebo jen neschopnost se s nima ztotožnit? Místo pohnuti jen hluk zkrocenej do pěknejch šablon a nekonečnýho delaye. Dneska se to nepotkalo.
21:06, Bike_Jesus
Bariéra dusnýho tězkýho vzduchu, kterej se špatně dejchá. Máte sklep? Otázka, na kterou Žižkáreň jednoznačné odpovídá ano. A vidět ho můžeš klidně hned.
21:34, tamtéž
Pacino. Čistý kytary bez šmrdlání, jen šmírem umazanej vokál. Výrazná basa je umocněná dusnou atmosférou, ke který sedí i civilní poetika pecek s názvy jako Stěna, Zuby, Chleba. "Voda neteče, ale stojí, přesně když stojím já."
22:43, Nákladové nádraží Žižkov
Nádraží ještě stojí – oživovaný právě podobýma akcema, který dávaj nechtěným místům novej život a smysl. Bílý bodovky vytvářej kužely v kouřmu benzínovejch kamen. Světlo nás přitahuje jako mouchy. Krásný masivní betonový sloupy výtvářej dojem eisenboňácký katedrály.
23:39, tamtéž
Na co pořád vymýšlet nový přirovnání, když si sám Jakub Kaifosz vymyslel tak jasnou charakteristiku svýho projektu Lazer Viking: „Pomník rock’n’rollovýmu neumětelství, přehnaný glamový pompéznosti a absolutnímu kýči současnýho punku...“ My souhlasíme. Nakonec to i sám stvrdil coverem surfařský Rumble od Link Wray (známe z Pulp Fiction).
23:45, okolo nádraží
Stavební buňka s přilepenou terasou z palet postavená na stánek z občerstvením. Řízek XXL za 95,-. Místa, na který čas zapomněl snad od dob Husáka. Must see in Prague.
23:55, Theremin
V Thereminu hodně příjemný překvapení s názvem Empty Hall of Fame. Hardcore, kterej bych si rád představil jako předskokana nějakýho velkýho jména. Šestnáctihlavý pit. Předkrm před Rutka Laskier.
00:49, tamtéž
Po půlnoci se už stáváme loutkama s hlavama a rukama svěšenýma k podlaze. Špagáty má v prstech Rutka. Pohazuje s nima do kostitřasnýho tance. Tance? Promítanej vizuál se spojuje s nerovnostmi omítky. Nápor nepolevuje. Bicí sbíjej, hlas štěká, kytary táhnou, vyplňují i melodizují. Prvotní i sofistikovaný.
01:28, Nákladové nádraží Žižkov
Ještě par osvobozujících a uspokojivých beatů dua Bratři.
02:06, mezi Žižkovem a Krči
Není moc čtvrtí, co mají míň sexy název než Krč. Zastávka Krčský hřbitov nutí k zamyšlení, co bude zejtra i po něm. Není ale vidět dál než na konec víkendu, po němž se i monstrum Žižkovský noci na rok odmlčí.
Žižkovská noc
22.-24. 3. 2018, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.