Karlovarské korzo I.

Setkání Richarda Skalky a Martina Rigse vyvolávalo velkolepé záchvaty dojetí a možná nejenom u těch, kteří pamatují osmdesátá léta. Oba zásadní idoly na jednom červeném koberci, to se může stát jenom v Karlových Varech. Po roce se filmový kolotoč vrátil domů, pouť může začít a místní honorace je na to pečlivě připravená. První festivalový den stejně jako vždycky končí chaosem v ulicích, nejnovější róby se předvádějí nejen na oficiálních party a v Puppu, ale taky na třídě T. G. Masaryka. Zlatá mládež korzuje o sto šest a vodka teče proudem.

První dojmy? Zase doma, Vary patří do mého kalendáře už dlouhá léta se vším, co k nim patří, včetně mnoha lokálních speficik. Letos potěšil začátek oprav na Národním domě, doufejme, že výsledek, který uvidíme příští rok, bude stát za to (a že uvnitř nebude kasino). Naopak palec dolů za sektářské uzavření oblíbené kavárny kina Čas. Jen akreditace Film Industry, opravdu? Možná proto jedno z nejpříjemnějších míst v okolí Thermalu zeje prázdnotou, dlouholetá bašta nezávislého filmu je najednou pod dozorem security, bez správné karty na nezávislost zapomeňte.

Nejenom kvůli tomu film Maska šílenství nechutnal tak dobře, střihačské cvičení v hlavní roli s Borisem Karloffem mohlo být velezábavné, kdyby bylo svižnější a o třicet minut kratší. Ale nakonec přece jen zážitek, obočí a kruhy pod očima bývaly zatraceně sexy. Hrát šíleného doktora nebo monstrum více než dvěstěkrát jinak muselo dát zabrat.

Vítězem prvního dne je jednoznačně Ivan Locke, během devadesáti minut stihl dojet do Londýna a po telefonu vyřešit porod, základy stavby a manželství (a kromě toho filmové diváky napořád zasvětit do betonové problematiky). One man movie v hlavní roli s Tomem Hardym není žádnou bezstarostnou jízdou, ale decentním dramatem odehraným téměř v jednom záběru, občasný pohled do zpětného zrcátka berte jako dramatickou změnu. Herce, kteří by to ustáli tak dobře jako Hardy, bychom spočítali na prstech jedné ruky. Bravo. Úsloví "děláš to kvůli tomu betonu" je nezapomenutelné. Ale valná většina návštěvníků samozřejmě stejně usínala s myšlenkou na modré oči Mela Gibsona.

Vypadá to, že letos bude daleko větší boj o lístky než kdy v minulosti. První projekce dokumentu 20 000 dní na zemi byla beznadějně vyprodaná už v pátek v poledne, to se ostatně dalo čekat, ale nesehnat ani jeden lístek na nedělní čtyři vybrané filmy, to je unikát. O Malém Quinquinovi tedy hledejte info jinde, ostatní snad doženeme v jiných dnech. První soutěžní film, biografické drama Až na dno, potěšil. Odvrácená strana Kalifornie, sedmdesátá léta, jazz a hlavně spousta fetu. Železný trůn tady není jen tak pro nic za nic, přijela i Cersei a hlavně Imp. Vedle Johna Hawkese v hlavní roli a hvězdy Hry o trůny ve snímku září hlavně Elle Fanning. A teď nás čeká islandský film o soužití lidí a koní, pak japonská lovkyně pokladů a blackmetalové kletby.