Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 08.07.2014
Signe Baumane si přivezla na festival šest Šutrů v kapsách a před premiérovou projekcí je rozházela do publika. Šťastné majitele budou provázet celý život. Bezprostřední a sympatická autorka nadchla zaplněný Velký sál stejně jako její dílo, vůbec první animovaný film v novodobé historii karlovarského festivalu. Může připomenout oblíbenou Persepolis Marjane Satrapi (historie rodu a dospívání na pozadí dějinných událostí), navíc Signe Baumane ho kompletně namluvila, což její osudy divákům přibližuje ještě mnohem působivěji. O šancích v soutěži těžko hovořit, ale režisérka rozhodně zaujala.
Řecký komediální příběh Xenia doporučovalo vstřícné přijetí na festivalu v Cannes, při jeho shlédnutí se ovšem nešlo ubránit možná laciné, ale neodbytné konotaci s řeckým fotbalem, nedávné zážitky nedovolí jinak. Příběh dvou albánsko-řeckých bratrů baví podobně jako hra Gekkase a spol., po dlouhých minutách nudné rutiny se objeví jedna skvělá akce, která vás donutí dát filmu ještě šanci. Odcházel jsem na pětkrát, nakonec definitivně a nečekaně náhodou přesně po devadesáti minutách. Svědkem „zaslouženého“ řeckého úspěchu v prodloužení jsem byl už několikrát, stačilo.
Upíři z Nového Zélandu budou pro spoustu diváků nejlepším týmem festivalu. Podvratný a svěží dokument Co děláme v temnotách, věnovaný nemrtvé komunitě z Wellingtonu, uvedl Vladimir 518 a doporučoval Ondřej Štindl, oba slíbili nevšední zážitek, a přesně to se stalo. Povedenou upírskou šarádu má svědomí Jemaine Clement, který si také zahrál jednu z hlavních rolí, aristokratického upíra Vladislava starého 862 let. Clement má s neuctivým humorem spoustu zkušeností z působení v komediální dvojici Flight of the Conchords, umí hrát na diváckou duši stejně dobře jako na loutnu a nebojí se svůj dar náležitě využít. Co děláme v temnotách by měli zjistit všichni, nejenom odrostlé fanynky série Twilight nebo vyznavači rozbředlého seriálu True Blood a dalších „krvelačných“ trháků. Žánrová klišé dostávají na zadek až hanba, stejně jako jejich fanoušci. Toužíte po věčném životě a pobledlém princi? Hurá do toho.
Vynikající autorský film Chlapectví (Boyhood) režiséra Richarda Linklatera končí dialogem o prchavém kouzle okamžiku - máme se snažit rozpoznat ten pravý moment, nebo se nechat nést a počkat, až ten správný okamžik využije nás? Tenhle problém si musí rozhodnout každý sám. Linklater to vyřešil po svém, nejnovější snímek natáčel dlouhých dvanáct let a trpělivě sledoval, jak hrdinové příběhu (a jejich představitelé) plují s tokem času. Časosběrný hraný film není žádná kategorie, kvůli Richardu Linklaterovi jí teď bude třeba zavést. Výjimečný a strhující běží v úplně jiném čase, každá ze 163 minut má svůj význam, ani jedna není zbytečná. Tudy ano.
Miroslav Krobot řekl v rozhovoru pro Festivalový deník, že jeho humor má zatáčku. Tahle zatáčka nás dnes večer vynese do Díry u Hanušovic, kam se podíváme spolu s osazenstvem hotelu Čtvrtá hvězda. Na odpolední debatě režisér v jedné větě varoval před dlouhými dialogy, aby vzápětí řekl, že se ve filmu moc nekecá. Uvidíme, zkušenosti varují.
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
4. - 12. 2014, Karlovy Vary
www.kviff.com
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?