Články / Sloupky/Blogy

Karlovarské korzo #5

Karlovarské korzo #5

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 07.07.2016

Odjezd z karlovarského festivalu je vždycky trochu smutný a předčasný o to víc. Necelých šest dní je přece jen málo, ale pracovat se musí a co si budeme povídat, PJ Harvey je taky jenom jedna. Jednapadesátý ročník pro mě bude spojen hlavně se jménem Toni Erdmann, povedených filmů ale bylo hned několik. Podle všeho se vydařil také nový seriál Pustina, jehož první dva díly byly včera premiérově uvedeny. Na Pustinu se včera večer přejmenovala také populární Bokovka, podívat se přišel kdekdo a Mardoša jako dj rozhodně obstál – Velvet Underground, Bowie, Bobby Womack, Chemical Brothers, jednoduše samé vybrané tutovky.


Podobnou jistotou byly vždy také snímky Park Chan Wooka, v případě jeho novinky Komorná je to ale přece jen trochu složitější. Park samozřejmě zůstává svůj, filmařsky je totálně suverénní - mistr vykreslených obrazů, ve kterých se střetává nádhera s dokonalostí, s poněkud úchylným umanutím v detailech, které si pomalu a labužnicky vychutnává. Ale zda se podobnou cestou vydají také diváci nového snímku, to je otázka, na kterou není jednoduchá odpověď. Rozporuplné reakce jsou na místě, pro někoho bude Komorná filmem roku, jiný zase pohrdlivě mávne rukou s tím, že tohle všechno už dělal Park dříve a hlavně lépe. Nechybí ani nezbytná chobotnice.

Jednou z mnoha nesympatických postav snímku je chlípný milovník starých tisků, který bohatou mladou šlechtičnu Hideko poněkud bigotně vychovává a hlavně si ji kvůli jejímu jmění chce vzít. Zatím mu slouží jako návnada pro jeho přátele se zálibou v erotické literatuře, Hideko totiž projevuje mimořádný talent pro předčítání lechtivých textů a strýc s jazykem modrým od inkoustu ji v tom pochopitelně podporuje. Park Chan Wook chlípného strýce připomíná, přes nezpochybnitelnou sečtělost, eleganci a fundovanost se diváka snaží dotlačit do bodu, kde by ho mohl úlisně pozorovat. Explicitní lesbické scény mezi Hideko a Sookee snad i díky tomu působí odtažitě a výsledným dojmem z celého snímku je nečekaná lhostejnost, spojená dokonce s únavou.


Přes veškeré výhrady ale Komorná rozhodně za vidění stojí, třeba i kvůli fantastické hudbě, ostatně snímku se budeme podrobně věnovat v samostatném textu. Podobně vyčerpaně jako Parkova novinka působila také letošní festivalová znělka. Zdeňku Svěrákovi to bezpochyby zapaluje, ale anální výtěr v jeho podání se mezi pamětihodné skeče v hlavní roli s Johnem Malkovichem nebo Harvey Keitelem určitě nezařadí. Trochu to sice zachraňuje Daniela Kolářová, ale dojmu jisté upachtěnosti se ubránit nedá. V kontextu letošního osvěžujícího vizuálu festivalu rozhodně neobstojí. Zpravodajství z Karlových Varů pokračuje, ale korzo pro letošek končí. Od lázeňských pramenů se přesouváme k Váhu.

Info

51. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1. - 9. 7. 2016, Karlovy Vary
www.kviff.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #127: Jak je důležité nevyhrát

Michal Pařízek 05.04.2024

O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…

Hudba pre každého a každý pre hudbu (Žižkovská noc 2024)

Zuzana Valešová 30.03.2024

Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace