Články / Recenze

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil | Články / Recenze | 10.05.2020

OHODNOŤTE DESKU

Kdyby dadaistický básník nahnal metalovou kapelu, DJe, cembalistu, hráče na heligonku a operní pěvkyni do jedné místnosti, dal všem LSD a nutil je zhudebnit svoje verše, mohl by se výsledek přiblížit Igorrrovi. Tvorba tohoto breakcoreového producenta a multiinstrumentalisty je totiž šílená jízda, karneval bizarností a absolutní nevázanosti.

Na svém šestém albu nás bere kamsi na Blízký východ. Ve videu k úvodní skladbě Downfall Desert vidíme nomáda sedícího se svým velbloudem u ohně, jak sleduje ztroskotání astronauta uprostřed pouště. Ten pak vláčí svou loď podobnou monumentu z Vesmírné odysey a nechává ji stát vedle skal, aby, kdoví, udělala to samé, co ve filmu? A k velbloudovi se na desce vrátíme ještě jednou – v chytlavé a nejvíc potrhlé skladbě Camel Dancefloor působící, jako by metalová kapela ověsila nebohé zvíře lampiónky a vyrazila s ním do Bejrútu na diskotéku.

První skladba také naznačuje žánrové směřování celého alba a vůbec proměnu, kterou Igorrrova tvorba prochází. Zatímco v jejích začátcích byl na prvním místě breakcore a elektrická kytara zaznívala jen jako doplněk, Spirituality and Distortion už je především metalové album. Doplněné klavírem, ženským vokálem, ozvláštněné trochou breakcoreových rytmů a nesouvisející, ale zřejmě nezbytnou heligonkou.

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější, na Igorrrovy poměry místy až konzervativní. Rozhodně jí ale nechybí síla, především díky ohromně narostlé produkci. Už v čase Savage Sinusoid se projekt Igorrr rozrostl o vokalistu a bubeníka, až nyní je to ale pořádně slyšet. Dvakrát čistší a mohutnější zvuk dodává albu doposud neviděný majestát.

V metalu je Igorrr silný, což vzbuzuje patřičný ohlas. Už podruhé vydává u velkého žánrového labelu Metal Blade a velmi dobře jej zná i metalová komunita v České republice – v roce 2017 zahrál nadšenému publiku na Brutal Assaultu. Skoro by se dalo říct, že metalisté Igorrrovi rozumějí. Samozřejmě díky stále výraznějšímu tíhnutí ke kytarám, ale možná také proto, že celý ten žánrový propletenec už od začátku skládá docela přehledně. Tak, že si na něj za chvíli zvyknete a přestanete jej vnímat jako něco nestravitelného. Kdoví, třeba lze nakonec opravdu najít spiritualitu v pokroucenosti.

report z koncertu Igorrr v Praze zde

Info

Igorrr – Spirituality and Distortion (Metal Blade, 2020)
bandcamp kapely

foto © Metal Blade

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.

Třpytky a rozkousaný rty (Pokoj25)

Tomáš Červenka 29.04.2020

Kocovina, rozkousané rty a zbytek třpytek na obličeji; krásnej den. A bude hůř je další sbírkou povídek z pražského světa barevných vran.