Články / Recenze

Kde jsem tohle naposledy slyšela? (Jungle)

Kde jsem tohle naposledy slyšela? (Jungle)

Lucie Tlustošová | Články / Recenze | 25.05.2019

OHODNOŤTE DESKU

Ne každý hudební projekt dokáže po pouhém roce fungování nahrát debut, vydat ho pod záštitou labelu XL Recordings (Radiohead, The Prodigy, The Horrors) a získat nominaci na Mercury Prize. Londýnské dvojici Jungle se to s jejich stejnojmennou první deskou podařilo. Nahrávka míchající soul, disco a funk prestižní cenu sice nevyhrála, ale i nominace zajistila jejím autorům nemalý zájem. Druhou desku For Ever tak doprovázela velká očekávání. Ta ale Jungle, neboli Josh Lloyd-Watson a Tom McFarland, nedokázali na For Ever naplnit.

V souladu s pravidly funku se For Ever vrhá do chytlavých rytmů, rozverné melodie šmrncnuté osmdesátkovým vibem jsou ale jen veselou záštitou pro texty s rozchodovou tematikou. Nepříliš komplikovaně vystavěné verše jako „You never gonna change me, I was already changin'“ s lehkostí doplňují instrumentální složku, která na For Ever zaujímá tu důležitější pozici. Deska začíná jako zábava, prostředek k odreagování. Počáteční skladby jako Heavy, California, Happy Man a Cherry mají potenciál stát se hitovkami. A to ne těmi otravnými, ale těmi, u kterých si rádio dáte ještě o trochu víc nahlas.

fotogalerie z koncertu Jungle v Roxy zde

S postupující stopáží začíná duo kombinovat více a více prvků. Funková kytara, tropické perkuse, smyčce, tleskání, cinkání, falzet, popěvky na pozadí, sborový zpěv, ale hlavně široká škála různorodých elektronických zvuků (ptačí zpěv přecházející do otravného houkání alarmu ve skladbě Mama Oh No). Zdá se, jako by dvojice producentů měla spoustu práce s vytvářením dílčích spojnic mezi tak různorodou směsí, až si zapomněla skladby poslechnout jako celek. Písně tak obsahují téměř vše, ale paradoxně nepředávají mnoho. Křečovité šroubování prvků navíc dusí hravost a uvolněnost, která by hudbě inspirované funkem a soulem rozhodně slušela více než mechanická promyšlenost.

Na konci alba přichází už jen déjà vu. Kde jsem tohle naposledy slyšela? Ach, před pár minutami na stejné desce. A vlastně taky na debutu Jungle, a i tam nejmíň dvakrát. Duo svoji hudbu nedokáže natolik kreativně tvarovat, aby výsledná recyklace zněla originálně. Přesycenost rozličnými zvuky pak jen vytváří chomáč hluků, ze kterého nedokážete oddělit jednu věc od druhé. Pocit, že všechno zní stejně, se tak ještě umocňuje. Jungle přitom mají skladatelské schopnosti na to, aby nahráli desku povedenou od začátku až do konce. Jen k tomu nemusí používat všechny zvuky, které jejich portfolio nabízí.

Info

Jungle – For Ever (XL Recordings, 2018)
web kapely

Metronome Festival Prague 2019
21. - 23. 6. 2019
Výstaviště Holešovice, Praha
fb událost

foto © Charlie Di Placido

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.

Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky

Jakub Šíma 02.11.2019

Laterna magika je multimediální fenomén, který již od počátečního úspěchu na výstavě Expo 58 v Bruselu poutal pozornost nejen české, ale i světové veřejnosti.

Kdo tady co posral? (Mucha)

Adéla Poláková 29.10.2019

Pro novou desku Muchy je příznačná fúze žánrů, prolínání jazyků a vypůjčování si jak melodií, tak slov odjinud.

Nejsem mladý a nejsem starý (TaxiWars)

maxim 27.10.2019

Oproti předchozím deskám TaxiWars je Artificial Horizon lehčí, více se tančí, více se fouká kouře na parket, ubylo hřmotnosti, důrazu, aniž by kapela ztratila groovy.

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

Vojtěch Březík 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.