Články / Recenze

Kde jste mý přátelé dneska v noci? (Houpací koně)

Kde jste mý přátelé dneska v noci? (Houpací koně)

Jakub Šilhavík | Články / Recenze | 18.11.2016

Když v roce 2013 Houpací koně vydali šestou řadovku Everest, dočkali se po letech dřiny v nahrávacím studiu a vymetání zapomenutých klubů konečně zaslouženého úspěchu. Nebyly to sice beznadějně vyprodané koncerty, jak se v posledních letech daří jesenickým Priessnitz, další tuzemské kapele se svébytnou lokální poetikou, ale o to kultovní ústecké formaci ani nikdy nešlo. Očekávání spojené s novinkou tak bylo logicky vyšší než kdy dřív... Houpací koně neponechali nic náhodě a dlouhé nahrávání v domovském Tajným studiu s nadsázkou přirovnávali ke vzniku klasické desky artrockových dinosaurů Pink Floyd.

Při poslechu se nelze ubránit vzpomínce na zástup rockových hrdinů minulosti, kteří pomalu odcházejí na druhý břeh, ale jejich odkaz nepřestává žít. Celé album otevírá a po dalších čtyřiceti intenzivních minutách opět uzavírá krátký instrumentální motiv, první regulérní skladbu Tesaři protíná sampl strojových úderů řemeslníků, tesklivé sólo na saxofon ve druhém singlu Mapa pro změnu připomene Bowieho působivé loučení se životem na albu Blackstar.

Mohutně vystavěný zvuk skladeb a puntičkářská produkce Honzy Brambůrka neubírají nic na dřívější naléhavosti. Stačí, aby charismatický frontman Jiří Imlauf v písni Kampus pronesl verše "Na ministerstvu pravdy zase lžou/ na ministerstvu lásky, tam se střílí" a barikády se rázem plní zástupy revolucionářů. Rostoucí tenze se za doprovodu piána na krátký okamžik zklidní a následně vše exploduje ve víru zkreslených kytar, ukázkový příklad nestárnoucího kouzla střídání hlasitých a tichých pasáží.


Kde jste mý přátelé dneska v noci? rozhodně není příjemnou deskou pro dlouhé podzimní večery v přítmí krbu, tíživá atmosféra se zarývá pod nehty jako mráz a její bezútěšnost evokuje současnou náladu ve společnosti, kdy většina lidí volí jednoduché řešení složitých problémů. I přes pochmurné vyznění alba a nespočet let odkroucených na hudební scéně působí Houpací koně stále stejně mladistvě a odhodlaně, jako by jejich kariéra teprve začínala a prali se doslova o holou existenci. Pozitivní roli v tom jistě hraje i nedávná změna v sestavě, kdy všestranný multiinstrumentalista Pavel Nepivoda nahradil dlouholetého parťáka Mílu Kolenatého, okamžitě se zapojil do tvůrčího procesu a výrazně se otiskl na klenutém filmovém zvuku písní 90 nebo Nečekat.

Houpací koně po zdolání Everestu nezamířili zpátky do základního tábora, naopak vystoupali do nekonečných výšek někam za horizont, kde vznikla jedna z nejlepších desek letošního roku. Zlatý časy nekončí.

Info

Houpací koně - Kde jste mý přátelé dneska v noci? (Yannick South, 2016)
www.houpacikone.cz

foto © Adamson

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jiskra nostalgie (Crywank)

Veronika Tichá 23.11.2021

Crywank mohou působit písničkářsky nebo folkově, sami se ale tomuto označení vždycky bránili.

Napíšu tobě, ty zas mi (Gudrun Gut + Mabe Fratti)

Richard Kutěj 04.11.2021

Gudrun Gut a Mabe Fratti vytvořily svébytný mix experimentální elektroniky, ambientu a klubových vlivů.

Plamen jako testament (Leonard Cohen)

Jiří Vladimír Matýsek 12.10.2021

Než v roce 2016 ve dvaaosmdesáti letech zemřel, stačil dokončit poslední album You Want It Darker a připravit základ svého básnického testamentu.

Naděje je zpátky ve hře (Low)

Jiří Přivřel 07.10.2021

Na třinácté řadovce Hey What od Low mezi písněmi probíjí vysoké napětí. A pak že prý manželství po letech ztrácí jiskru...

Pohled přes negativ Deafheaven

Jiří Procházka 05.10.2021

Kromě poetických textů zahalených v oparu neotřelých metafor zůstal rukopis Deafheaven patrný i v líbivě sladkobolných melodiích a dynamickém vývoji skladeb.

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace