Články / Recenze

Kde přistál Gagarin a další naše lásky

cyril kosak | Články / Recenze | 20.01.2015

Jurij Alexejevič Gagarin... proč se takhle jmenujou, to netuším, jenže historický fakt má v zádech vždycky konspirační teorii a tak je to v pořádku. Pražsko-havířovská kapela Gagarin má v zádech De Reval a Goro, uječené spratky a odpadlíky jako John Ball, humanitární kněze zaběhlé v iráckém pohraničí, nebo Goro, psi zaběhnuté v nedělní škole Safenat Paneach, uječené spratky, kteří solidně hýbali emo-coreovým podzemím v dobách, kdy emo znamenalo emo a screamo bylo základní skladební dvojicí každé pořádné věty o lásce k tomuto světu.

V současné sestavě hrají nějaké tři roky, ale už dříve prosakovali do domovských formací, možná jste registrovali EP Love, což je název signifikantní pro všechny zmíněné skupiny, průsečíky. Nový materiál má jasně lepší zvuk, muzikanti jsou vyhranější a vyřvanější, elektronika barevnější a hlavně neskrývaně atakuje popové loužičky. S tím není žádný problém, problém je spíš s angličtinou, protože čeština jim nabízí nejen větší srozumitelnost (důležitost textů je podtržená jejich poctivým zveřejňováním a u screama a murmuru má své opodstatnění), ale taky důraznost. K těmhle kapelám prostě patří slova jako láska nebo přátelství, život v jejich držce není jen žmoulanou televizní frází ani ušmudlaným pěťákem. V tracích Everyday a Reason se i díky tomu dostávají na hranu, jakkoliv je Everyday hitovka jako kráva; kýč jim nikdy nebyl tak blízko, remízu drží jen energií, remízu drží za koule, jen nevím, jestli to nejsou vánoční baňky, backvokál a třpytivý beat je hrnec na prdel, kdo by taky jedl z talíře. Až tady se dá zajít, jistě, jen prosím opatrně.

Gagarin balancují screamo klepačku a pravidelný beat s dalšími zvukovými plány, vědí, že opakování je matka moudrosti a stará píča, podle toho, kdo vás rodil, podle toho, komu říkáte mami, na které straně člověka stojíte. Proto je skladba Sklo hned úvodní, proto následující Není nic sleví z nasazení a dokáže se koncentrovat i na ztišený zpěv, proto umí pomalejší linku, nádech a výdech. Je pozoruhodné sledovat, jak jste před pár lety nevěděli, proč a co to dělají a najednou to dává smysl. Najednou dává smysl ječet: i ty nejsladší polibky zanechávají na rtech nesplnitelnou touhu. Během těch třiadvaceti minut vám možná bude dávat smysl mnoho jiných věcí.

Nápověda na závěr: Remek je kámoš.

Info

Gagarin – EP (diy, 2014)
www.bandzone.cz/gagarin

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?