Michal Pařízek | Články / Recenze | 08.12.2013
Mat Sweet je mistrem tajuplné a správně „divné“ hudby, alba Boduf Songs vždycky vycházela z klenuté tradice staroanglického folku a náladou dosahovala až někam k pohanským dobám, kdy byl Excalibur ještě pevně v kameni a na britských ostrovech po sobě házely jednotlivé kmeny kamení. Folkové melodie pokaždé doplňovalo elektronické škrundání a skřípot, čarovné beaty a samply se k lidovým motivům nečekaně dobře hodily. Ale tohle je minulostí, novinka Burnt Up on Re-Entry je jinde. Jestli to má něco společného s poměrně nečekaným přestupem k labelu Southern, není zřejmé, ale vlastně se není čemu divit. Boduf Songs byli vždycky u Kranky za ty divně divné, v téhle společnosti se budou cítit mnohem lépe.
Čarokrásné melodie zůstávají, ale najednou jako by se Mat Sweet pokoušel jemné předivo písní nahradit trochu jinými prostředky. Elektronické spodky střídmě doplňuje pár tónů elektrické kytary a klávesové plochy, tam, kde dříve přicházely cyklické řetězce melodií a vtahující mantry, tam se najednou přitvrzuje a rachotí. Skladby Boduf Songs působily vždy jako úryvky z bezčasí, mohly vlastně začít a končit kdekoliv. Nyní jde ale o tradičně vystavěné písně, které sice uvádí mlhavé droneové intro, ale vrcholy skladeb se občas ztrácejí v břitce odsekávaných riffech a noiseových soubojích. Ke slovu přichází i nečekané shoegazeové momenty, v některých chvílích se album dostává až ke space nebo krautrocku. Tahle úsporná přímočará rovina Boduf Songs sluší, stejně jako občasná přitvrzení. Třeba taková Everyone Will Let You Down in the End je rockový hit, který bude jistě jedním z koncertních středobodů.
V některých skladbách připomíná Mat Sweet jiného solitéra, Phila Elveruma a jeho Mount Eerie. Jejich skladby jsou podobně nečitelné, Sweet má možná více řekněme lidštějších momentů, dokáže se více obnažit a také udržet na uzdě. Krásný klávesový motiv, který provází píseň Long Diviner, doslova svádí k noiseovému prznění, k čemuž ovšem nedojde, a právě v tomhle napětí tkví hlavní krása písně. Boduf Songs tak mají téměř rádiovou skladbu (berte s rezervou), jednoduše krásnou a dojemnou, aniž by byť minimálně uhnuli z nastaveného směru. Podobné je to s celým albem, Matův šeptaný vokál má stále velkou sílu a jeho melodie zprůzračněly, vyrostly. Burnt Up on Re-Entry je silné album. A pokud některá alba Boduf Songs působila studeně, jako studiová záležitost, novinka je živá. A o to možná přístupnější.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.