Akana | Články / Profily | 26.12.2014
V písničkářském světě Leonarda Cohena se něco mění. Pauzy mezi alby se začínají prodlužovat a především na nich přibývá instrumentálních barev. Průzračně prostá aranžmá prvních tří desek Cohenovi přestávají stačit a pro písně na New Skin for the Old Ceremony volí ve spolupráci s produkujícím pianistou Johnem Lissauerem o poznání pestřejší hudební pozadí.
Nejde ale o zdaleka tak dramatický zlom, jaký skýtá poslech následujícího spectorovského opusu Death of a Ladies' Man. Znějí tu sice smyčce (časté, ovšem vkusně a nápaditě zakomponované), perkuse, saxofon, klavír, banjo, trubka či flétny, ale jejich použití je velmi decentní. Od Cohenova hlasu si drží uctivou distanc (jen množící se ženské sbory jsou s ním naopak ve stále důvěrnějším spojení) a někdy jsou záměrně nahrané tak, aby zněly jako z vedlejšího pokoje. Zpívajícího básníka tudíž nic netísní a pro rozehrávání omamných nálad má zrovna tolik prostoru jako dřív.
Širší zvukové spektrum má ale přeci jen určitý vliv: album nepůsobí zdaleka tak zachmuřeně jako třeba Songs of Love and Hate. Z Cohenových úst i nadále plynou především hořce milostné nebo dušezpytné verše, v nichž se rozkoš a naděje zoufale rvou o každou píď prostoru s marností, ale díky rozmanitosti aranžmá a temp, ale i díky kratším stopážím většiny písní část jejich tíživosti padá. K instrumentální askezi předchozího období se přibližují Chelsea Hotel #2 (rozechvělá vzpomínka na prchavý vztah s Janis Joplin), A Singer Must Die nebo Take This Longing, naopak živější aranžmá prosvětlují třeba Lover, Lover, Lover nebo There Is a War. Tedy alespoň jejích hudební složku, když už texty nadále přetékají mučivými pochybnostmi, nepokojem, vnitřními rozpory a nezhojenými šrámy ze ztroskotaných vztahů.
Ale přece bychom po Cohenovi nechtěli veselé písně, ostatně melancholie a duševní i tělesná trýzeň se s humorem nevylučuje, čehož je právě Cohen (nebo třeba Nick Cave, jeden z jeho nejpilnějších žáků) důkazem. Jeho poezie je komplexní, a přece jasně profilovaná. A nahrávka New Skin for the Old Ceremony nabízí i přes ustálený rukopis další skvostné plody, jako jsou Is This What You Wanted, Chelsea Hotel #2, Lover, Lover, Lover nebo Who by Fire. I když poněkud opomíjená, o nic méně klasická kolekce jako ty předešlé.
Leonard Cohen - New Skin for the Old Ceremony (Columbia, 1974)
www.leonardcohen.com
redakce 22.03.2024
Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.
redakce 21.03.2024
Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.
redakce 20.03.2024
Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.
redakce 20.03.2024
Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.
redakce 19.03.2024
Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.
redakce 18.03.2024
Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.
redakce 18.03.2024
Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.
Dušan Šuster 29.06.2023
Donútiť jazz a tanečnú hudbu, aby existovali v symbióze, je neľahká výzva. Mezerg však práve na nej vybudoval svoj autorský rukopis.
Jan Krejča 24.03.2023
Nikdy jsem nevěřil v linearitu hudebního vývoje, nikdy jsem neuctíval interprety ani kapely víc, než bylo nutné. Počítal jsem vždy s niternou intuicí, která mě přivábí k něčemu výjimečnému.
redakce 15.03.2023
Nizozemská postpunková senzace stihla za dva roky existence vydat sotva hrst písní a už se z nich stala jedna z nejžhavějších evropských nadějí.