Články / Profily

Kdo by chtěl po Cohenovi veselé písně?

Kdo by chtěl po Cohenovi veselé písně?

Akana | Články / Profily | 26.12.2014

V písničkářském světě Leonarda Cohena se něco mění. Pauzy mezi alby se začínají prodlužovat a především na nich přibývá instrumentálních barev. Průzračně prostá aranžmá prvních tří desek Cohenovi přestávají stačit a pro písně na New Skin for the Old Ceremony volí ve spolupráci s produkujícím pianistou Johnem Lissauerem o poznání pestřejší hudební pozadí.

Nejde ale o zdaleka tak dramatický zlom, jaký skýtá poslech následujícího spectorovského opusu Death of a Ladies' Man. Znějí tu sice smyčce (časté, ovšem vkusně a nápaditě zakomponované), perkuse, saxofon, klavír, banjo, trubka či flétny, ale jejich použití je velmi decentní. Od Cohenova hlasu si drží uctivou distanc (jen množící se ženské sbory jsou s ním naopak ve stále důvěrnějším spojení) a někdy jsou záměrně nahrané tak, aby zněly jako z vedlejšího pokoje. Zpívajícího básníka tudíž nic netísní a pro rozehrávání omamných nálad má zrovna tolik prostoru jako dřív.

Širší zvukové spektrum má ale přeci jen určitý vliv: album nepůsobí zdaleka tak zachmuřeně jako třeba Songs of Love and Hate. Z Cohenových úst i nadále plynou především hořce milostné nebo dušezpytné verše, v nichž se rozkoš a naděje zoufale rvou o každou píď prostoru s marností, ale díky rozmanitosti aranžmá a temp, ale i díky kratším stopážím většiny písní část jejich tíživosti padá. K instrumentální askezi předchozího období se přibližují Chelsea Hotel #2 (rozechvělá vzpomínka na prchavý vztah s Janis Joplin), A Singer Must Die nebo Take This Longing, naopak živější aranžmá prosvětlují třeba Lover, Lover, Lover nebo There Is a War. Tedy alespoň jejích hudební složku, když už texty nadále přetékají mučivými pochybnostmi, nepokojem, vnitřními rozpory a nezhojenými šrámy ze ztroskotaných vztahů.

Ale přece bychom po Cohenovi nechtěli veselé písně, ostatně melancholie a duševní i tělesná trýzeň se s humorem nevylučuje, čehož je právě Cohen (nebo třeba Nick Cave, jeden z jeho nejpilnějších žáků) důkazem. Jeho poezie je komplexní, a přece jasně profilovaná. A nahrávka New Skin for the Old Ceremony nabízí i přes ustálený rukopis další skvostné plody, jako jsou Is This What You Wanted, Chelsea Hotel #2, Lover, Lover, Lover nebo Who by Fire. I když poněkud opomíjená, o nic méně klasická kolekce jako ty předešlé.

Info

Leonard Cohen - New Skin for the Old Ceremony (Columbia, 1974)
www.leonardcohen.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2021: Správným směrem aneb Ruská indie scéna

Maria Pyatkina 20.01.2022

Průkopnici ruské indie scény následovali na začátku tisíciletí západní trendy nebo snili o tom, aby prorazili v zahraničí. Poslední desetiletí pozorujeme jiný trend...

Nejlepší texty Full Moonu 2021: Soumrak bohů? The Doors a změna vnímání rockového hrdiny

Michal Pařízek, Karel Veselý 19.01.2022

Jsou The Doors po půl století ještě relevantní? Byl Jim Morrison skutečně někým, k němuž je záhodno vzhlížet?

Nejlepší texty Full Moonu 2021: V záři červeného blesku aneb Polská ženská angažovaná hudební scéna

Sabina Coufalová 18.01.2022

Ačkoli je v hudbě stále dodržována svoboda slova, za veřejné politické akce se nemálo umělkyň a aktivistek potýká s problémy s policií.

Dveře jsou otevřené (Nový ukrajinský rap)

Maria Pyatkina 06.11.2021

Jedním z vrcholů Žižkovské noci 2021 bylo vystoupení patronky ukrajinského rapu Alyony Alyony. Skrze rozhovor s ní nahlížíme pod pokličku tamní rapové scény.

Slast digitálního purismu (Raster((Noton))

Karel Veselý 21.09.2021

Jedno z nejdůležitějších vydavatelství pro experimentální elektroniku posledního čtvrtstoletí oslaví své narozeniny na letošním festivalu Lunchmeat.

Liraz aneb retropop s příčinou

Jiří Moravčík 12.07.2021

Zatímco v izraelském seriálu Tehran hraje zpěvačka Liraz Charhi agentku Mossadu, na pop-rockovém albu Zan dokazuje, jak napínavé může být tajné natáčení s íránskými hudebníky.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Co je to dneska videoklip? (Na vlastní oči: David Kořínek)

Karel Veselý 07.01.2021

David Kořínek (Rafani) současnou hudbu sleduje se stejným zájmem jako umění a to mu dává šanci oba světy, které se v mnohém ovlivňují, zodpovědně srovnávat.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Z okraje společnosti do kulturního kánonu (Grime)

Jakub Šíma 07.01.2021

Prošel cestu, na které dokázal dát hlas lidem z okraje společnosti, aktivizoval je a nabídnul vzory, s kterými se mohli ztotožnit. Grime.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Buď řeznickej pes (Michael's Uncle)

mxm 06.01.2021

Někdy v jednadevadesátém kdosi zazvonil za dveřmi v paneláku uprostřed hornického sídliště... Maxim týrá paměť v rubrice Kult. Michael’s Uncle.

Full Moon Stage 2021: The Membranes

redakce 06.12.2020

Comebacky jsou módou i prokletím posledních let. Jeden takový budeme mít na Full Moon stage na Colours. A bude to nejvíc.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace