Články / Sloupky/Blogy

Kdo byl na Měsíci první? Aneb hudba, kterou neslyšíte

Kdo byl na Měsíci první? Aneb hudba, kterou neslyšíte

Marek Blažíček | Články / Sloupky/Blogy | 21.06.2021

Sedmašedesátiletý italský umělec Salvatore Garau se dlouhá léta věnuje konceptuálnímu umění a zároveň maluje abstraktní obrazy. Jeho poslední dvě sochy byste ovšem v prostoru hledali těžko – jsou „neviditelné“, prakticky neexistují, tedy existují, ale pouze v mysli autora. Jednu z těchto soch vystavil na milánském náměstí Piazza della Scala, respektive zde čtvercem z pásky vymezil prostor, ve kterém se socha podle něj nachází. Druhou s názvem Io Sono (v italském překladu „jsem“) vydražil za 15 tisíc euro (380 tisíc korun). Výtvarné umění tím vyhrálo další fázi závodu v osídlení konceptuálního Měsíce, když na něm prodejem neviditelné sochy zapíchlo pomyslnou vlajku.

Poprvé se ve světě umění vydražilo „nic“. Ono „nic“ se už vystavovalo, známý příklad představuje výstava v pařížské galerii Iris Clert z dubna 1958 s názvem Le Vide (v překladu „Prázdnota“). Yves Klein vybílil stěny a nechal tři tisícovky zmatených návštěvníků vnímat absolutní prázdnotu. Podobné kousky v různých variacích tropili i další Kleinovi současníci. Člověka tedy napadá, proč se kolem Garauovy sochy dělá takový humbuk. Garau ovšem tohle „nic“ vydražil. Navíc s tím, že socha přeci existuje, ale jen v hlavě umělce. „Tohle dílo po vás chce, abyste aktivovali sílu představivosti. Vakuum není nic jiného než prostor plný energie, a i když ho vyprázdníme a nic v něm nezůstane, podle Heisenbergova principu neurčitosti má toto ‚nic‘ váhu. Má tedy energii, která se kondenzuje a přeměňuje v částice, tedy v nás,“ uvedl.

Před tím, než se Garau začal věnovat výtvarnému umění, byl bubeníkem v kapele Stormy Six. Jak se dobývání konceptuálního Měsíce s prodejem „ničeho“ dařilo v hudbě? Kdyby Garau změnil obor, třeba by se na něj dostal ještě dřív… Na rozdíl od výtvarného umění se tam totiž „nic“, nebo chceme-li idea díla, prodávala už v dobách Johna Cage a jeho „hitu“ s názvem 4'33", v němž Cage v přesně vymezeném časovém intervalu třikrát zavře a otevře klavír. 4'33" hrál na koncertech, skladba se ozývala z jukeboxů (údajně jako vítaný oddech od rock and rollových vypalovaček) a taky se dočkala i coverů. Přičemž jeden má na svědomí i Frank Zappa.

John Cage ale ten pomyslný stožár vlajky, která se už už zapichovala do povrchu Měsíce, rozlámal právě při zavírání klavíru. Kdyby ho nezavřel, „nic“ by se třeba prodalo už před mnoha lety. Ale zatímco Cage se 4'33" chtěl ukázat, že i když neslyšíme „nic“, tak stále něco slyšíme, Garau zašel ještě dál. Co by se asi stalo, kdyby zůstal u hudby?

Info

foto © se svolením Salvatoreho Garaua

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #64: „I got a feeling I just can't shake“

Michal Pařízek 22.10.2021

Courám se po Skalitzer Straße, tradičně fouká, ale vlastně je teplo. Míjím zavřený Privat Klub, novou sicilskou kavárnu, kterou si okamžitě zařazuji do záložky jménem Jednou jistě...

Šejkr#63: Báječná léta

Michal Pařízek 08.10.2021

Sedím na osiřelé zahrádce Barriquády v zapnuté bundě a pohodlí kupodivu nepomáhá ani sklenice kremžského ryzlinku, kterou si trochu tvrdohlavě objednám...

Šejkr #62: Elán mezi oblázky

Michal Pařízek 24.09.2021

Fouká tak, že i zavřené slunečníky se komíhají jak sbor opilých baletek a chudák číšník z místní taverny má s rovnáním neposlušných lehátek slušnou honičku...

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace