Články / Sloupky/Blogy

Kdo byl na Měsíci první? Aneb hudba, kterou neslyšíte

Kdo byl na Měsíci první? Aneb hudba, kterou neslyšíte

Marek Blažíček | Články / Sloupky/Blogy | 21.06.2021

Sedmašedesátiletý italský umělec Salvatore Garau se dlouhá léta věnuje konceptuálnímu umění a zároveň maluje abstraktní obrazy. Jeho poslední dvě sochy byste ovšem v prostoru hledali těžko – jsou „neviditelné“, prakticky neexistují, tedy existují, ale pouze v mysli autora. Jednu z těchto soch vystavil na milánském náměstí Piazza della Scala, respektive zde čtvercem z pásky vymezil prostor, ve kterém se socha podle něj nachází. Druhou s názvem Io Sono (v italském překladu „jsem“) vydražil za 15 tisíc euro (380 tisíc korun). Výtvarné umění tím vyhrálo další fázi závodu v osídlení konceptuálního Měsíce, když na něm prodejem neviditelné sochy zapíchlo pomyslnou vlajku.

Poprvé se ve světě umění vydražilo „nic“. Ono „nic“ se už vystavovalo, známý příklad představuje výstava v pařížské galerii Iris Clert z dubna 1958 s názvem Le Vide (v překladu „Prázdnota“). Yves Klein vybílil stěny a nechal tři tisícovky zmatených návštěvníků vnímat absolutní prázdnotu. Podobné kousky v různých variacích tropili i další Kleinovi současníci. Člověka tedy napadá, proč se kolem Garauovy sochy dělá takový humbuk. Garau ovšem tohle „nic“ vydražil. Navíc s tím, že socha přeci existuje, ale jen v hlavě umělce. „Tohle dílo po vás chce, abyste aktivovali sílu představivosti. Vakuum není nic jiného než prostor plný energie, a i když ho vyprázdníme a nic v něm nezůstane, podle Heisenbergova principu neurčitosti má toto ‚nic‘ váhu. Má tedy energii, která se kondenzuje a přeměňuje v částice, tedy v nás,“ uvedl.

Před tím, než se Garau začal věnovat výtvarnému umění, byl bubeníkem v kapele Stormy Six. Jak se dobývání konceptuálního Měsíce s prodejem „ničeho“ dařilo v hudbě? Kdyby Garau změnil obor, třeba by se na něj dostal ještě dřív… Na rozdíl od výtvarného umění se tam totiž „nic“, nebo chceme-li idea díla, prodávala už v dobách Johna Cage a jeho „hitu“ s názvem 4'33", v němž Cage v přesně vymezeném časovém intervalu třikrát zavře a otevře klavír. 4'33" hrál na koncertech, skladba se ozývala z jukeboxů (údajně jako vítaný oddech od rock and rollových vypalovaček) a taky se dočkala i coverů. Přičemž jeden má na svědomí i Frank Zappa.

John Cage ale ten pomyslný stožár vlajky, která se už už zapichovala do povrchu Měsíce, rozlámal právě při zavírání klavíru. Kdyby ho nezavřel, „nic“ by se třeba prodalo už před mnoha lety. Ale zatímco Cage se 4'33" chtěl ukázat, že i když neslyšíme „nic“, tak stále něco slyšíme, Garau zašel ještě dál. Co by se asi stalo, kdyby zůstal u hudby?

Info

foto © se svolením Salvatoreho Garaua

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #88: Zůstaň tu tak dlouho, jak chceš…

Michal Pařízek 23.09.2022

„Dávejte pozor na podlahu,“ zazní ve chvíli, kdy nečekaně došlápnu na ztvrdlé bahno umístěné na podlaze setmělé instalace thajsko-amerického multimediálního umělce Korakrita Arunanondchaie.

Šejkr #87: Pěna dní

Michal Pařízek 09.09.2022

Na chodníku za zdí Prezidentské (Grasalkovičovy) zahrady sbírám první letošní kaštan. Sakra, já to věděl.

Šejkr #86: Nepopsaný papír

Michal Pařízek 26.08.2022

Původně jsem zamýšlel tenhle sloupek věnovat Joe Strummerovi, minulou neděli by mu bylo sedmdesát. Nakonec z toho vylezly poznámky o smutku a růžoví delfíni.

Brutal Assault 2022: pohlednice z dovolené

redakce 21.08.2022

Nastal čas na rekapitulaci toho nejlepšího, nejhlasitějšího, nejcivilnějšího i nejpompéznějšího. Headlineři, klubovky, jistoty, nečekané objevy.

Šejkr #85: Kde se to zastavuje?

Michal Pařízek 12.08.2022

Někdejší setrvačnost skončila na jaře 2020, od té doby – a s letošními událostmi možná ještě o to víc – člověku dochází, jak to bylo divné a snad i nesprávné.

Šejkr #84: „Je jedno, že spíš, ono si ťa to počká…“

Michal Pařízek 29.07.2022

„Do deseti let tady všichni shoříme.“ Ano, na zahrádce před Veletržním palácem padají i takovéto věty. Není se čemu divit.

Šejkr #83: Zázrak na letisku

Michal Pařízek 15.07.2022

„Když něco považuješ za zázrak, tak se toho jen tak nevzdáš,“ říká Michal Kaščák v rozhovoru pro bulletin festivalu Pohoda a moc dobře ví, o čem mluví.

Pohoda Festival 2022: To nejlepší

redakce 11.07.2022

Festival, na který jezdíme velmi často a ne pouze po jednotlivcích? Letos se vypravili i nováčci, vedle nich jsme oslovili i kamarády z řad médií nebo hudebníků, které jsme na…

Šejkr #82: Otevřete si okno

Michal Pařízek 01.07.2022

„Dunaj s Bittovou, Nick Cave, Mňága. Během dvou dní. Devadesátky jsou zpět. Když si nezapomenu vzít léky, bude to pěkný týden,“ nechal se Jindřich Šídlo, smál jsem se dvacet minut.

Za polárním kruhem hudby (Kora et le Mechanix)

prof. Neutrino 24.06.2022

Nabízí se aluze na slavné album Eskimo (1977) konceptualistů The Residents, kteří na něm zpracovali život inuitské vesnice. Expedice: Má láska aneb Le Pole Nord.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace