Marek Blažíček | Články / Sloupky/Blogy | 21.06.2021
Sedmašedesátiletý italský umělec Salvatore Garau se dlouhá léta věnuje konceptuálnímu umění a zároveň maluje abstraktní obrazy. Jeho poslední dvě sochy byste ovšem v prostoru hledali těžko – jsou „neviditelné“, prakticky neexistují, tedy existují, ale pouze v mysli autora. Jednu z těchto soch vystavil na milánském náměstí Piazza della Scala, respektive zde čtvercem z pásky vymezil prostor, ve kterém se socha podle něj nachází. Druhou s názvem Io Sono (v italském překladu „jsem“) vydražil za 15 tisíc euro (380 tisíc korun). Výtvarné umění tím vyhrálo další fázi závodu v osídlení konceptuálního Měsíce, když na něm prodejem neviditelné sochy zapíchlo pomyslnou vlajku.
Poprvé se ve světě umění vydražilo „nic“. Ono „nic“ se už vystavovalo, známý příklad představuje výstava v pařížské galerii Iris Clert z dubna 1958 s názvem Le Vide (v překladu „Prázdnota“). Yves Klein vybílil stěny a nechal tři tisícovky zmatených návštěvníků vnímat absolutní prázdnotu. Podobné kousky v různých variacích tropili i další Kleinovi současníci. Člověka tedy napadá, proč se kolem Garauovy sochy dělá takový humbuk. Garau ovšem tohle „nic“ vydražil. Navíc s tím, že socha přeci existuje, ale jen v hlavě umělce. „Tohle dílo po vás chce, abyste aktivovali sílu představivosti. Vakuum není nic jiného než prostor plný energie, a i když ho vyprázdníme a nic v něm nezůstane, podle Heisenbergova principu neurčitosti má toto ‚nic‘ váhu. Má tedy energii, která se kondenzuje a přeměňuje v částice, tedy v nás,“ uvedl.
Před tím, než se Garau začal věnovat výtvarnému umění, byl bubeníkem v kapele Stormy Six. Jak se dobývání konceptuálního Měsíce s prodejem „ničeho“ dařilo v hudbě? Kdyby Garau změnil obor, třeba by se na něj dostal ještě dřív… Na rozdíl od výtvarného umění se tam totiž „nic“, nebo chceme-li idea díla, prodávala už v dobách Johna Cage a jeho „hitu“ s názvem 4'33", v němž Cage v přesně vymezeném časovém intervalu třikrát zavře a otevře klavír. 4'33" hrál na koncertech, skladba se ozývala z jukeboxů (údajně jako vítaný oddech od rock and rollových vypalovaček) a taky se dočkala i coverů. Přičemž jeden má na svědomí i Frank Zappa.
John Cage ale ten pomyslný stožár vlajky, která se už už zapichovala do povrchu Měsíce, rozlámal právě při zavírání klavíru. Kdyby ho nezavřel, „nic“ by se třeba prodalo už před mnoha lety. Ale zatímco Cage se 4'33" chtěl ukázat, že i když neslyšíme „nic“, tak stále něco slyšíme, Garau zašel ještě dál. Co by se asi stalo, kdyby zůstal u hudby?
foto © se svolením Salvatoreho Garaua
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.