Články / Reporty

Kdo je váš zajíc ? (Petr Nikl v Divadle Archa)

Kdo je váš zajíc ? (Petr Nikl v Divadle Archa)

Dominika Prokopová | Články / Reporty | 24.06.2015

PQ. Přitažlivá zkratka. Prague Quadriennale 2015 už týden plní pražské domy uměním jevištního prostoru a pražské ulice divadlem všech forem. Modrá židle na červeném pozadí. Performance umělců z celého světa na vás číhají všude. Ale když se proderete skrze obří krabičky cigaret, superhrdiny, elegantní opeřence a květinová stvoření, můžete vstoupit do divadla a mít velkou radost z něčeho zcela jiného.

Vzduchoprázdno. Vzduchopřítomno. Krychle obsahující čísi dech jsou plné i prázdné, zářící i potemnělé, upomínající a klidné zároveň. Petr Nikl si jako skřítek v říši svého dětství hraje s hračkami, kterými byl od svého narození obklopen. Jeho matkou byla designérka Libuše Niklová, která obohatila dětství náš všech o žirafy, buvoly, slony a další stylový zvěřinec, který oživoval dech několika generací rodičů široko daleko. Známý výtvarník, performer, pohádkář a Tvrdohlaví zakladatel Petr Nikl vede znovu dialog s maminkou.

Černá a bílá. Stejné barvy, jaké má rodinný snímek, natočený na amatérský formát Super 8, který objevil Petr Nikl až ve své dospělosti. Záběry dvouletého chlapce v bezstarostných časech v těsné blízkosti stejného chlapce, který si i v dospělosti zachovává stejnou hravost a vynalézavost. Petr Nikl jako náčelník kmene, doprovázený muzikanty (Miroslav Černý a speciální hosté Jaroslav Mugrauer a Milan Lovec Bílovský), kteří svou nápaditou zemitou hudbou provázejí celý jevištní rituál. Automatické trasy robošvábů. Takový robošváb nelení, hledá si cestu. Jen když začne sněžit, jeho tempo se zpomalí, kolečka zmenšují, dráhy zužují. Sled obrazů propojený písněmi Petra Nikla, uvozený matčiným varováním. „Nejez ty bobule, jsou na nich bakterie,“ zazní a v tu ránu se nepřetržitý pohyb robošvábů zrcadlí na splasklé kostce, která zbavena vzduchu připomíná matčinu košili. Stejně náhodně jako se v naší mysli vynořují vzpomínky na někoho, koho jsme ztratili, přilétají věty, které směřovala starostlivá matka svému synovi ve snaze ochránit jej před nevyzpytatelností přírodních živlů.

Minimalistická scéna, kterou lze upravit na tisíc způsobů značky Fatra Napajedla. Když začne Petr Nikl krychle vyfukovat, jeviště se rychle promění v plochu plnou tajících ledových kostek. Když pak padne do ledové lázně, vytváří si z nich obal, ve kterém může na chvilku spočinout jako dítě pod babiččinou velkou peřinou nebo ještě nic netušící embryo. K úplnému prvopočátku odkazuje i ukázněná spermie, která v závěru představení přilétá a poklidně se vznáší jako připomínka mužského elementu, bez kterého by si ty maminky mnoho nepočaly.

Vzhledem k tomu, že k představení neexistuje žádný program a není ani doprovázeno anglickými titulky, předcházelo jeho začátku úvodní slovo v angličtině, které mělo vtáhnout mezinárodní diváky do děje. Ve chvíli, kdy vzlétla první okřídlená vzduchokrychle, rozuměli všichni všemu.

Někdo si dělá na kapesníku uzel, aby nezapomněl. Jsou-li tyto uzly čtyři a nachází-li se takový kapesník na hlavě, stává se symbolem starých časů, do kterých nás může přenést, abychom taky nezapomněli.

Info

Pražské quadriennale 2015:
Petr Nikl: Já jsem tvůj zajíc
21. 6. 2015, Divadlo Archa, Praha

foto © Kryštof Havlice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.