Články / Reporty

Kdo překoná Amandu Palmer a Bloc Party? (RfP 2013, den I.)

Kdo překoná Amandu Palmer a Bloc Party? (RfP 2013, den I.)

Vojta Koval | Články / Reporty | 03.07.2013

S blížícími se červencovými svátky nastala i doba jednoho z největších letních festivalů u nás. Rock for People odstartoval už v pondělí 1. července, ale hlavní program se rozeběhl až v úterý. Organizátoři na úvod připravili velká lákadla, charismatickou Amandu Palmer, strhující Bloc Party a precizní 30 Seconds to Mars. Nevystříleli si ale všechny náboje hned ze startu?

Vezměme to po pořádku. Počasí úvodním dnům festivalu přeje, čehož se po loňských zkušenostech všichni rozhodli řádně využít. Výsledkem je pětinásobná dislokace páteře z prudkého otáčení se za oblými tvary v plavkách, jen co vstoupíte do areálu. Taky se vám ale může stát, že se posilníte dvanáctkou Ostravarem (proč na festivalu v Hradci točí Ostravar, když ten už nenabídnou ani na Colours?) a probudíte se až při koncertu Bloc Party, v lepším případě už na Amandu Palmer. Ale co, na hudbu se bude chodit, až bude pršet – mimochodem zřejmě už ve středu večer.

Pokud byste se ale probrali vážně až na Amandu Palmer, vlastně byste nelitovali. Série britských kapel v hangáru Showcase scény byla sice povedená, ale třeba kapely Kins a Swim Deep od sebe rozlišíte jen podle toho, jak moc retro outfit mají na sobě. Zkrátka kvalitní britské indie kapely se vším všudy, včetně jisté neidentifikovatelnosti. To Amandu Palmer si rozhodně s nikým nespletete. V press centru možná kolovaly vtípky o nevyholeném podpaží, ale během koncertu si nikdo na nic takového ani nevzpomněl.

Úvod koncertu sráželo ozvučení, lidově řečeno moc to „nedunělo“. Do chvíle, než baskytarista vzal do ruky krásnou „lubovku“, nebyly jeho party skoro slyšet. To je ale tak jediná věc, kterou celému koncertu můžete vytknout. Amanda tradičně předváděla živelnou show, skočila do publika a i na rukou fanoušků zpívala neuvěřitelně. Kytarista v ultraminišortkách a lesklých kozačkách pařil do zemření a vystoupení okořenil dokonalým sólem na „flying V“, ale taky pořádným pádem na pódium. Na tomhle koncertě se pořád něco dělo, v jednu chvíli Amanda s mikrofonem zastrčeným v podprsence roztleskávala publikum, pak kapela začala hrát Twist and Shout uprostřed písničky o potratech. Divočina!

Stejně jako Amanda Palmer, i Bloc Party byli umístěni do Staropramen stage stanu. A dokázali do něj nalákat ještě o něco víc lidí. A ti pak dostali pořádnou hudební masáž. Bloc Party možná můžete vyčítat, že některé jejich skladby jsou si podobné, ale jednu věc jim upřít nemůžete – strhující rytmus servírovaný půvabnou bubenicí by donutil podupávat si i kvadruplegika. Vyvrcholením úterního programu byli 30 Seconds to Mars, kteří předvedli dokonalé vystoupení. Jared Leto neváhal publikum přesvědčovat, že návštěva České republiky je tím nejlepším, co ho kdy potkalo, koncert doprovázeli akrobaté na obručích, velké nafukovací balony nad hlavami posluchačů, k tomu bubeníci v barevných maskách… Skvělá show. Ale pokud nejste skalní fanoušek a neznáte všechna alba nazpaměť, chvílemi byste se asi nechytali. Jenom můj problém? Možná. Plnému Staropramen stanu to rozhodně nevadilo.

Kdo tuhle trojici velkých jmen překoná? Papa Roach, Queens of the Stone Age nebo božský Kája?

Info

Rock for People
2.7.2013, Festival Park, Hradec Králové

foto © Tomáš Moudrý

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes To Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?

Sen plný nostalgie (New Order)

redakce 04.10.2019

Vzpomínám na obrazy z Karlína, na Bernarda Sumnera, který si při kytarových partech poodstoupil od mikrofonu a dal hlavu na stranu, přesně jako v záznamech Joy Division.

Ekosystémy (Lunchmeat, Escher Fucker, Elías Merino & Tadej Droljc)

redakce 03.10.2019

Roztrieštená existencia večne meniacich sa objektov bola oklieštená objemom kvádrov a tento vzťah odrážala aj prítomnosť strohej architektúry CAMPu.

Krása nevolnosti. A naopak. (Dasha Rush vs. Alex Guevara)

redakce 02.10.2019

Kopule, na níž projekce probíhala, tak mohla být vnímána jako zvětšená lidská hlava, něco jako „nadhlava“ všech zúčastněných.