Články / Reporty

Kdo překoná Amandu Palmer a Bloc Party? (RfP 2013, den I.)

Kdo překoná Amandu Palmer a Bloc Party? (RfP 2013, den I.)

Vojta Koval | Články / Reporty | 03.07.2013

S blížícími se červencovými svátky nastala i doba jednoho z největších letních festivalů u nás. Rock for People odstartoval už v pondělí 1. července, ale hlavní program se rozeběhl až v úterý. Organizátoři na úvod připravili velká lákadla, charismatickou Amandu Palmer, strhující Bloc Party a precizní 30 Seconds to Mars. Nevystříleli si ale všechny náboje hned ze startu?

Vezměme to po pořádku. Počasí úvodním dnům festivalu přeje, čehož se po loňských zkušenostech všichni rozhodli řádně využít. Výsledkem je pětinásobná dislokace páteře z prudkého otáčení se za oblými tvary v plavkách, jen co vstoupíte do areálu. Taky se vám ale může stát, že se posilníte dvanáctkou Ostravarem (proč na festivalu v Hradci točí Ostravar, když ten už nenabídnou ani na Colours?) a probudíte se až při koncertu Bloc Party, v lepším případě už na Amandu Palmer. Ale co, na hudbu se bude chodit, až bude pršet – mimochodem zřejmě už ve středu večer.

Pokud byste se ale probrali vážně až na Amandu Palmer, vlastně byste nelitovali. Série britských kapel v hangáru Showcase scény byla sice povedená, ale třeba kapely Kins a Swim Deep od sebe rozlišíte jen podle toho, jak moc retro outfit mají na sobě. Zkrátka kvalitní britské indie kapely se vším všudy, včetně jisté neidentifikovatelnosti. To Amandu Palmer si rozhodně s nikým nespletete. V press centru možná kolovaly vtípky o nevyholeném podpaží, ale během koncertu si nikdo na nic takového ani nevzpomněl.

Úvod koncertu sráželo ozvučení, lidově řečeno moc to „nedunělo“. Do chvíle, než baskytarista vzal do ruky krásnou „lubovku“, nebyly jeho party skoro slyšet. To je ale tak jediná věc, kterou celému koncertu můžete vytknout. Amanda tradičně předváděla živelnou show, skočila do publika a i na rukou fanoušků zpívala neuvěřitelně. Kytarista v ultraminišortkách a lesklých kozačkách pařil do zemření a vystoupení okořenil dokonalým sólem na „flying V“, ale taky pořádným pádem na pódium. Na tomhle koncertě se pořád něco dělo, v jednu chvíli Amanda s mikrofonem zastrčeným v podprsence roztleskávala publikum, pak kapela začala hrát Twist and Shout uprostřed písničky o potratech. Divočina!

Stejně jako Amanda Palmer, i Bloc Party byli umístěni do Staropramen stage stanu. A dokázali do něj nalákat ještě o něco víc lidí. A ti pak dostali pořádnou hudební masáž. Bloc Party možná můžete vyčítat, že některé jejich skladby jsou si podobné, ale jednu věc jim upřít nemůžete – strhující rytmus servírovaný půvabnou bubenicí by donutil podupávat si i kvadruplegika. Vyvrcholením úterního programu byli 30 Seconds to Mars, kteří předvedli dokonalé vystoupení. Jared Leto neváhal publikum přesvědčovat, že návštěva České republiky je tím nejlepším, co ho kdy potkalo, koncert doprovázeli akrobaté na obručích, velké nafukovací balony nad hlavami posluchačů, k tomu bubeníci v barevných maskách… Skvělá show. Ale pokud nejste skalní fanoušek a neznáte všechna alba nazpaměť, chvílemi byste se asi nechytali. Jenom můj problém? Možná. Plnému Staropramen stanu to rozhodně nevadilo.

Kdo tuhle trojici velkých jmen překoná? Papa Roach, Queens of the Stone Age nebo božský Kája?

Info

Rock for People
2.7.2013, Festival Park, Hradec Králové

foto © Tomáš Moudrý

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.