Články / Recenze

Kdyby Master’s Hammer hráli na Miss, Římani by rovnou mohli začít věšet

Kdyby Master’s Hammer hráli na Miss, Římani by rovnou mohli začít věšet

David Vo Tien | Články / Recenze | 08.11.2014

Dvacet jedna let uběhlo od Euronymovy vraždy, kytaristy Mayhem a nadšence, který chtěl vydat Master’s Hammer na svém labelu Deathlike Silence. To je taky připomenuto ve skladbě Pod vrstvou prachu, s humornou poetikou Štormovi vlastní. Dvacet jedna let uteklo od Jilemnického okultisty. Deset let od smrti Quorthona, vedoucího člena Bathory, průkopníka viking metalu, věčného zdroje inspirace nejen pro black metalisty druhé vlny. A v roce 1987 vznikli Master’s Hammer. Ten samý rok se z Black Death stali Darkthrone, všechno souvisí se vším.

To, co jednotlivé skupiny True Norwegian Black Metalu spojuje, je svébytná autentická forma. Jasně rozpoznatelný ksicht, nehledě na černobílý nános corpsepaintu. Fenriz s nadsázkou tvrdí, že Master’s Hammer byli první norskou blackmetalovou kapelou. Jestli něco charakterizuje pánovo kladivo, tak je to nekompromisní osobitost. Ať už posunou hranice kamkoli se jim zachce, budou touto optikou nejryzejším blekýřem, stejně jako Darkthrone či Mayhem. Od svých severských „následovníků“ se liší především humorem a nadhledem. „Jak by vypadaly katolické hřbitovy, kdyby Římané místo křižování věšeli?“ Jistě, na stejnojmenném obrazu Jaroslava Panušky je sotva něco humorného, přesto koresponduje s omamnými vizemi i náturou pánova kladiva.

Výraznou hudební stránku doplňují vypravěčské texty plné zvukomalebných archaismů, neotřelých, někdy komických obratů, absurdit a psychedelických vizí. V šestém kruhu ohně jménem Vagus Vetus, jež je weltschmerz výpovědí poutníka zhnuseného modernitou a k ní se vztahujícím vývojem, zaujme kromě bohaté jazykové obrazotvornosti i satirický tón skladeb. Ničení zavedených zvyklostí přichází se songem Zvířecí zvuky, kde Štorm opět s vtipem jemu vlastním reflektuje dosavadní tvorbu i nahrávání nové desky. Refrén „Fanoušku, bez těch zvířecích zvuků, by to nešlo?“ pobaví i toho největšího nihilistu, i když to asi nikdy nepřizná.

Vychází to už ze samotné podstaty Master’s Hammer, že i nové album bude pro posluchače neobeznámené s kořeny černého kovu vtipem, kterému se nesmějí, protože mu nerozumí. Zasvěcení v tom najdou šlágr, narkoticky omamný květ sarkastického zla. Zatímco v Norsku, kde si black metal od prvotní fáze, kdy byl považován za nebezpečný teror a hrozbu pro společnost, za dvacet let upevnil pozici oficiálně uznávaného kulturního dědictví. Ačkoli se Master’s Hammer těší přízni domácího publika, nejčastěji o nich hovoří právě pamětníci počátku druhé vlny a Fenriz, bubeník Darkthrone. Těžko si představit, že by Master’s Hammer vystoupili v rámci soutěže krásy, tak jako to učinili Satyricon doma v Norsku. Na otázku, kdo si uchoval tvář, poté, co byl smyt corspepaint, není těžké najít odpověď.

Info

Master‘s Hammer – Vagus Vetus (Jihosound, 2014)
www.mastershammer.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.