Články / Recenze

Když bolest nepolevuje - Blonde Redhead

Když bolest nepolevuje - Blonde Redhead

Martin Pípal | Články / Recenze | 21.01.2015

OHODNOŤTE DESKU

Každého, pro něhož bude poslech deváté řadové desky Blonde Redhead prvním seznámením s kapelou, čeká při následném pokusu hlouběji prozkoumat jejich diskografii řada překvapení. Trio newyorských introvertů, které odstartovalo kariéru deskami nabitými disonantním rockem a brázdilo Spojené státy v dodávce coby předskokan Fugazi, se během posledních dvou dekád stalo pravověrným chameleónem indie scény a svými osmi alby pomalovali plátno nezávislého rocku pestrou škálou barev. Na nové desce Barragán pokračují ve sbližování s minimalistickou produkcí a za jemného šumění syntenzátorů a klávesových nástrojů už neskrývaně odhazují kytary coby primární tvůrčí nástroj. Jejich zvuk pohřbívají hluboko do mixu skladeb, které strohými aranžmá na první poslech evokují ve zkušebně spíchnutý chamber pop.

Album otevírá intro hrané pouze na akustickou kytaru a flétnu, které je ve chvíli největšího očekávání, jestli trio rozehraje folkovou partii, utnuto dvojicí absolutně nesouvisejících, elektronikou zabarvených skladeb Lady M a Dripping, což se ukáže jako rafinovaný tah, jakmile motivy flétny znovu vyplují na povrch o čtvrthodiny později v songu The One I Love. Skličující balada s kompozičně úchvatným refrénem na klavichord udělá tlustou čáru za nesourodou první polovinou desky a odstartuje sekvenci nádherných skladeb, které nekompromisně připíchnou ke křeslu na celý zbytek stopáže. Téměř devítiminutové Mind to Be Had se závratnými kytarovými party by asi více slušelo intrumentální provedení a finále ještě před začátkem první sloky, na druhou stranu umožňuje vydechnout před závěrečným přívalem emocí.

Arpeggia Amedea Pace utahují smyčku úzkosti, kterou uvolňují pouze na několik sekund refrénu Defeatist Anthem, a pak zase následuje kolotoč tenze a chvilkového oddechu, zakončený experimentální zvukovou koláží. Vokály Kazu Makino, visící jak oběšenec ve středu spektra, trýzní jako vždy s neomylnou intenzitou a našeptávají sklíčeně příběhy o odcizení a neschopnosti navázat vztah ke komukoliv a čemukoliv. Tak je tomu v artrockovým rifem vyšperkované No More Honey, kde rezolutně diktuje "Whatever you do, I won't be sorry - No more honey" nebo v magické Penultimo, kterou otevírá láteřením o konformnosti dnešního New Yorku: "Bowery is tame, it's not the way it used to be..."

Stejně jako na posledních dvou deskách Penny Sparkle a 23 pokračují Blonde Redhead v cestě po klaustrofobním a posmutnělém teritoriu, kam je pro posluchače s lehce melancholickými sklony příjemné občas zavítat a nechat se ovívat autentickými pavučinami nálad. Ti ostatní, kteří se nikdy v životě necítili být v prdeli, aniž by vlastně věděli proč, budou z mrazivé společnosti Blonde Redhead utíkat do hudebně prostšího a přívětivějšího světa.

Info

Blonde Redhead – Barragán ( Kobalt Music Group, 2014)
www.blonde-redhead.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Že by ten správný čas vytáhnout kytaru? (Flock of Dimes)

Veronika Jastrzembská 29.06.2021

Do toho se ještě přidá rozpačité porozchodové období, kdy člověk neví, co sám se sebou, jak znovu začít, z čeho se poučit...

Historie kapitalocénu a možnosti znovustvoření

prof. Neutrino 28.06.2021

Vydavatelství Neklid přichází s obsáhlou studií o zrodu a strategiích „kapitalistické ekologie“ aneb jak si člověk dokázal zotročit člověka a zplundrovat ekosystém planety ve jménu mamonu.

Snivě i do hloubky (Susheela Raman)

Akana 26.06.2021

Její fúze západních písničkářských postupů s východními prvky nepůsobí ani trochu povrchně nebo podbízivě.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace