Články / Recenze

Když bolest nepolevuje - Blonde Redhead

Když bolest nepolevuje - Blonde Redhead

Martin Pípal | Články / Recenze | 21.01.2015

OHODNOŤTE DESKU

Každého, pro něhož bude poslech deváté řadové desky Blonde Redhead prvním seznámením s kapelou, čeká při následném pokusu hlouběji prozkoumat jejich diskografii řada překvapení. Trio newyorských introvertů, které odstartovalo kariéru deskami nabitými disonantním rockem a brázdilo Spojené státy v dodávce coby předskokan Fugazi, se během posledních dvou dekád stalo pravověrným chameleónem indie scény a svými osmi alby pomalovali plátno nezávislého rocku pestrou škálou barev. Na nové desce Barragán pokračují ve sbližování s minimalistickou produkcí a za jemného šumění syntenzátorů a klávesových nástrojů už neskrývaně odhazují kytary coby primární tvůrčí nástroj. Jejich zvuk pohřbívají hluboko do mixu skladeb, které strohými aranžmá na první poslech evokují ve zkušebně spíchnutý chamber pop.

Album otevírá intro hrané pouze na akustickou kytaru a flétnu, které je ve chvíli největšího očekávání, jestli trio rozehraje folkovou partii, utnuto dvojicí absolutně nesouvisejících, elektronikou zabarvených skladeb Lady M a Dripping, což se ukáže jako rafinovaný tah, jakmile motivy flétny znovu vyplují na povrch o čtvrthodiny později v songu The One I Love. Skličující balada s kompozičně úchvatným refrénem na klavichord udělá tlustou čáru za nesourodou první polovinou desky a odstartuje sekvenci nádherných skladeb, které nekompromisně připíchnou ke křeslu na celý zbytek stopáže. Téměř devítiminutové Mind to Be Had se závratnými kytarovými party by asi více slušelo intrumentální provedení a finále ještě před začátkem první sloky, na druhou stranu umožňuje vydechnout před závěrečným přívalem emocí.

Arpeggia Amedea Pace utahují smyčku úzkosti, kterou uvolňují pouze na několik sekund refrénu Defeatist Anthem, a pak zase následuje kolotoč tenze a chvilkového oddechu, zakončený experimentální zvukovou koláží. Vokály Kazu Makino, visící jak oběšenec ve středu spektra, trýzní jako vždy s neomylnou intenzitou a našeptávají sklíčeně příběhy o odcizení a neschopnosti navázat vztah ke komukoliv a čemukoliv. Tak je tomu v artrockovým rifem vyšperkované No More Honey, kde rezolutně diktuje "Whatever you do, I won't be sorry - No more honey" nebo v magické Penultimo, kterou otevírá láteřením o konformnosti dnešního New Yorku: "Bowery is tame, it's not the way it used to be..."

Stejně jako na posledních dvou deskách Penny Sparkle a 23 pokračují Blonde Redhead v cestě po klaustrofobním a posmutnělém teritoriu, kam je pro posluchače s lehce melancholickými sklony příjemné občas zavítat a nechat se ovívat autentickými pavučinami nálad. Ti ostatní, kteří se nikdy v životě necítili být v prdeli, aniž by vlastně věděli proč, budou z mrazivé společnosti Blonde Redhead utíkat do hudebně prostšího a přívětivějšího světa.

Info

Blonde Redhead – Barragán ( Kobalt Music Group, 2014)
www.blonde-redhead.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Humor na prvním místě (Queef Jerky)

Martin Šmíd 02.02.2023

Pod nánosem infantilního humoru se skrývá melodická schopnost a talent.

Být součástí něčeho většího (Babylon)

Julie Šafová 01.02.2023

Navzdory slabé dějové lince nechybí Babylonu technická preciznost ani živelná energie, která snímek žene kupředu.

Nejlepší texty Full Moonu 2022: „Když jsi šťastná ty, jsem šťastná i já.“ (Rosalía)

Michal Pařízek 24.01.2023

Třetí album je jedním z klíčových archetypů showbizu, pověstným gordickým uzlem, milníkem, který ne každý dokáže jednoduše a správně překročit.

Popové vize podle Mount Kimbie

Richard Kutěj 18.01.2023

Mount Kimbie nedělají revoluci. Zůstávají ale sví, současní a ano, post.

Od tanečního parketu k soustředěnému poslechu (Kai Whiston)

Dominik Polívka 08.01.2023

S veškerou úctou a osobitostí uzavírá svou kapitolu dospívání a zvědavé generaci Z poskytuje čitelnou hudební road mapu s otevřenými cestami a jasným směrem.

Dopisy ze zvuku (Michal Rataj a Oskar Török)

prof. Neutrino 27.12.2022

Agilní vydavatelství Blue Lizard Michala Kořána vydalo jako svůj stý počin pravděpodobně jedno z nejpozoruhodnějších alb letošního roku.

Vesmír, život a vůbec podle Briana Greena (Až do konce času)

prof. Neutrino 23.12.2022

V této podobě je to tedy spíš hra kreativců a jistý druh umění než skutečně aplikovaná věda, i když se odvolává na matematiku.

7krát3, sázka na pop

Riikka Hajman 21.12.2022

Otázkou je, jestli je to správná volba. Když se dobře vyváží s hudební inovací, vznikají hity, ale na albu II je jich jen pár.

Ohnout punkovou matérii (Wire)

Akana 20.12.2022

S přestávkami dodnes fungující a stále relevantní nahrávky produkující Wire se oficiálnímu vydání tohoto bootlegu dlouho bránili.

V hlavě Eddieho Veddera

Tomáš Hladký 15.12.2022

Eddie Vedder vždy tvrdil, že nejlepší na tom být rockovou hvězdou je, že se potkáte s jinými rockovými hvězdami.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace