Když feťáci kouří živé kraby - Orc Stain

Klasická fantasy bývá většinou nudná záležitost. Osvalený barbar či vyprsená čarodějka se vydají na epický quest, shrábnou zlato a mocné artefakty, zachrání svět a v průběhu toho vyvraždí zástupy anonymních nazelenalých potvor. Už dávno to přestala být zábava, ale kulturní mainstream stále nepřekonal Tolkienův stín a každým rokem chrlí nálože generických pohádek o elfech, dracích a podobných vyčpělých klišé. Naštěstí jsou tu lidé jako James Stokoe. Ten ve svém komiksu Orc Stain žánrová schémata postavil na hlavu a vytvořil neskutečně zábavný příběh, ve kterém hrají hlavní roli zástupy tupých padouchů, jindy jen čekající na popravu z rukou udatných hrdinů. Přidejte výjimečně kvalitní výtvarné zpracování a máte před sebou dílo, které patří k nejlepším věcem vycházejícím v současnosti u Image Comics.

O čem to vlastně je? Svět ovládá rasa skřetů, kteří tráví většinu volného času válkami a hašteřením. Jeden z náčelníků se rozhodne sjednotit znesvářené kmeny a vybudovat impérium, ale to se mu podle věštby nepovede bez pomoci jistého jednookého skřeta. Tenhle Jednooký (v duchu fantasy konvencí i Stokoeovi skřeti nemají jména) je shodou náhod bezvýznamný povaleč a příležitostný zloděj, který se díky své nechtěné historické roli dostává do nekončící řady rvaček, pronásledování a dalších absurdních situací.

Jenže příběh není v Orc Stain podstatný a vzhledem k manické rychlosti vyprávění zůstává stejně načrtnut jen v hrubých obrysech. Hlavní je především Stokoeova nespoutaná fantazie, se kterou buduje svět plný bizarních zvířat, technologií, zvyků a vizuálních i slovních hříček. Místo trezorů se používají dutí medvědi, feťáci kouří živé kraby a jako platidlo a alfa a omega skřetího života slouží úhledně nakrouhané penisy. Černý a místy trochu infantilní humor perfektně ilustruje pokleslý charakter skřetí kultury a důvodem k otáčení stránek je kromě jiného také očekávání dalších a dalších ujetých nesmyslů.

Stokoe píše, kreslí, koloruje v horečnatě duhových odstínech a sám si dělá i lettering. Stránky jsou zaplněny miniaturními detaily, za které by se nestyděl ani Hieronymus Bosch, celostránkové výjevy se hemží postavami a hledání všech fórků v každém panelu může zabrat dlouhé minuty. Stokoeův styl je jasně inspirován evropským komiksem a mangou, ze stránek občas přímo kape vliv autorů, jako byli Moebius nebo Philippe Druillet a obecné odkazy k estetice časopisu Heavy Metal. A pokud bychom hledali aktuálnější přirovnání, na mysli vytane podobně inovativní autor a kreslíř Brandon Graham (King City), který má být ostatně autorem obálky dalšího čísla.

Orc Stain je zatím jen sedmidílným torzem bez rozsáhlejší příběhové linie, ale i jako útržkovitý artefakt stojí za pozornost. U takto kreslířsky náročného díla se nedá očekávat častá periodicita, a i proto je blížící se vydání osmého dílu pořádným důvodem k radosti. Kde jinde totiž natrefíte na komiks roztočený okolo krevní msty nad ufiknutým skřetím pindíkem...