Články / Reporty

Když hvězdy dají (Hviezdne noci)

Když hvězdy dají (Hviezdne noci)

Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 26.08.2018

Poslední dobou jezdím na festivaly hlavně kvůli lidem a setkáváním. Výjimečným momentem se pak může stát třeba pivo na náměstí, vodárna ve Vital Café, posed u cíga před kulturákem a válení se na sedacích pytlech s borovičkou v ruce a hudbou FVLCRVM v pozadí. Hviezdne noci byly letos horké, plné emocí a bohaté na interakce a atmosféru, navíc měly tu výhodu, že program družbu dokonale doplňoval. Všechno bylo blízko a festivalový mikrokosmos se tvořil téměř automaticky a okamžitě.

Výhodou prostředí Bytče je možnost ponořit se do běžného maloměstského fungování v kontextu akce, která dává hezkému a trošku ospalému městečku kulturní injekci. Příjemná hospodská v zaplivaném pajzlu přináší pocit domova a možnosti cateringu nejsou omezeny na stánky na náměstí, je možnost vychutnat si nejoblíbenější bytčanskou zmrzlinu Kurtovič dlouholetého podporovatele Hviezdných nocí.

Organizátoři mezi svoje inspirace zahrnují i Letní filmovou školu v Uherském Hradišti, se kterou mají kromě konceptu městského festivalu společný i kvalitní filmový program. Letos to byly filmy o frustrovaných lidech od Ingmara Bergmana, 100 let slovenského filmu aneb filmy o naštvaných lidech a japonská kinematrografie. Vše vyvolávalo silnou introspekci a mnoho otázek, hned při čtvrtkovém sledování jednoho z nejstarších Bergmanových filmů Krize se nabízelo: proč lidi neustále dělají špatná rozhodnutí? V pátek nás dorazil kultovní slovenský film Deň náš každodenný, který je dle slov organizátorů "tak trapný, až je to schválně", natočený pseudodokumentárním stylem. Sobotní Bergman Hosté večeře pána byl naproti tomu velmi osvěžující, plný postav, které se snaží konat, i když neví, co vlastně chtějí. Politická satira Prípad Barnabáš Kos o tom, jaké to je, když je nadřízený diletant, zase zaujala scénografií a nadčasovostí.

Hudební frustraci mohla u mnohých vyvolat kapela 3 oká, tedy pokud by nedokázali docenit kvalitní trolling. Poté, co skupina nedorazila, vystoupili tři členové Vojdi a odehráli náhodně vybrané, řádně zprzněné populární songy, včetně pokusu o nejdelší kytarové sólo (dvacet minut). Oficiální set samotných Vojdů byl už méně avantgardní, o to technicky propracovanější a barevnější. Ne nadarmo jsou označování za jednu z nejzajímavějších současných mladých kapel na Slovensku. Nemohl chybět ani speciální host v podobě undergroundového fantoma Raptora Kocha a Looking Back Over My Shoulder v autentickém podání, včetně nikdy nenaučené poloviny textu a výbuchů smíchu nad vlastním výkonem.

Festival by nebyl festivalem, kdyby po něm člověk měl ještě nějakou energii, a tenhle problém za všechny vyřešil Ventolin, který hrál o čtyřicet minut déle, než bylo v programu, což mělo za následek ztrátu pojmu o čase a přepnutí do módu automat. Někdy k prazvláštním stavům stačí disko sbíječka a pokročilá ranní hodina.

Sobotní večer se nesl ve znamení komunikačního chaosu, opoždění kapely Wilderness a neorganizované snahy o náhradní program, který se nakonec nekonal, což mělo za následek promeškání poloviny vystoupení Jakuba Tichého. Nadšení nebyli ani Wilderness poté, co předčasně ukončili vystoupení kvůli ožralému agresivnímu týpkovi. Krásný a upřímný koncert na naprosto narvaném dvorku Vital Café zahrál Dáša fon Fľaša, jeden ze skutečných pankáčů a pravděpodobně nejčastěji koncertující slovenský umělec.

Jedním z letošních taháků doplňujícího programu byla i Slow zóna, zasvěcena trvalé udržitelnosti jako protipólu uspěchané doby, já však byla slow i na tohle a nestihla jsem ani workshopy, ani nákup kompostovatelné houbičky na nádobí. Zato jsem shlédla trenčínský stánek slow fashion Primát, který byl kromě potisku vlastních dyzajnů (mimo jiné linorytů významných slovenských osobností) nadšeně ochoten vyrobit merch na přání. V neděli odpoledne už bylo dost hluku, města i festivalových zážitků, alternativou se tak stal výlet do lesa, abych se pak mohla vrátit na posledního Bergmana (Lesní jahody) a afterku. Film o stárnoucím profesorovi přemýšlejícím nad svým životem, špatnými rozhodnutími a křivdami zapadl do nálady posledního večera a sluneční kocoviny. Hviezdne noci dokazují, že místa, lidi a situace můžou mít mnohdy i více podob najednou, že věci často můžou vypadat úplně jinak, než by člověk čekal, a že je to stejně dobře a že někdy je potřeba zastavit se pod hvězdnou oblohou a na chvilku vydechnout.

Info

Hviezdne noci
16. - 19. 8. 2018 Bytča

foto © Tomáš Kuša

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chuť, která jen tak nepřejde (Psychedelic Umami)

Jiří Přivřel 30.05.2023

„Je to tu moc hezký, ale nenechávej mě tady,“ říkává žena, kdykoliv zavítáme na Broumovsko.

Nesmlouvavý flow pro potěchu ducha (MC Yallah & Debmaster)

Václav Valtr 28.05.2023

A zatímco všichni – i Debmaster – tančí, Yallah působí jako kazatelka hřímající svá naléhavá poselství...

Terapie hlukem (Swans)

Kryštof Kočtář 27.05.2023

Nejhlasitější a nejchaotičtější část běsnění pak Giru zvedla ze židle, na níž jinak trávil zbytek času...

Činely prorážejí temnotu (Xiu Xiu)

Jáchym Rainisch 20.05.2023

Optimistický záblesk ze začátku vystoupení Xiu Xiu v podobě narozeninového popěvku věnovaného Freddymu Rupertovi zhasl vysoký syntezátorový tón.

Curie eleison! Jaderná zábava v CO.LABS

Minka Dočkalová 15.05.2023

Černobyl, jaderný klub, prvek v periodické tabulce, elektrárna jako modla a objekt erotizujících představ, Curie, Oppenheimer, Einstein, ti všichni tu defilují v různých kontextech.

Snaživý student Bonamassa

Jiří V. Matýsek 06.05.2023

Svého času zázračné dítě s kytarou Joe Bonamassa se po dekádě vrátil do Prahy. Vyprodané Forum Karlín oslnil skvělou technikou i virtuozitou. Stačí to ale na skvělý koncert?

Funk is not dead (SuperBlue: Kurt Elling & Charlie Hunter)

Karolina Veselá 04.05.2023

Těžko říct, jestli se Brno snaží vyhecovat Prahu, nebo jednoduše dokázat, že všechny odvěké vtipy a narážky nejsou opodstatněné... JazzFestBrno táhne.

Ľúbime (Sharpe 2023)

Mariia Smirnova, Anna Mašátová, Dušan Šuster, Františka Tranová, Andrea Blahová 03.05.2023

Vydobyť si pozornosť širšej verejnosti v malých mestách, akým je Bratislava, môže byť pomerne jednoduché. Dlhodobo si ju udržať, je však rovnako komplikované ako všade inde.

Žánrový chaos v centre Brna (FAUN Festival)

Maxim Mičúch 26.04.2023

V tichšej pasáži zrazu vreskot, z ktorého stuhla krv. „Stand up! Stand the fuck up!“ kričala žena so šialeným pohľadom a tečúcim make-upom...

Sladké mámení (Lucrecia Dalt)

Lukáš Grygar 25.04.2023

Často nebylo zřejmé, na které straně pódia jaký hudební prvek vzniká, občas jsme taky netušili, jestli už tleskat. Rozhodně jsme ale tleskat chtěli a potřebovali.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace